Robbi

Při odsuzování tohoto filmu je třeba si uvědomit, kdy byl natočen a jaké tehdy byly filmové standardy. A ještě to, že Evropan na něj bude koukat jinak a rozhodně ne náborově. Takže jsem pominul ladné křivky letadel a oblé boky USS Nimitz a spíš jsem se zamýšlel nad docela zajímavými paradoxy, kterých psycholog Lasky (M. Sheen) určitě vyslovil několik. Samozřejmě tam bylo několik klasických klišé, mimo jiné že psi v US filmech umírají jen výjimečně a pokud přežijí, vždy se úspěšně vrací k páníčkům. Nemyslím ale, že by měl tenhle film něco společného s léčením komplexu za Pearl Harbor. Možná je to ale tím, že jsem ho viděl prakticky hned po natočení v rámci FFP v Karlových Varech, takže ani ne pokoutně na videu nebo s desetiletým zpožděním.

Pokud umístíme děj filmového příběhu do nějakého prostředí, pak musíme aspoň minimálně myslet na to, čemu se říká přirozenost. Tohle bohužel není akční film, kdy se sází na docela jiné atributy. Snímek je protkán neuvěřitelnou spoustou nesmyslů, které v dané době prostě nejsou myslitelné - s výjimkou amerických scénáristů. Jak jinak si vysvětlit, že hlavní hrdinka si přijde do sídla britské tajné služby a jakmile vyjeví přání být špionkou, je jí vyhověno, ač židovka, perou se o ni elitní nacističtí důstojníci, aby se mohla stát pečovatelkou o jejich děti, které pak tahá po německých židovských čtvrtích a vystavuje je ohrožení života při bombardování. To nevzbudí sebemenší náznak podezření, ba ani odplatu, že si nějaká služka riskuje životy potomků důstojnické smetánky (to na adresu oněch historicky naprosto věrných faktů). Konečně ač těžce zraněna, zvládne fyzicky neskutečně náročné zatížení visíce nad propastí a stačí padnout do náruče svého zachránce, který při útěku přes hranice provrtán více než desítkou německých projektilů slavnostně doklopýtá za spásnou švýcarskou hranici. Kdyby to bylo všechno považováno za parodii či komedii, hvězdičkami bych nešetřil, jenže tohle "veledílo" se tváří smrtelně vážně.

"Každá, i ta sebevětší bestie, pocítí nikdy lítost. Já ji necítím nikdy, proto nejsem bestie!" Celé tohle drama uzavřené Shakespearovským citátem z Richarda III. umocňuje opravdu velice silnou podívanou, rámovanou za nehty zalézajícím mrazem, který se do vás může dát i ve vyhřátém pokoji. I při vší úctě k dalším aktérům, jako Rebecca de Mornay, Kyle Heffner či John P. Ryan tu vévodí jednoznačně dvojice Voight/Roberts a jejich psychologické prokreslení je na snímku to nejdůležitější. A závěrečný souboj Mannyho a ředitele věznice Barslowa jen podtrhuje celkový dojem z precizně zvládnutého filmu, i přes potíže, které se při realizaci vyskytly.

Aby bylo možno pochopit tenhle polodokument, je nutno znát několik okolností. Původně se mělo jednat o dokument o natáčení alba, začalo se ve twickenhamských ateliérech, ale po několika dnech se zjistilo, že to prostě nebude fungovat. První část skončila poté, co se Paul pohádal s Georgem, kterého k nepříčetnosti vytočilo, že ho Paul nutí hrát podle jeho přání. Poté následoval přesun do studia na Savile Row, které "zbudoval" řecký přítel Beatles Alex Mardas a mělo být pomalu osmým divem světa, a místo toho na "Brouky" čekala jen průměrná zkušebna. To vše dodalo snímku určitou syrovost, ale paradoxně ona dokumentární linka byla důvodem, proč se film (a společně s ním i album) málem nedokončilo. Nakonec vše vlastně zachránil příchod Billyho Prestona, kterého pozval George, a před kterým se asi Beatles nechtěli hádat. Melodie jako Let It Be, Get Back nebo The Long And Winding Road prostě neumřou. Byli to Beatles na pokraji rozpadu, ale o jejich výjimečnosti svědčí i to, že ještě půl roku po Let It Be dokázali spolu vyprodukovat tak skvělé album, jakým bezesporu je Abbey Road.

Kdo chce od tohoto filmu čekat přehnanou akci, nechť zví, že tohle je spíš snímek varující - těch případů, kdy řidiči za volanty trucků získali pocit vládce silnic a pak to dávali najevo, není málo. Osobně považuji za velice zajímavý prvek chybějící identitu onoho záhadného řidiče, máme možnost vidět jen jeho ruce a nohy v džínách a vysokých kožených botách. Jako silný moment také lze bez nadsázky označit postupné zjišťování "oběti", že nejde o omyl či nedorozumění, ale cílenou likvidační akci - to ve chvíli, kdy cisterna ochotně roztlačí autobus s dětmi a pak se opět vydává lovit červený vůz Davida Manna.

Pro člověka, kterého F1 nějakou dobu i živila, bylo tohle "dílo" utrpením po všech stránkách. Kdyby tady existovala rubrika Filmové nesmysly, Stalloneho opus by jich měl určitě pořádnou porci. Nejen zmíněné sbírání mincí koly, ale vůbec celá akce angažování vysloužilého Slye je pravděpodobná asi tak, že lze kopím prorazit pancéřový bitevní křižník pod čarou ponoru. Stallone to nejdřív zkoušel v F1, ale tam ho Ecclestone hezky rychle hnal. A tak hvězdičku, která by jinak nebyla, je za roli Roberta Seana Leonarda - ten jako jediný je totiž v téhle opravdové slátanině aspoň minimálně realistický.