Generi

Cením snahu autorov natočiť autentický príbeh s nehercami o živote jednej komunity. Ale naša spoločnosť na to nie je pripravená, o čom svedčia niektoré príspevky tu -sú fanaticky šovinistické a desí ma bezcitnosť osôb skrývajúcich sa za prezývkami. Ak byste Vy, čo si tu potrebujete anonymne riešiť svoje komplexy mali aspoň 1% citu, pochopili byste, aké ťažké je prekročiť svoj tieň a trhnúť sa. Aj keď veľmi chcete, nemáte podporu, nemáte peniaze, nemáte vzdelanie, nič. Tento film veľmi realisticky zobrazil skutočnosť a vo mne zanechal pocit bezmocnosti.

Sračka tvářící se jako velké umění. Když si syn známeho herce vezme do hlavy, že natočí moderní příběh ze života autíčkářů, k tomu přidá sex, drogy a všudypřítomné vulgarismy, úspěch. je prý zaručený. Možná u pár puberťáků. Normální člověk ale ví, že život není naštěstí tak jednostranný, plochý a hnusný. Jsou i dobří lidé, humor a to v tomto "díle" chybí

Tak tento film mě opravdu pobavil. A to se mi už velmi dlouho nestalo. Posledních 15 let - minimálně - mám pocit, že si čeští i slovenští režiséři musejí za každou cenu kopnout do komunistů a všichni najednou točí filmy o té otřesné době a nějak si v sobě musí pořád něco řešit. A tady najednou svěží dílko, skvělé herecké výkony, mě nejvíc sedl Marián Geisberg, všechno uvěřitelné a přitom ne za každou cenu dramatické nebo naopak vtipné. Alice Nellis natočila film o partě chlapů bez toho, aby z toho čpěl nějaký -ismus.

Je to film mého dětství a proto nevynechám jedinou příležitost jej znova vidět. Vladimír Dlouhý a Zdena Hadrbolcová mi navždy utkvěli před očima ve scéně narovnávání zkrácených šlach. Opravdu citlivý a věrohodný příběh, sonda do života jedné obyčejné rodiny, kterou stihne krutá rána osudu.

Tak tenhle skvost jsem objevila úplně náhodou a otevřel se mi nový rozměr filmu. Navíc mého oblíbeného režiséra Karla Kachyni. V době ukecaných filmů, kdy se herci nemají ani kdy nadechnout a potom jim nezůstává prostor na hraní, jsem najednou objevila toto komorní drama, kde na vyjádření děje, doby, citů stačí pár slov, pár scén a pár postav. Člověku ani nevadí, že je to německy, protože pan Hanzlík i Munzar hrají pohybem, gesty. A nad nimi ještě ční bravurní výkon Ivy Janžurové. Nevím, jestli jí někdy nějaký jiný režisér poskytl takovou šanci ukázat svůj fenomenální herecký talent. Pane Kachyňo, děkuji.