Blowler

Další z mnoha atmosférických filmů, který nelze hodnotit pouze po dějové, nebo zpracovatelské stránce, nebo podle výkonu herců, ale podle toho, jaký z něj má člověk celkový dojem. Musím se s hanbou přiznat, že Kmotra jsem viděl tento týden poprvé. Nechápu, jak mi mohl tenhle masterpiece unikat tak dlouho. Rozmach organizovaného zločinu vykreslený skrz rodinné záležitosti italsko-americké mafiánské rodiny, to celé příležitostně podtrženo dokonalou dobovou hudbou. Někomu se může zdát celková tříhodinová stopáž trochu přestřelená, ale já si užil každou minutu. Nesčetněkrát jsem se s úsměvem přistihl při vzpomínkách na Mafii – jednu z prvních počítačových her, co jsem ještě před pubertou hrával. I přes to, že obě dějové linky dělí bezmála 20 let, nemohl jsem si nevšimnout množství asociací mezi hrou a filmem. Marlon Brando nemohl Dona Corleoneho zahrát líp; stejně tak mi sedl Robert Duvall jako consigliere rodiny. Al Pacina zde záměrně nezmiňuji, protože s ním mám doposud trochu problém. Právě proto mám, i přes více než pozitivní recenze, obavy z druhého dílu, který jsem si naplánoval na následující dny. Třeba nakonec překvapí jako ve Scarface.

Nenucený příběh o mladíkovi, kterému se ze dne na den přetočil život. Kdy jindy si splnit svůj sen, než teď? Sbalit si pár věcí, sednout na motorku a nic víc neřešit. Navzdory situaci hlavního hrdiny vyzařuje z filmu především pocit volnosti a naděje. Během sledování jsem se několikrát přistihl, že hlavnímu hrdinovi "závidím", že bych nejradši taky sedl na motorku, přijel za ním a poplácal ho po zádech. Tento jednoduchý příběh ve mně zanechal stopy.