Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (712)

plakát

Člověk z mramoru (1977) 

To jest film bardzo wysokiej jakości. Ani nevím, k čemu to přirovnat. Koncepčně jakoby někdo smontoval dohromady Občana Kanea a Fincherova Manka. Návrat do mladí zedníka Birkuta a jeho naivních budovatelských ideálů 50.let (a rychlému vystřízlivění z nich v monstrprocesech) formou "týdeníků" kombinovaný s moderním dokumentem o natáčení s až detektivním pátráním po zamlčovaném kusu historie, na kterou už vzpomínat nikdo nechce. Tedy tvar, který zdánlivě nemůže fungovat, ale šlape jako sandály díky atraktivnímu pojetí a filmařskému géniu Andrzeje Wajdy. Jak to ten chlap dělal, jakou magii používal, nechápu, ale přes celkem šílenou délku Člověk z mramoru nemá slabších míst, a uhání stále vpřed, zpátky ni krok.

plakát

Severní vody (2021) (seriál) 

Úžasná výprava do arktických vod, výborný zvuk a krásně špinavé záběry atmosféry mezi cháskou z poloviny devatenáctého století, povedený casting. Minimálně pro ochránce zvířat je jistě zajímavé, jak se loví a mízdří tuleni, velryby, lední medvědi, nebo třeba eskymáci. Jenže, i tak jsem se chvílemi dost nudil, jelikož cosi co vzdáleně připomíná nějaký skutečný (přitom zcela smyšlený) příběh, je vlastně jen natahovaný, bohapustý, trochu odporný boj o přežití, a možná záchranu jedné lidské duše. Problém vidím také v opravdu extrémně nesympatických postavách, a to nevyžaduji určitě žádné Mirky Dušíny. Ještě na lodi byla naděje na takový méně uhlazený Master & Commander po lobotomii, nebo pak v pustině na krvelačné a vyhladovělé Dravce, ale ani jedno z toho to není. Ze všeho nejvíc mi pak přízemní Severní vody připomínají Taboo, respektive zejména to finální rozčarování z nevyužité příležitosti.

plakát

Ten dvanáctý (2017) 

Téměř čistý survival, kde ten dvanáctý Nor uniká raněný skrz ledové fjordy nejen mrazu, lavinám, a hladu, ale zejména krvežíznivým nacistům. A jestli byl pro někoho souboj Lea s medvědem v divočině už moc, tak tohle je ještě více neuvěřitelné, ač podle skutečnosti. Bez vydatné pomocí místních by ten útěk do Švédska nedal, my diváci však bohužel již podle prologu víme, že se mu to podaří, což pokládám za zásadní dramaturgickou chybu. Nuda sice úplně nehrozí, je na co koukat, a zpracované je to precizně a hezky, i když některé scény bych nejradši neviděl (prsty u nohou). Nicméně film krom toho utrpení (jistě, také hrdinství a vlastenectví) o ničem dalším vlastně nevypráví, jde jen o vědomí, že tohle fakt nikdy zažít nechcete, a nemůžu se zbavit touhy po nějakém příběhu či přesahu navíc.

plakát

I jako Ikaros (1979) 

Tento konspirační klenot je zajímavé porovnat se Stoneovým JFK, kdy oba používají zcela jiné prostředky, ale směřují v jádru ke stejnému cíli - cesta k ultimativní pravdě je jako let Ikara ke slunci, limitně se blíží k nemožnému. Verneuilovo střízlivé pojetí s vynikajícím Montandem bych přirovnal k výborným Třem dnům Kondora, a pomalejší retro tempo jen zesiluje výsledný mrazivý dojem. Už dlouho se mi nestalo, že bych kvůli nějakému snímku nemohl usnout, protože spoustu podstatných myšlenek prostě nejde jen tak dostat z hlavy. Jeden z těch opravdu velkých filmů.

plakát

Tři sekundy (2019) 

Nečekal jsem nic od tohohle oldshool béčka, které nemá ani nějak příliš vysoké ambice, a byl jsem velmi příjemně překvapen, jak mě to bavilo. Napětí se daří držet déle než tři sekundy, skoro od začátku do konce, scénář je sice složený ze stokrát viděných klišé, ale není úplně předvídatelný ani debilní, jen mě až trochu štvalo, jak je hlavní postava neustále v hajzlu, jelikož jdou všichni proti němu. Výhrou je obsazení, zejména pak titulní práskač Kinnaman. Jedná se o nadprůměrný žánrový kousek, jen škoda, že je zrežírovaný tak rutinně a nenápaditě.

plakát

Benedetta (2021) 

Verhoeven je zpátky, znovu ve formě, a i když provokuje a někoho možná i místy šokuje, určitě ne prvoplánově. Obdivuji u něj, jak dokáže podat tolik vážných témat a myšlenek svou divácky atraktivní formou, s tak neodolatelně cynickým nadhledem, a zaujme i tam, kde by jiní tvůrci sklouzli do nudného artu. Na filmech je přeci krásné i to, když si dovedou s divákem pěkně nepředvídatelně pohrát. V podstatě kromě přecejen krapet "přepáleného" závěru, který byl trochu na hranici, nemám co vytknout, a považuji Benedettu za takovou vzdálenou příbuznou Goyových přízraků Formana, což myslím jako velkou pochvalu. Zaplať Pánbůh, že i v dnešní duchovně a morálně vyprázdněné době přehlcené kýčem vznikají takovéhle snímky.

plakát

Kate (2021) 

Byl jsem zrovna unavený ze všech těch Bergmanů a Tarkovských, a jelikož mám v oblibě Japonsko i Mary Elizabeth (a v Zemi vycházejícího slunce už jsem byl, hahaha), šel jsem do Kate. Delší dobu vím, že Winsteadka umí být drsná, a je to v rámci žánru docela uvěřitelné, v čemž problém nevidím. Dokonce ani v zoufalé neoriginalitě a předvídatelnosti téhle historky o pomstě, s hlavní postavou ve stokrát omleté variaci Brutální Nikity. Potíž je hlavně v tom, že film jde tak nějak konstantně dolů - na začátku sahá skoro ke 4*, postupně se sveze pomalu až k 1* ve finále. Téměř to chvilku vypadalo, že si z japonské kultury nevezmou jen kulisy, nakonec stejně ty zápaďáci nic nepochopili, jen to vymačkali jak Bum bum citrón, a vyvrhli to všechno na obrazovku. Budu dnes však shovívavý, protože jsem se celkem bavil a dobře to vypadá.

plakát

Synku, synku, cos to proved (2009) 

Cesta do hlubin magorovy duše se nekoná, Herzog ve své další studii psychicky narušeného pacienta teatrálně klouže po povrchu. Lynchovské prostředí, odkazy a poťouchlé vtípky sice na chvilku potěší, ale raději bych viděl, jak by to celé uchopil Mistr sám. Je tu spoustu mých oblíbených herců, někteří v docela zajímavých protiúlohách, ale ani ti mi neumožnili se dostat našemu "hrdinovi" pod kůži. Připomnělo mi to trochu také Trierova Jacka, jak stavěl dům, ale toho jsem si myslím "užil" přecejen víc.

plakát

Kaštánek (2021) (seriál) 

Etalon severských krimi, který však chvílemi sklouzává do thrilleru amerického střihu s jeho klady i s jeho neduhy v podobě nižší intelektuální úrovně scénáře, což se projevuje zejména v chování postav, a je to trochu škoda. To bude asi vina předlohy, a Kaštan sice obsahuje spoustu klišé, ale nadprůměrnou kvalitu v rámci žánru si drží. Líbilo se mi, že se tu řeší vztahové problémy, zanedbávání dětí a vůbec rodinného života ve prospěch práce nebo "koníčků", přitom venku pobíhá poměrně nerušeně zvýšené množství pošuků včetně jednoho sériového vraha. To už tak prostě v té ponuré filmové Skandinávii chodí. Ještěže u nás na zahradě máme jen jedlé kaštánky.

plakát

Metanol (2018) (TV film) 

Velmi dobrá, svižná rekonstrukce událostí, a zároveň důkaz, že i v naší TV v současnosti může vzniknout kvalitní zmapování reálné, ještě poměrně čerstvé kauzy. Že to jde, bude asi také tím, že případ Metanol je zcela apolitický. A zároveň má nadčasové pozadí - jednak závislost na alkoholu má u nás zlaté dno, a zadruhé lidská hloupost je nekonečná.

Ovládací panel
5 bodů

Reklama

Reklama