Arbiter

Spoilery___ Vždycky mi bylo záhadou, proč se cizí vyspělé civilizace pokouší komunikovat uválením lánů obilí do nesrozumitelných obrazců. Teď aspoň vím, že ta naše nebude o moc víc prozíravá. ___ Nolan musí být na Cuaróna pěkně naštvaný. Já jsem pro změnu trošku naštvaný na Nolana, protože už mě asi neberou ty jeho scénáře, kde staví komplikované zámky z hluché vaty. Je skvělý řemeslník a vypravěč, některé části braly dech. Osobně jsem si poměrně užíval i premisu snímku, kterou mnoho vědců nerado slyší, a to že fakta tu jaksi nejsou sama o sobě. Že v důsledku přichází do styku s labilním mozkem člověka, který je vykládá, konstruuje a váží a proto by věda neměla aspirovat na to být bezduchou. Jde o předem prohraný boj. Nolan tuto message ale pojal děsně pateticky. Láká mě také biblické čtení, kdy zrození přichází z hříchu. S koncem snímku do sebe komplikovaná konstrukce nezapadá a závěrečná část je proto největším zklamáním. Emočně Interstellar zůstává - překvapivě přes důraz na citovost a nechtěnou patetičnost - chladný, a tedy sám sobě lehkou parodií. Neutuchající Nolanovo přesvědčení, že dlouhé nesrozumitelné pseudovědecké promluvy diváka přesvědčí o komplikovanosti a vymazlenosti dějů, je fascinující. Já bych mu odkýval i mnohem méně učených keců, protože o tom vím tužku. Lidi v oboru zdatnější, jako je Subjektiv, tímhle divadlem očividně akorát děsně vytáčí. Soundtrack byl slabý. Z těžko formulovatelných důvodů bych na to ale zašel znovu. Nechápu. Snad kvůli té mnohdy působivé fantazii, snad pro autorovy velké ambice a snění, které tak úplně nedopadlo.

Uzavřený svět intimně veřejných klícek vlastní výroby. Dá to spoustu práce, udržet (si) strukturu z vratkých lží a lžiček. Vyargumentovat (si) své postavení toho, kdo má být litován. Toho, kterému život hází písek do očí. Konstrukce vylhaného prokvétá každým dialogem, který slouží víc, než co jiného, jako nutnost obhájit sebe před sebou. Tam, kde se soukromé reality srazí, přichází na řadu slzy, popření a s věcí samotnou nesouvisející předmět k uzemění emocionálnìho zmatku. ___ Chtěli jen to, co se jim vzdalovalo. Lhali sami sobě do očí. A to jen pro svou vratkou a ustrašenou realitu, kterou se jednou v osamění zadusí. Jak lidské...

Hehe. Dobrej blockbuster. Chci najít v bedně malé Japonče. Můj Jing je stoprocentně v rovnováze s Jangem a to za každého počasí. 3,5*

Jo. Když je překvapivě vyžehlený příběh o sebestředném (a baňatém) pseudo-nihilistovi vyprávěn narativními postupy červené knihovny, a to chladným, odtažitým a vynalézavě ironizujícím Woody Allenem, to jsem pak docela zmaten. Na některé konkrétní osoby, který tomu daly 5*, si dám pro jistotu nějaký čas pozor.

Chci pevně obejmout Johna Wilsona. On by se sice asi nenechal, ale zkusil bych to. Hned u prvního dílu jsem si zamiloval jeho osobnost, potýkání se se světem, humor, inspirativní postřehy a vážně chytré asociace jak co do návaznosti jednotlivých témat tak do propojení ilustračních záběrů a mluveného komentáře. Tenhle seriál je naprosté dobro a vnucuju ho všem na potkání.

Asi bych byl rád, kdyby si daný námět vzal na starost jiný scénárista. A režisér. Asi bych byl rád, kdyby si padouši už na vždy dávali záležet na tom, že když chtěj někoho zabít, tak že je ale opravdu zabitej. Celý mě to vlastně nějak sralo. Ale to taky neni úplně špatně. Jsem masochista? Nevim. Covid.

Díky té pohádce byly moje letošní Vánoce o něco horší než bylo potřeba.

Tak jo. Chci černýho sonickýho roztomiloučkýho badass draka, chci mechanickou nohu a chci zabít ty dementní dvojčata. 3,5*

Čistá práce, pane úředník. Škrábance zhojí čas a léčivá mast. Pan Roden jako ledově racionální, inteligentní a čestný rytíř-pravá ruka krále a zákona. Má svůj team věrných investigatorů, podezřelé, svědky, oběti i pozůstalé. Není ale moc podstatné o nich mluvit, poněvadž nemnoho materiálu o jednotlivých postavách a charaktereh nám nabídnuto jest. Jede se tak nějak příjemně (odpočinkově) po povrchu, zapeklitý detektivní případ je fajn, ale tím riskantním způsobem, kdy si stáhnete referát z netu a je tu velká pravděpodobnost, že podobný přináší každý rok nějaký ten sextet kreativců. Jako pilotní díl serialu? Pecka.. Jako film na plátno? Málo 3D..

Sherlock v sutaně pobíhá dobovými kulisami úchylně sublimované potlačované sexuality a koumá adventurní peripetie. Po boku má ustrašený a šťavnatý objekt zvrhlých kněží, kterému jednou houpne a je z toho láska jako trám. Docela nuda. Asi hlavně díky drastickému okleštění od filosofického přesahu. Atmosféra, díky výpravě, kulisám, kostýmům a hlavně hereckým výkonům, je ale hodně sugestivní. Úsměvné poselství také nechybí.