tomics

Temná atmosféra co by se dala krájet, kterou jak se patří dokresluje hudba Jerryho Goldsmitha. Klasika ve které stručný scénář je výhodou. Do detailu vymyšlené scény a nadčasová vizuální stránka (rok1979), které vévodí podoba mimozemské, sofistikované a krvelačné bestie. Na rozdíl od dvojky je ve VETŘELCI jen málo postav, a tak má divák přehled o situaci, a může si k postavám vytvořit vztah a tím napětí ještě víc roste. Vygradované finále, pár amerických filmových klišé jim tady rád odpustím, naopak to funguje na jedničku. Pro mě osobně nejlepší Sci-fi film. Prostý ale dokonalý zároveň, jednoduše řečeno šlape ten film jak má.

Já s tímhle filmem vyrostl, zahřál mě u srdce už jako kluka a je mi s ním dobře i dnes. Naprosto otevřeně přiznávám, že nedokážu být tedy objektivní u jeho hodnocení. Ústřední dvojka Dona Johnsona a Mickeyho Rourka se mi zavrtala pod kůži hluboko jako tetování Siouxe na mé levé paži. Tady jim to spolu tak sedlo. Padají tu hutné hlášky, je tu akce, spousty absurdit a iracionálního jednání, dva super cool týpci, co víc si od akčního béčka přát, ale taky je to pocta westernům. Pozornému divákovi nemůže ujít, že tvůrci filmu museli mít westerny opravdu rádi, ať už jde o scénu, kdy Harley a Marlboro uvíznou na střeše se zabijáky v patách a jediná jejich šance na přežití, je skočit z mrakodrapu do bazénu, což je scéna jako vystřižená z filmu Butch Cassiddy a Sundance Kid s Newmanem a Redfordem. Když oba hrdinové vejdou do baru (Rock N´ Roll Bar and Grill), navštívit svého starého přítele, Marlboro udělí malým gestem poctu soše Johna Waynea. Hrdinové zde sice vyměnili své koně za motorky, ale westernová klišé, se zde ukazují každou chvilku, a postava Marlboromana je tím nejočividnějším spoilerem s westernem. Kouzelnej film s duší, ačkoliv ho většina diváků jistě neocení tak, jak by zasloužil.