Pete

Pěkně kolorované, barvotiskové vzpomínky, jak babička potkala dědečka, tedy vlastně dva. To dilema, kde hraje roli spousta dalších okolností se mi líbilo, ale do vyšších pater snímek posílá jedinečná šikulka Sírša.

Případy posledního oddělení na černým Pařížským Jižáku. Salám alejkum, to je teda dneska mládež, hajzlové! Hugo by se asi nestačil divit. Opravdu bude pěstění, tedy výchova, vzdělávání, mravenčí práce v terénu stačit jednou na změnu k lepšímu? Formálně jsou Ubožáci spíš TV inscenace, která nám chce skoro dokumentárním stylem a snad až příliš nuceně ukázat během jednoho dne různé detaily, jak to v této muslimské čtvrti chodí. Upřít se mladému, nezkušenému režisérovi nedá, že do jednotlivých scén dokázal natlačit napínavou, stísněnou atmosféru, v čemž mu pomáhají zejména vyhrocené situace a dialogy s přirozenými (ne)herci. Před koncem tempo polevuje, jen aby si film diváka připravil na závěrečný úder. Zda vystřelit, otevřít dveře, hodit zápalnou láhev - kvůli těmto dilematům několika postav jsme vlastně sledovali ten balast skoro 2 hodiny předtím. Snímek nás nakonec vlastně nutí dokreslit si celý obraz reality, jelikož sám o sobě k tomu nenabízí dostatek materiálu. Tohle téma by si zasloužilo víc. 70%

To už opravdu došly všechny alespoň trochu význačné osobnosti, že musí Ron Howard s kvalitním štábem točit (auto)biografii nesympatického vidláka, který nedokázal nic jiného, než že se z maloměsta dostal na vejšku a našel si pěknou Indku? Je to tuctové, a absolutně o ničem, v tom spočívá zásadní problém. Američtí Homolkovi tahle rodinka, jenže bohužel zcela bez humoru a nadhledu. Nejhorší je, že tvůrci měli asi (nedejbože) oscarové ambice, ale výsledek vypadá jak sobotní odpoledne na Hallmarku. Pokus o tak trochu sentimentálně hřejivý, a proto zkreslený pohled mezi americké burany, který má asi cosi vypovídat o celé této početné white trash třídě. Všichni jsou na dávkách nebo na drogách, stěžují si na osud a litují se - uvědomují si vůbec, že milióny lidí se mají daleko hůř? Ani formálně není film ničím zajímavý, a tak nade všechny ty fádní, ničím výjimečné postavy ční pouze (jako obvykle) skvělý výkon báby Glenn Close.

Boss Level je laciná B-čková akční hovadina, v už dost omletém stylu časové smyčky "Hromnic", s namakaným Leošem Marešem v hlavní roli, v režii dětinské hračičky Carnahana, který zřejmě vidí svět, vztahy mezi lidmi, i filmy očima desetiletého kluka. Přesto jsem se ale kupodivu docela dobře bavil, a je to poměrně sympatický počin.

Michálek nastudoval další komorní hru o rodičích a dětech, ze které zejména Zindulkovo charisma dělá velké divadlo.

Rodriguez pokračuje v tvorbě pro děti a mládež, tentokát pro zhruba patnáctileté. Alita je cítit starým dobrým Cameronem, a dokonce přímo Spielbergem, to myslím jako velkou lichotku. Nebudeme do toho tady přece míchat Newtonovy, ani jiné zákony. Efekty jsou fakt špička, a pomáhají vytvořit živoucí kyborgy jen z jedniček a nul, ale světe div se - děj drží jakž takž pohromadě, postavy mají občas celkem logickou motivaci, a svět budoucnosti docela hlavu a patu. Ale hlavně je to prostě a jednoduše zábava. Postupným rozkrýváním pozadí příběhu má film šanci si získat i dospělé, což se u mě podařilo.

Neříkám, že je Rudišova předloha nějaké veledílo, ale rozhodně se jedná o zajímavý jazykový experiment, který také otevírá bolestivá témata naší historie, zabývá se předurčeností, a kreslí výstižné charaktery. Nic z toho ve filmu nevidím, většinu scén ani nepoznávám, celek vyznívá úplně jinak, prostě zfilmování téhle látky se docela zajímavým způsobem, ale fatálně nepovedlo. Přitom bych řekl, že Čermák se na Vandama vyloženě hodí, a prostředí jeho rodiny i Jižáku tu tvůrci trefili. Jenže děj působí podobně uměle, jako kulisy Opatovské pivnice nakašírované do Severky stylu 80.let. Bohužel, z velkého příslibu vyšel takový snadno zapomenutelný bizárek.

Další dánská instruktáž, jak snadno zku*vit život sobě i svojí rodině. Srdcová královna je tradičně silné, intimní, krutě realistické drama na dřeň vztahů, které už ale znovu nedám. O něco kratší stopáž by jistě ještě přidala na údernosti.

Totálně vyvařené. Druhý Borat je jak poslepovaný z vystřižených scén, které by byly pro jedničku příliš trapné, nudné, nebo prostě jen málo vtipné. Pouze u několika málo scén probleskuje Cohenovo mistrovství situačního humoru, ale tenhle chlapík přišel podruhé asi už příliš pozdě.

Tenhle film je pro mě velmi milé překvapení. Vypadá jako House of Cards natočené Oliverem Stonem, ale s velkým nadhledem. Je to velmi zábavný, jistě trochu zkreslený životopis, originální tím, že tvůrci Cheneyho určitě nenávidí, a bojí se toho, co představuje. Ačkoliv se ve skutečnosti nezajímám o interní americkou politiku, Vice mě bavil od začátku do konce, a je to oproti Big Short pro McKaye další progres.