Robbi

a malé plus navíc, protože ta půlhvězdička je bohužel ovlivněna tím, co se už změnit nedá. Oproti původní verzi na dvojalbu z roku 1978 tu už nejsou Phil Lynott ze skupiny Thin Lizzy (zemřel v roce 1986), který zpíval pastora, a dále Julia Covington (Beth) a David Essex (dělostřelec). Po hudební stránce - a to tu tady především jde - jde o naprosto bezchybné dílo, které připomene ono opakované přehrávání dvojalba. Neřekl bych, že tady se jedná o klasický muzikál, spíš jde o zvláštní formu koncertu, doplněnou o hrané a vizuální sekvence. O samotné hudební verzi by se dal napsat středně dlouhý článek, ať už o účinkujících či hudebnících, sama literární předloha by si zasloužila to samé.

Někdy je těžké vybrat nějaké originální prostředí, zvláště když Schůzka se smrtí je už 61. zfilmovanou akcí s Davidem Suchetem v roli "malého, vlezlého Belgičana". Takže tato epizoda nemusí evokovat jen Vraždu v Mezopotámii, ale také třeba Záhadu egyptské hrobky nebo i do jisté míry Smrt na Nilu. Osobně jsem byl zvědavý, jak si režisér Pearce (točil už Smrt staré posluhovačky) poradí se změnou prostředí, a je pravda, je tu na mě dýchla inspirace některými dalšími vykopávkovými filmy. Každopádně bych ale řekl, že v záplavě některých jiných nekonečných "skvostů" jde stále o značný nadstandard a Suchet je pořád výborný - a pokud si začal barvit vlasy, rozhodně mi to vadí méně, než některé daleko mladší, ale o to více překarosované dámy.

Nejenže je to opravdu film, jak už tu bylo řečeno, který se značně vymyká hollywoodské produkci, ale také je ukázkou brilantních výkonů mužů za kniply vrtulníků. Po onom netradičním a neobvyklém konci jsem skutečně jako vlastně ještě kluk odcházel z kina a cítil, že tohle byla opravdu dobrá podívaná.

Padlo tu několik přirovnání, já bych vzpomenul ještě Vláčilův film Stíny horkého léta. Ovšem Svobodův film je daleko syrovější a jde skutečně až na samou dřeň kostí. A skutečně se skvěle podařilo vystihnout skutečnou tvář mladých Werwolfů-zabijáků, kteří při písničce hrané na harmoniku jsou najednou rozpustilí puberťáci. Rozhodně se tu potkaly vynikající herecké výkony - Brejchová, Kňažko (třebaže vypadá nevýrazně), Křiváček, Steimarová i oba polští hosté... A rozhodně celá jedna hvězda je za perfektní kameru.

Budu vypadat jako typický Čech, ale přesně tohle jsme s naším hudebním triem DR&K vymysleli už v roce 1984. Mělo to jen dva nedostatky - bylo to jako fotoseriál (kdopak si tehdy mohl dovolit vyhazovat celých 100 kč za tříminutový film do superosmičkové kamery) a pak jsme usoudili, že je to jen taková ptákovinka, se kterou jsme se s lehkým studem chlubili jen známým. Jak je vidět, byla to chyba, mohli jsme mít skoro 250 milionů dolarů, navíc nám se vše povedlo za jedno odpoledne a náklady činily přesně 124 Kč (cena jednoho filmu ORWO a tři zpáteční jízdenky na vlak). Film je v podstatě velice mazaným kalkulem, který se sem tam objevuje (viz třeba Kanibalové), který má ohromovat svou jednoduchostí, ale ve své podstatě je to dost málo. Takže jednu hvězdičku za ten šílený řev na konci a druhou na odvahu. P.S. Naše dílo se jmenovalo Expedice Třešňožrout a je v tiskové podobě ke shlédnutí. A po shlédnutí Blair Witch jsem kráčel 16 km dlouhou trasu ve dvě hodiny v noci přes šest mýty opředených míst, kde se trhalo, sápalo, věšelo, ztrácelo, vraždilo a podobně. Les kolem zvučel nočním životem a já si moc přál, aby na mě vybafl aspoň divočák a já se lekl. Bohužel. Jediný úlek se dostavil až poté, co jsem dorazil k chatě, kde mě mělo čekat osazenstvo a bylo tam pusto a prázdno. Vyděsil jsem se, že pošlapu 16 km zpátky a zklamaně zařval. Vybatolil se společensky unavený jedinec a pravil: "Neřvi, debile, všichni sou vožralý!" To také dokáže Blair Witch

Každý si samozřejmě vybere svou osminu, která ho nějak osloví. Mně skutečně zaujal John Schlesinger, a to hned dvakrát. Vybral si disciplínu, která opravdu není nijak strhující a dramatická - maratónský běh - a pojal ji ne z hlediska závodníků, nýbrž jednoho jediného. Čím však maximálně odlišil svůj přístup - jako jediný se pustil do velice odvážné konfrontace s teroristickým útokem Palestinců na olympijskou vesnici, jehož výsledkem byla přestřelka na vojenském letišti Feldfürstenbrück a jedenáct mrtvých izraelských sportovců. Kdo ví, možná právě tohle pojetí inspirovalo později Spielberga k realizaci jeho MNICHOVA.

Málokdo si uvědomí jednu věc - Schlesinger tu režijně pokračoval v duchu svého podílu v dokumentárním filmu VIDĚNO OSMI. V některých scénách si pohrává s nervy diváka daleko víc, než drásajícími scénami na zubařské židli. Mám na mysli třeba onu malou chvilku před operou, kdy na Roye Scheidera vyskočí ze tmy fotbalový míč. Vzpomínám si, že v kině náhle zavládlo na vteřinu mrazivé ticho a pak se rozléhal šepot - teď to bouchne... Kdo četl knihu, bude možná mírně zklamán, kdo ne, nedá na Maratónce dopustit. Já osobně v něm vidím mnohavrstvenný příběh a i když ono proslulé "Je to bezpečné" hodně utkví v paměti, Maratónce je potřeba vnímat jako celek.

Kvalitu filmu asi vystihuje nejlíp to, že třicet let po jeho vzniku, v e filmovém období nabitém efekty a masovými přestřelkami, je prostě stále přitažlivý. A právě proto, co tu dost lidí považuje za nedostatek. Díky své civilnosti, zdánlivé neakčnosti a možná i rozvláčnosti. Že tu Redford předvádí jeden z nejlepších výkonů své kariéry je právě dáno tím, že nehraje žádného supermana, ale vyděšeného člověka s jistými zkušenostmi. Srovnávat film s předlohou je obtížné už jen tím, že autor literárního Kondora mu dal dvojnásobný čas. Každopádně si myslím, že "Kondor" bude patřit mezi skvosty 70. let a mezi vynikající filmy kinematografie vůbec.

Všechno, co vzniká v nějaké době je poplatné. Pokud bychom chtěli hledat v americké, německé, britské, francouzské a dalších kinematografiích díla v určité době neideologická, nebylo by co hodnotit. Každá doba si nese svůj kříž. Celý seriál tvořili lidé fundovaní a nemyslím, že oni by svou prací někoho oslavovali. Dovolím si jedno malé srovnání - když Sly Stallone točil Ramba III a vyháněl z Afghanistánu ošklivé Rusy, také nemohl tušit, že za dvě desítky let se tam usadí Američané a budou se řezat se stejnými obyvateli. Ideologie v Zemanovi je, ale je to pochopitelné. Dnes se plno lidí, kteří tu dobu vůbec neprožili, statečně rozhodne napálit seriálu "odpad" a nenapadne je si třeba zjistit, jaké bylo pozadí některých dílů, jak hodně byly inspirovány skutečností (například Bestie, Kvadratura ženy), protože je jednodušší odsoudit. Problém bude asi v tom, že hodně lidí se může vyrovnávat negativním hodnocením seriálu, vzniklém v době reálného socialismu, s určitou formou špatného svědomí, že tu dobu nijak nezkoušeli změnit. To je ale věc každého z nás. Možná budu ukřižován na vratech své filmové pevnosti, ale pokud mi někdo nabídne Ulici, VKV, Ordinaci v Růžové zahradě, Ošklivku Katku a majora Zemana, sáhnu po Vladimíru Brabcovi a spoustě kvalitních herců, kteří se zachovali jako profesionálové.

První western, a je lhostejné, že to zrovna byla komendie hodně vtipně koketující s parodií, který jsem jako dítě viděl v kině. To už dnes bohužel neexistuje, jako se mi zdá, že neexistují vtipné a dobře koukatelné parodie. Tehdy jsem také nevěděl, že James Garner mě oslní v Grand Prix, v hlavě mi tenkrát zůstalo plno momentek (například hořící šaty hlavní hrdinky) a replik, z nichž některé se tu objevily. Rád přidám dvě další. Otec a bratři Denbybo se pokoušejí Joea osvobodit a nemohou vytrhnout mříže. Otec: "Ty mříže držej jak evangelium!" Joe: "Taky jsem je pomáhal zdít!". A před útokem Denbyho tlupy dává otec Denby jednomu ze svých synů váček se slovy: "Schovej mi můj umělej chrup, kdyby náhodou něco." Následuje přestřelka, při níž pistolník vyndavá z kapsy na prsou pytlík a nadšeně haleká: "Tati, tvůj umělej chrup. Zachránil mi život!"