Robbi

Plusem ve Zlé noci je prostředí, podle mého názoru nijak nepřibarované. Uvědomme si, že na povrchovém dole asi těžko dělala skupina vysokoškoláků. K chování Semeráda (M. Pavlata) chci říci tolik - kdo z hodnotících se ocitl v situaci, kdy se domníval, že zavraždil a zachoval si úžasně chladnou hlavu a nedělal nesmysly? Tahle detektivka je nepřehrávaným příběhem, civilně natočená a proto uvěřitelná, také z důvodu, že se lidé v ní chovají nikoli jako filmoví supermani, ale okolnostmi zaskočení jedinci. Chyběl jen kousíček, možná méně průhledné některé scény (že Eda - P. Kostka - je "fízl", lze uhodnout opravdu ještě dříve, než vyleze do druhého patra rypadla), aby to byly zasloužené ****.

Inter Arma Silent Musae - ale právě tenhle film toto latinské rčení popírá. Marně jsem hledal komunistickou propagandu, marně jsem číhal, v čem bude nepravdivý, nadsazený či nesmyslný. Pravda, z dnešního pohledu asi těžko pochopitelný, protože v něm není milion počítačových triků, z lidského pohledu na válku, kterou tihle lidé museli nějak prožít - a bohužel většinou nedožít - a chtěli si svůj úděl ulehčit naprosto jedinečná podívaná. Chce to jen oprostit se od zoufale dogmatického pohledu - co je ruský, to je automaticky blbý...

Ctihodný Howard Bannister mezi dvěma kameny, které ho spolehlivě rozemelou na prášek. To je komedie, která oplývá neskutečným množstvím skvělého humoru, vynikajících hlášek, mezi než rozhodně patří autokrativní gesto Ryana O'Neala směrem k Barbře "Opusťte vanu!" Prostě film nemající žádné hluché místo, jehož děj se sice tváří, jako kdyby šlo o záměnu kufříků, ale všichni víme, že ve hře je něco docela jiného. A to všechno diriguje katastrofy přitahující Judy Maxwell (Barbra Streisand). Prostě ať zpívá nebo hraje, je to výkon za neoddiskutovatelných 5*

Jedná se o poslední velký Lennonův koncert, zorganizovaný jako benefiční akce pro institut Willowbrook State School pro handicapované děti. Tato varianta je záznam televize ABC-TV, odvysílaná v USA v roce 1973. Z ní byla posléze sestříhána verze zachycující pouze Lennonovo vystoupení a jako John Lennon Live In New York vydána v roce 1986 na kazetách VHS (mimochodem byla k mání i v prvních videopůjčovnách v ČSSR). Bohužel záznam byl pořízen z odpoledního, podle svědků i samotných hudebníků méně povedeného představení, kde ovšem Yoko odehrála pět svých skladeb.

Ačkoliv jsem tím, co US občané nazývají patriot, takže i přes veškeré půvaby bych Ischii za Český ráj nevyměnil, tenhle film si pamatuju od školního věku. Asi jsem ho tehdy ne zcela přesně chápal, ale plno hlášek mi nevymizelo z paměti. Zrovna tak i skvělý dabing, který postrádám, přes nesporné kvality toho obnoveného. Ale nevím, proč nemohla zůstat Katka a komu vadil Vílík. Nesouhlasím také s názorem, že ten film je dlouhý, nebyla tam minuta, při níž bych pocítil náznak nudy. Přes vynikající výkon Jacka Lemmona a Juliet Mills je mým favoritem úžasný Clive Revill, jehož Carlucci jiskří od prvního momentu, kdy se ve filmu objeví. Ale bylo by rozhodně chybou nevšimnout si roztomile vtipné role Pippa Franca. A k poznámce, kterou tu učinil Brygmi. Ano, nevěra je možná něco, nad čím bychom se měli pohoršovat. Ale ruku na srdce, nikdo z nás neví, co byla zač madam Armbrusterová...

Komedie, v níž nechybí velmi zdařilá "převlékací" scéna, je rozhodně neprávem pozapomenutá. Stejně jako připomenutí, jak tvůrci dospěli k názvu filmu. Neváhal bych film vsunout do stejné přihrádky jako třeba Zásah v pravou chvíli, byť jeho úrovně nedosahuje, ale náladou a zpracováním se mu staví po bok.

Když jsem psal vzpomínkový materiál o spaghetti westernech, tahle skutečně velmi povedená komedie tam nesměla chybět. A funguje i po mnoha letech, když jsem si ji opět připomněl. Neježe tu najdu mnoho známých tváří z přehršle bitek z filmů dvojice Hill-Spencer, ale ač si to možná neuvědomujeme nebo nechceme připustit, má i určitý životní podtón. Možná varovný, možná jen konstatující - před tím, co se na nás valí, se dá jen těžko utéci, a to nehodlám komentoval, zda je to do nástup dobrého či zlého. Lze možná litovat, že Yanti Somer byla tak málo vídaná, ale kdo ví, možná nám tím je vzácnější. Samozřejmě nelze přijmout další příjemnou ukázku dvojice Maurizia a Guida de Angelisových. Jestli jim ještě nevyšlo Best of movie music, ptám se proč???

Minimalismus, syrovost, výmluvnost... Bohužel tenhle film se těmito výrazy zaštiťuje před výtkami, co se všechno nepovedlo. Crenna je opravdu asi nejvýraznější postavou filmu, ale i on hraje bez výrazu. Alain Delon zdánlivě bez nervů dělá svá nejfantastičtější rozhodnutí bez přítomnosti kamery, jak jinak si lze vysvětlit, jak intuitivně vyhmátne to, co k vyřešení případu potřebuje. Catherine Deneuve má bezpochyby svůj půvab a šarm, ale v tomto snímku se bezezbytku shodla s jeho žánrem - její role je naprosto minimalistická a vlastně děj nikam neposouvá, snad jen skrytě a ve vztazích, ovšem zrovna tak se dá říci, že kdyby její postava docela chyběla a jen se o ni mluvilo, nijak by to příběh neovlivnilo. Otázkou zůstává, zda měl štáb také minimalistický rozpočet, protože vlaková loupež se hodí spíš do filmu Vzpoura hraček. To je vůbec největší bolest Policajta, protože mu to ubírá na uvěřitelnosti víc, než by se mohlo zdát. Hvězdička pro Crennu, druhá pro zbytek teamu.

Lovím z paměti dětské vzpomínky - a vedle zde zmíněného útěku v šachovém stroji (ve skutečnosti šlo o figurínu hráče, která posouvala figurky po šachovnici) si vybavuji ještě epizodu o maďarském knížeti Rákoczim a také úspěšný útěk vévody de Boeufor (pokud jsem to napsal dobře). Bohužel je téměř nemožné zjistit, kolik dílů vlastně bylo natočeno, ale souhlasím, za zopakování by to rozhodně stálo.

Ten, kdo chce být brzy stár, zabíjí to, co prožíval v dětství. Tisíckrát mohou být medvědi a Cibulka naivní, jsou a budou vždycky filmem pro děti. Byl jsem jedním z těch, kteří byli na slavnostní premiéře a seděl pár metrů vedle Oty Hofmana. A nikdy by mě nenapadlo se dívat na něj očima dospělého. Tenhle film si to nezaslouží. Takhle můžeme za pár let odsuzovat všechno, co vidíme dnes, protože to bude technicky náročnější a scénáristicky propracovanější. Jasně, ale duše zůstane někde bokem. Proto si tenhle film i se všemi rádoby chybami a pochybným tvrzením, že šlo o kamufláž normalizace vzít nenechám.