Tetsuo

Vždycky jsem měl experimentální filmy rád, tady mi ale něco vadilo - a to "něco" bohužel nejsem schopen definovat. Možná to bylo tím pokusem o humornou nadsázku, každopádně bych tento film spíše řadil ke studenstkému testování mantinelů, než k vyzrálé filmové tvorbě. Celé mi to připadalo jako směska Švankmajera (zde je vliv klidně možný, Švankmajer je v Japonsku velmi populární), raného Cunninghama, "Pí" a "Mazací hlavy". Přesto - určitě to není plochý, jednovrstvý film, oceňuji režisérovu odvahu a nekompromisnost. (04.08.2009)

Industriální nářez! Dávám 10*. V duchu filmů Jana Švankmajera sledujeme v místy zběsilém tempu děsivou mutaci člověka v kovové monstrum. Za doprovodu hudby na pomezí industriálu, dark wave a gothicky se odvíjí mozaika bizarností, které bombardují nebohého diváka. Ovšem, zazní zde i romantický saxofon, objeví se milostné scény, vše ale jen na kratičko. Závěrečná metamorfóza mi připomněla nádherné triky z filmu Věc. Lahůdka, ne však pro každého... (13.03.2011)

Úplně poprvé jsem na film narazil v půlce devadesátých let v brněnském klubu Šedá litina, když jsem jel na koncert mých oblíbených Ambush. Pouštěli to na baru - bez zvuku a já nechápal. Po mnoha letech jsem se k tomu tedy vrátil. K tomu není co dodat. myslím, že každé vyřčené slovo se bude pravdě jen přibližovat. Šílenost. Ale skvělá šílenost s naprosto perfektní hudbou. (15.04.2013)

What have I become, my sweetest friend.. Tsukamoto s divákem nemá slitování. Bolí to. Industriálem opanovaná vize úpadku, to je pro mě Tetsuo. Tam, kde je příležitost prokázat lidskou slabost a ukovat z ní progres. Monumentální iniciace skrze bolest a animální rozkoš. Kurví se tu odpad lidských výtvorů a duše. Ochutnej hnus jako dítě, rozdávej ho jako dospělý. Sex supluje lásku a chtíč vede k (sebe)destrukci. Kým je člověk? Kým jiným, než uboze nicotnou zrůdičkou. A budu sesazen z trůnu. A bude to správné. Proměním se v do vlastní, pokřivené, ideologie mumifikovanou nulu. Snad z popela nepovstanu dřív, než má hvězda zhasne. Hypnotizující noční můra. (11.08.2011)

Ultimatni industrialni masakr! Audio/vizualni hody, po kterych vam budou z oci vylezat draty, z prstu britvy a z prirozeni vrtacka. Iron Man je nefalsovany brutalni cyberpunk jak svine. Nepamatuji se kdy jsem naposledy slysel takhle genilalni electro-industrialni soundtrack, ktery vas i v momentech nejvetsiho teroru nuti pachat nadseny headbanging. Tohle je kousek u ktereho kdyz se naladite na spravnou vlnu muzete zazivat nekontrolovatelnou euforii. Pribuzne filmy, ktere jsou Tetsuovi podobne bud vizualne, nebo tematicky me behem sledovani napadly Lynchuv Eraserhead, Aronofskyho Pi a hlavne Cronenberguv Videodrome se svou New Flesh teorii. V porovnani s Iron Manem jsou ale i Cronenbergovy biomechanicke mutace velmi slaby odvar. Nadcasova zalezitost, ktera zpracovanim i svou myslenkou drti snad vsechno v teto kategorii. Nizke hodnoceni takovemu skvostu muzou dat jen ti nejvetsi noobs! "And we can rust the whole world and scatter it into the dust of the universe. Our love can put an end to this fucking world! Let's kill them all!" 10/10 (22.06.2010)