Pete

Líza je koncepčně sympatická podivnost, ale bohužel je ulítlá nedostatečně, nadanější tvůrci by se určitě dokázali více utrhnout ze řetězu průměrnosti. Dovedu si představit třeba zpracování od nějakých tolikrát zmiňovaných úchylných Japonců, pouhé kopírování stylu Andersona či Jeuneta k úspěchu nevede. Dobře vymyšlené i vtipné momenty tu střídá nuda a infantilní, mnohdy repetitivně otravné pasáže (japonský pop zpěvák,..). Zvolená forma by přitom vyžadovala úplný ohňostroj nápadů a originality, aby se diváci neměli čas zabývat obsahem. Pokud se nad hlavní postavou na chvilku zamyslíme vážně, zoufale by potřebovala nejen chlapa, ale hlavně odbornou psychiatrickou pomoc.

Jeden den jsi tajemník KV KSČ, druhý den číslo 11326. Jsi špión imperialistických mocností, agent a sabotér. Jsi mukl, strana rozhodla, a tak je jedno, co řekneš u výslechu, natož jaká je pravda. Trest je předem jasný, a tak jde jen o to, podepsat se pod libovolný zločin, aby bylo učiněno zadost hladu té vládnoucí svoloče po krvi. Otřesný obrázek 50. let v českých kriminálech kreslí paradoxně bývalý soudruh Svoboda, a vyžaduje silný žaludek sledovat ta absurdní muka, protože tohle se bohužel opravdu stalo, když se bolševická lůza dostala k moci. Geniálně výstižnou typovou zkratku pak představují vedlejší postavy, které se příběhem jen mihly - Vlach, Husák, Štibich, Macháček. Technická stránka snímku je sice poněkud slabší, některé herecké výkony přepálené (Roden, Donutil a další, kdy jsou známé tváře spíš na škodu), ale to nic nemění na síle mementa filmu, který by měl povinně vidět každý. Odporná, hnusná doba, po níž zůstaly ve sněhu skutečně hluboké stopy.

Líbila se mi snaha vytvořit dystopii, kde je politika jednoho dítěte dovedena téměř k dokonalosti. V takové budoucnosti to sedm Sněhurek nemá lehké. Jenže pak byl scénář zřejmě prohnán generátorem stokrát omletých akčních postupů a klišé, producenti asi chtěli víc Matrixu, a vznikl z toho bohužel velmi průměrný guláš.

Předem jsem se obával propagandy, patosu, dokonce jsem pochyboval o vhodnosti staršího a republikánsky založeného patriota Eastwooda pro toto téma na postu režiséra. Zbytečně. Film mě chytil hned na začátku a nepustil až do konce, je poměrně svižný, a i když je dost zjednodušující a přímočarý, beru to v tomto případě spíš jako plus. Hlavní hrdina je tu dobře vykreslený jako primitiv se srdcem na pravém místě, a skvěle zahraný. Za mě by se mohl Americký Sniper více věnovat následkům v civilu (PTS), a obecně též rodinné linii (bratr, otec), ale i tak jsem opravdu nečekaně velmi spokojen. 75%

Black Power, White Power. Spike Lee honí příliš zajíců najednou - má to být především vážná agitka proti násilí a nenávisti, s tím však nesedí dohromady příliš pohodové podání většiny filmu, který se nese v lehkovážném duchu. Humorné scény ale nejsou dostatečně vtipné, vyšetřování s utajenou identitou zase není dost napínavé, námětů na tři filmy, a přesto se vkrádá nuda. BlacKkKlansman má své nesporné kvality, ale nezůstává mi po něm v paměti nic než pachuť nedostatečně využité příležitosti, a znovu bych si ho nepustil. Zoufale by to chtělo dramaturga (a tím proboha nemyslím cenzora).

Poctivě natočené, německy precizně vysoustružené soudní drama, které ze skříní vytahuje kostlivce, na nichž cáry masa ještě po tolika letech stále hnijí. Hodnotný námět, ale scénář by si zasloužil ještě vypilovat, odřezat z něj některé až příliš nehodnověrné náhody. Napínavé vyšetřování trochu evokuje oddělení Q. A mně dosud neznámý, turecko-německý Mark Ruffalo v hlavní roli je výborný.

Samozřejmě je to šílená volovina za jednu hvězdu, ale musím se přiznat, že jsem se nenudil, trapnost mladí režiséři a dědci v hlavních rolích udrželi povětšinou celkem na uzdě, a Will Smith stále podobný film utáhne. Nejsem zrovna fanoušek téhle (ostatně už dočista vystřílené) černé Smrtonosné zbraně, která vždycky tak nějak pálila slepýma, a tak doufám že další Bad Boys 4 Ever už nebude.

Takovou liberální love story svět neviděl. Láska si nevybírá, a bývá mimo jiné někdy také až příliš silná, hrubá, sprostá a zničující. Nejlépe se asi k Poslednímu tangu hodí přívlastek volnomyšlenkářský. Je cítit Formanem, Polanskim, a Bertolucci mě atmosférou i vyzněním filmu hodně (a příjemně) překvapil. Naprosto lahůdková kamera.

"Promiň." - "Ne, to ty omluv mě." - "Není ti nic?" - "Mně?" - "Ano, tobě." - "Ne, proč?" - "Nevím." - "Předtím jsi toho už moc nenamluvila." - "Ne, já jen..." - "Taková já jsem. Jsem v pohodě. Co chceš, abych na to řekla?" - "Nic. Omlouvám se za to tam předtím." !!! A takové rozhovory o ho*ně se tam vedou celou dobu, až si u toho rodinného bahýnka divák málem okouše prsty do krve. Zkrátka dramatik se vrací po letech ke své rodině, a tam zažije teprve pořádné divadýlko. Je to dost podobné Blízko od sebe. Hvězdný ansámbl hraje ze všech sil (takový Cassel snad ani špatně hrát neumí), hudební sekvence pěkné, ale Dolanova režisérská onanie se tentokrát dost minula účinkem.

Celkem příjemný romantický film, ozvláštněný prolínáním skutečnosti a dramatu na prknech divadla v opravdu hodně nejisté sezóně za okupace Paříže. Výborní herci, ale emocinálně úplně chladné.