Arbiter

Arbiter

Jaromír M.

okres Praha
Pan Hodný

homepage

105 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Fontána (2006)

    Darren Aronofsky je pro mě jeden z nejdůležitějších "nových" režiseru dnešní doby. A´t jde o Pí nebo o Requiem, tak to byla vždy díla s intenzivní atmosférou, příběhem a možná především genialním audiovizualním zpracováním. A nejinak tomu je i u Fontány. Příběhy 3 dějových linií se navzájem mistrně proplétají a doplňují v úchvatně provedeném zpracování a i když je možná trošku těžší pojmout všechno co film nabízí na jedno zhlédnutí, tak vidět tenhle film dvakrát, tříkrát..desetkrát není žádný problém.Pokuď zrovna nemáte filozofie a velkých otázek prostého života pokrk, tak mazejte pro DVDčko a připravte se na nevšední zážitek. Fontána | Iniciace | Google Docs

  • poster

    Karamazovi (2008)

    Divadlo, film, realita... zkuste je přesvědčivě v tomto snímku od sebe oddělit - nebo ještě lépe. zkuste je oddělit v životě. Ve vašem každodenim životě.. u koho z nás se realita neprolíná s předstíráním... kdo z nás někdy nenasadí masku a nehraje divadlo... A vůbec. Dokážete o sobě s jistotou říct, kdy u vás končí divadlo a maska je sejmuta? Já ne.. hrajeme své životy a jestli zrovna roli životní nebo pro okamžik tu výhodnou neurčuje to, zda to realita je nebo není ... koukněte se někdy do zrcadla a zkuste říct, jestli se opravdu znáte.. jeslti to jak jednáte není jenom divadlo aktuálního dne. Jestli ty směšný papírky ve vaší peněžence jsou opravdu ty cenné peníze, symbol moci a nebo jenom nastříhané kousky papíru... Jestli ty dokumenty, které tak pečlivě střežíte, jsou opravdu Dokumenty nebo igelitka s odpadem. Jestli vaše osobní sídlo Karamazových je krásný dům nebo zašlá slévárna... každá věc hraje svou soukromou roli... každý z nás žije své vlastní divadlo... A představení musí pokračovat. Musí! Dokuď nespadne opona...

  • poster

    Pouta (2009)

    3, 4, 5. Koukám do prázdého textového pole a sleduju blikající kurzor.. Kdyby tu byla ta možnost, jako komentář by stačil. Sleduji ho, ale vidím Antonínův obličej. 3, 4, 5. Skrze šílenství přichází poznání. Poznání ale leží na dně propasti a přináší smrt. Smrt mysli. Všechny ty loutky hrály své patetické role. A on je pozoroval. On je viděl a bylo mu z nich špatně. Cítil ten systém všude okolo sebe a bylo mu z něj na nic. Cítil ho na sobě. Ale on se jím ovládat dál nenechá, všechno to má svou logiku a v ní je klid, v ní najde spásu. Lidi, loutky, věci, které se té logice vzpírají nasměruje tam, kde je jejich místo. Všechno je tak zbytečné, povrchní, falešné. Proč existují lidé, co to ještě nevidí.. Konečky prstů se dotýká svého cíle, vysněného zatracení. Není důvod dál si hrát. Ani ta jediná, čístá, s hlavou nad úrovní toho bahna, neměla pochopení.. 3,4,5. Hledej pravdu. Definuj pravdu. Urči pravdu. Propadneš se do lži http://youtu.be/m_70AxZx9V4

  • poster

    Třináctá komnata (2004)

    Samota je mu prokletím. Nechat se obklopovat prázdnotou. Trhá ho to na kusy, ale musí to tak být. Potřebuje někoho, kohokoliv. Ale jeho mysl je nenávratně nemocná. Není lehké žít sám se sebou, když vás obepíná stěna tlustá natolik, že každá snaha o to dostat ze sebe jen náznak tak strašně bolí. Stejně nikdo nic nepochopí. Jak by taky mohl. A proč.. Obhajoba sebe sama? Jak se hájit když on sám nevěří, že si jakoukoliv obhajobu zaslouží. Je laciné říct, že nikdo není bez viny. Je důležité si ale uvědomit, že někteří si jsou té své vědomi a litují. Moc litují. ___ Je neuvěřitelně zvrácené, jak jeden na druhého lepíme ty sračky, tu špínu našich duší. Bez a nebo s výčitkami, dokonce i na ty čisté, kteří brzy převezmou naší štafetu, o tom není pochyb. Na první pohled čistá společnost, ale ve výsledku tak bolestně malá ve svém duchu a náchylnosti k ubohosti, ke které se upírá tak jednoduše omezenosti schopná lidská přirozenost. Najdi si v takovém světě ostrov a ráj duše. Stejně falešný a pomýjivý jako vše okolo. I tam totiž tkví zárodek té zhnisané rány. Jinak by to nebylo realné. Jinak by nemohlo jít o nás, o lidi.

  • poster

    Vejdi do prázdna (2009)

    Nedejchám. Existenciální otázky sou na hovno. Život je laciný porno, který sjíždíme na tripu. Láska, která se kurví s neonem. Září. Upjatě a lacině. Děvka. Chceš vejlet, frajere? Tak chcípni. Chcípni a užívej si to peklo bludiště. Ty králíkárny. Ten nesmyslnej kruh, ze kterýho se, frajere, nedostaneš. Pořádně nasaj upřímně romantickou krásu. Slízej z chodníku ten sekret. Lízej, píchej, střílej si do žíly. Máš přece patřičnej nadhled, no ne? Jsi divák. Pan Nezúčastněný. __ Mám chuť si dát pořádnou ženskou, peří a prostřelit hlavu. Dám si cígo, sprchu a půjdu spát.

  • poster

    Amélie z Montmartru (2001)

    Amelie. Pro patetičnost, které se mnozí vysmějí. Pro křehkost, co zdá se pohrdání hodná. Pro maličkosti, kdy se květy stěží rozechví. Pro dětský usměv na rtech. Já se zamiloval do té dívky snové a nic mi nevadí, že u mě není. Stačí přiložit tvář ke dveřím. Vím že je tam, na straně druhé. ___ Svět za zavřenými víčky. Krásný, kýčovitý, absurdní a přitažlivý. Chjo. http://youtu.be/aip3836VtZ0

  • poster

    Hanebný pancharti (2009)

    ANO!! Zase jednou jsem totálně spokojenej.. :-) Tarrantino ví jak na mě... má cenu vypisovat, jak moc byla dopodrobna promakaná každá situace, osobnost, dialog, jak se nenuceně prolínal nadhled s vážností situace a humorem a bla bla bla? Má. Ale já to dělat nebudu. Já tak maximálně řeknu: JOP JOP!!

  • poster

    Můj nejmilejší bar (1996)

    Byla to krása. Nevím, jak moc to ovlivnil cigaretovej smog, pivo a panáky při projekci, ale byla to krása. Chumel pocitů v zásadnim rozporu. Jenže psa, co smutně kouká, taky nenakopnete za to, že se vyválel v mrtvý rybě. A kdo jo, ten moc neví.

  • poster

    Černá labuť (2010)

    Spoiler komentář: Dech. Nepravidelný a roztřesený. Ta křehkost, ta krása, to nezměrné šílenství. Posedlost po dokonalosti ve světě zrcadel, pokřivené reality. Duše obalená v hávu obsese, sebekázně. Naprosté kontroly. Podřídí se té roli, příjme očekávání. Nejlépe jak jde, bez jediné chybky. To je ta jediná správná cesta, tak to vždy dělala. Zklamání znamená konec. Ten háv škrtí, nedovolí rozkvést. Postupně vše přestává mít svůj smysl, pravý řád. Je špatné takto přemýšlet, je špatné jít proti své přirozenosti. ___ Stud. Kontrola. Proč se jen najednou ta přirozenost zdá tak škrobená. Proč jen cesta po které labuť kráčí zdá se najednou falešná, nesprávná. Touha silná, lákavá a děsivě samozřejmá se odráží tam, kde zrcadla nelžou. Ale musí! Není to správné. Stydí se za sebe, protože tak to být .. nemá. Že ne. Křičet nestačí když hlas tvůj labutí jen lidé slyší. Nevnímají ho, slyšet nechtějí nebo mu jednoduše nerozumí. Držet se pevně pravidly opředené reality nepomáhá, když stojíš v prostřed místnosti zrcadlové . Tak která z ních jsi ty, která? Ta dokonalá či ta špatná? Zavržení hodná, přesto tak voňavá a svůdná nebo frigidní panenka z dokonale naleštěného porcelánu. Která jen jsi? Pověz, která? http://www.youtube.com/watch?v=ByOnVvhZ6JY

  • poster

    Requiem za sen (2000)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace