Pete

Afgánská látka Ritchiemu sedla. Mohl zde uplatnit typické chlapácké, drsné hlášky, a v tomto armádním prostředí nepůsobí tak nepatřičně. Tyhle hory poskytují kromě pěkných záběrů pro drony opravdu dostatek anonymních Talibánců jako kanonfutr pro dvojici hlavních hrdinů, a akce dává v dobrém vzpomenout Johna Ramba - funguje mnohem lépe a přehledněji, než ve většině současné produkce (např.Vyproštění). Bohužel, scény z USA výrazně pokulhávají, na Středním východě to ale Ritchiemu zkrátka sluší. Patos nekritizuju, tohle téma si ho žádá. Gyllenhaal ok, Dar Salim je však tou skutečnou castingovou trefou.

Kolik už jsme viděli filmů ze střední kdesi v americké Buranově Lhotě? Napoleon se snaží být originální seč mu síly stačí, ale zvlášť vtipný, nebo chcete-li záměrně trapný, není pořádně nikdy. Ta absence jakéhokoliv ostnu, nebo i záporné postavy, je docela milá, brzy však začne nudit, a možná by zrovna v tomto případě pohohlo se nekorektně odvázat ve stylu Párty Hárd. Hlavní postava skutečně retardovaného, přesto pohodového teenagera je dobře napsaná i zahraná (skoro třicátníkem Hederem), chybí mi tu ale nějaký příběh, zápletka, či alespoň jednotící linie, která by spojila korálky jednotlivých epizodek (zřejmě z dětství tvůrců) v něco smysluplnějšího.

Nabokov napsal vrstevnatý, metaforický, a hlavně nezfilmovatelný román - přesto se o to někdo pokusil. Z ducha a podstaty knihy mnoho nezůstalo, příběhově je Lužinova obrana poměrně fádní, a tak snímek obohacuje látku pouze o bravurně "prožitou" postavu tradičně excelentního Turturra. O šachách to vlastně moc není, a já bych uvítal, kdyby býval látku uchopil nějaký nápaditější tvůrce, který by namísto romantické linky akcentoval spíše sestup Lužina po jeho spirále šílenství.

To je život, jak ho pozoruje trochu poťouchlý Rakušan Seidl, v prostředí těch nejchudších sídlišť Vídně, Košic i Ukrajiny. Sice ho zajímají zejména různé formy ponižování lidí, jeho pojetí je pak takový lehký bizár a těžká depese, ale líbí se mi, že rozhodně neuhýbá a nezavírá oči před skutečností, jaká opravdu je, i za cenu potrápení diváků. Vůbec mi nevadí absence "příběhu", nebo klasické vyprávěcí struktury, snad bych to jen krapet pokrátil. A ten dokumentární styl mě v dobrém smyslu připomněl Třeštíkové časosběry, speciálně ty, které se obdobně věnují lidem na kraji sociálního dna společnosti. Pokud je tam pro ně světýlko na konci tunelu, tak jen slabě mihotá a skomírá. A určitě to není jen o penězích, co potom mají říkat ty miliardy chudáků v Africe a Asii, že. Jakkoliv triviálně to zní, postavám v tomto filmu, ať už na východě či západě Evropy, se nedostává základních hodnot, které lidská bytost potřebuje k životu, soucitu, empatie, uznání, a především - lásky.

Když to vezmu čistě subjektivně, tak mi tenhle film kromě pár originálních černobílých záběrů na chodby KVUT nic nedal, a bylo mi z něj akorát zle, protože zprostředkovává zážitek zbytečného masakru skoro na vlastní kůži. Je dobře, že se Villeneuve soustředil také na dva přeživší, a jejich vypořádávání se s traumatem jako Brno, bohužel ale dává dost prostoru také tomu magorovi, jehož motivaci nelze ani přibližně pochopit, a kudla v kapse tak musí snad všem divákům úplně rozřezat kalhoty. Bezmoc.

Základní poučka pro Čechy zní: Pokud uspějete ve světě, získáte dokonce oprávněné uznání a věhlas, nevracejte se nikdy zpátky domů. To platilo tehdy v pohnutějších dobách války a totalitních režimů ještě více, ale v podstatě to tak je a bylo vždy. Lhostejno jak Vás oslavují masy, tady doma čeká krutá závist a nemilosrdné odsouzení českou malostí, přiživované zbabělou lhostejností ostatních. Dále c. a k. mocnářství  v tomto filmu není vykresleno jako obvykle coby trouchnivějící přežitek, ale jeho tajné služby nebezpečně cení drápky stylem Gestapa či Stb. Musím uznat, že to má Mahler dobře vymyšlené, byť velmi volně na motivy skutečnosti, a Krejčík pěkně zrežírované. Za to všechno tam dotlačím třetí hvězdu, bohužel mě však docela irituje, když jsou herci předabováni jiným hlasem, jako v tomto případě Turzonovová i Kukura, a zvlášť v tomto příběhu o slavném hlasu to bije do uší. Navíc vždycky trpím při tom klasicky exaltovaném zpěvu, ani tento snímek ve mě neprobudil lásku k opeře, a jedinou božskou Emou tak pro mě zůstává moje dcera.

Borgman je vzácný případ filmu, u kterého bude každý komentář zavádějící, čistě subjektivní, a vlastně zbytečný - musí se vidět a strávit. Matoucí je mimo jiné také tím, jak jeho forma odpovídá standardnímu evropskému artu, ale obsah se záměrně vymyká jakémukoliv zařazení a výkladům. V podstatě každá scéna pokládá více otázek než odpovědí, a divák, který se s tím nesmíří a nepřizpůsobí své myšlení, má smůlu. Autor zde zpracovává témata rozpadu vztahu, manželství, tradiční rodiny, ale také hodnot kapitalistického řádu společnosti i obecně současné civilizace, a je toho tak až příliš mnoho najednou, aby to náš omezený, nebo lépe řečeno normami přísně vymezený, mozek pobral. A i když ten koncept není zdaleka dotažený, budu hodnotit vysoko už jen za tu podnětnost a originalitu. Někdo se třeba i zasměje, někdo bude znechucen, ale co budete dělat potom, až zazvoní u Vašich dveří?

Byl to risk, vystavět seriál ČT typu Vyprávěj na vyloženě záporné postavě výborně vystiženého ne-charakteru malého čecháčka Standy Pekárka, takového 80's Švejka, ale vyplatil se. Vyprávění je tak příjemně ambivalentní, komedie černo-hořko-kyselá, a zahrané je to nejen od Hádka výborně. Perfektní výprava, technicky na úrovni, ale ona i ta doba je celkově podle pamětníků (nutně dnes lidé věku 65+) zachycena velmi dobře, a tak je zajímavé, jakou vyvolal seriál v současné společnosti silnou odezvu. Nelze samozřejmě generalizovat, občas je nějaká postava spíše karikaturou, ale takto se tady prostě žilo - u někoho ten normalizační marast vyvolá nostalgii, u jiného nevolnost. A jako každý seriál, je nutné ho samozřejmě brát s nadhledem, a nejlépe dle hesla: "Nic lidského mi není cizí". Hvězdu navíc přidávám schválně kvůli vyvážení silného podhodnocení některých uživatelů čsfd databáze, kteří napálili odpad, aniž by viděli alespoň jeden celý díl.

Film začne být trochu zajímavý teprve 45 minut po začátku, kdy se na scéně náhle vyloupne zkušený lovec pokladů, tedy pardon, vlastně lvů - Michael Douglas. Teprve jeho postava vnese alespoň nějaké vzrušení do jinak zcela dobrodružství prostého příběhu, a není divu, že si jí filmaři museli vymyslet. Honba musela přijít, už bylo na čase, neboť místní nebyli schopni se do šelmy, chycené do pasti, trefit ani z metru. Plukovník prý se lvy nebojoval takto přímo tváří v tvář, ona by skutečnost celkově byla asi méně výpravná, možná by však byla přesto zábavnější, než tento poměrně dost neupřímný snímek. Ale možná jsem zaujatý, protože radši obdivuji krále zvířat v zoo, než jako trofeje u krbu důstojníků anglického impéria.

Tak tu máme tělo neznámé milenky mínus litry krve v loftu, a pět chlápků s krizí středního věku na lavici podezřelých, kterým ten jejich šmajchlkabinet moc štěstí nepřinesl. A co všechno se dá vymyslet s jedním bytem, pár postavami, a hromadou flashbacků! S těmito chytrými (rozuměj pořádně zamotanými) hrami na kočku a myš se spoustou zvratů se později roztrhl pytel, několik jich vzniklo ve Španělsku (hlavně Oriol Paulo), ale spletenec nevěr mi připomněl třeba také Naprosté cizince. Loft je z tohoto výčtu nejstarší, a o tom, že se nadmíru povedl, svědčí i dvojice remakeů.