Robbi

Podobně jako PŘEJEZD KASANDRA se jedná o vyvážený snímek a ač stejné pojetí (uvězněná skupina lidí, které hrozí záhuba), nesklouzla do klišovité podoby. Především mistrně vypjaté scény - když vyděrač diktuje své požadavky a obrazem vidíme, jak posádka dělá preventivní kroky, scéna prvního cvakání drátků (ne ono závěrečné, ale vlastně rozběh, který však dokáže stejně naponout) i onen emotivní konflikt mezi Fallonem (R. Harris) a kapitánem (O. Sharif), který končí hozenou lahví a památnou větou: "Všude, kam přijdu, zanechávám za sebou stopy". Sluší se poznamenat, že vedle Harrise a Sharifa si tu skvěle zahrál i "zvětšeninový" David Hemmings, a roli Anthony Hopkinse bych rozhodně neviděl jako menší. Za zmínku stojí i fakt, že právě Hopkinsův inspektor McCleod měl důvod ke spěchu, protože na lodi měl svou manželku Susan (Caroline Mortimer) a dvě děti. A proč měl film originální titul Juggernaut? Takovým jménem se vyděrač představoval rejdaři.

Velmi efektní a natočené ve stylu Tří mušketýrů či Troji - totiž s absolutní abstrakcí Wellsovy předlohy. Samozřejmě chápu, že v americké verzi by samotářský novinář neuspěl, proto musí být rozvedený a starat se o dětičky... Filmem se hemží moc postav navíc, naopak ty, které měly významně posunout děj kupředu (pastor), se vůbec nevyvedly, ač právě zmíněnou postavu pastora hrál můj oblíbenec Tim Robbins. Nehrajeme si na kdyby, ale filmu by určitě spíš prospělo, kdyby byl ponechán v 30. letech a nebyl jen přehlídkou lepších či lacinějších triků.

Souhlasím se zde často citovaným názorem, že John Lithgow je skutečně hajzl k sežrání, asi jako svého času Malcolm McDowell. Nejsem horolezec, tak nevím, nakolik jsou Slyovy eskapády na stěnách skal realistické, ale nemyslím si, že by film byl natolik nezajímavý, že by byl čas si toho všímat - to tak po x-tém shlédnutí. Líto je mi jen toho, co později prováděl Renny Harlin, a když si uvědomím, že se po několika letech podepsal pod takový paskvil jakým bylo DRIVEN (Formule!), tak si kladu otázku, jestli jeden nebo druhý film netočil pod jeho jménem někdo druhý.

Max Braun, tedy Viktor Bláha, vlastně Oldřich Nový mi dokázal, že na klavír, promiňte, křídlo, lze zahrát aniž byste si k němu předtím kdykoli sedli. Což jsem na jednom nekonformním srazu učinil a dlouho se mě potom někteří známí ptali, kde své dekadentně moderní umění budu předvádět na úrovni veřejné. Nataša Gollová a její slovní palba kadence dobře promazaného kulometu, skvěle fabulující Oldřich Nový s noblesním nadhledem a zoufalý Ladislav Pešek, který už místy skutečně netuší, co je pravda a co ne. Ostatně on to kolikrát už netuší ani divák - a proto se možná tak dobře baví. Nechci to srovnávat s ostatními komediálními drahokamy, jen musím podotknout, že i tady se dokázala najít maximálně vtipná poloha a využila se do posledního milimetru. Tady k té páté hvězdičce chybí opravdu více než pověstný ždibíček.

Nehledejme v tomhle filmu poselství, moudro, ale fakt, že jeden seriózní zástupce filiáky ve Švédsku byl díky své praštěné sestře vržen někam, kde vůbec být nechtěl, musel dělat hraběte a ještě anglického k tomu a nakonec jí to ani nevyčetl, protože tam našel dívku, co ho okouzlila. Neříkám nic nového, ale tenhle film je určitě určen pro lidi, co si chtějí vychutnat nekomplikovaný příběh a smát se. Je nabit hezkými slovními přestřelkami a ruku na srdce, kdo si nevzpomene na úžasný diktát, který pomstychtivý bratr zadává své sestře, popřípadě jejich "anglický" rozhovor: Love you my havelock? - Your Havelock? Oh no, thirty forty - O.K. my boy, his masters voice. - Voice? Black And White.

Při výčtu kladů a záporů je potřeba si uvědomit ještě jednu věc, zhruba podobnou, jaká se stala Cameronovi u jeho TITANICu, a která se americkým tvůrcům stává bohužel až nebezpečně často - historické nepřesnosti. Což mě hodně zaráží právě u onoho vlasteneckého patosu. Nechci tu zaplňovat drahocenný prostor vypočítáváním haldy chyb, tak zvolím tu jednu nejviditelnější, kterou si navíc kdokoli může ověřit pohledem na jednoduchý plánek samotného přístavu. Nikde tam totiž nebyly tři bojové lodě vedle sebe. Michael Bay tenhle lapsus klidně pustil do světa. Takže se diváme na něco mezi fikcí a dokumentem a jak to tak bývá, když se dělá něco napůl, vyleze z toho nedobrý pocit. Jedna hvězda je za hudbu, druhá za dobře odvedenou pyrotechnickou rutinu.

K některým filmům se vlastně nic dodat nedá, protože každé slovo chvály je vlastně zbytečné. Přesto tenhle film je v mém životě důležitý i proto, že byl na začátku jedné zásadní etapy, pak proto, že je naprosto fantastický, kromě Tima Robbinse, který mě už zaujal rolí Boba Robertse jsem byl skutečně nadšený i vedlejšími rolemi Clancyho Browna a Williama Sadlera, a v neposlední řadě má překrásné poselství - pokud něčemu věříte a nepřestanete, neznamená to ještě, že to skutečně získáte, ale váš život nebude prázdný a zbytečný. A abych odlehčil to, co mě usvědčí z faktu, že tenhle film je opravdu jedním z nejlepších, musím sem dát svou nejoblíbenější hlášku: Co je to? Hrabě monte chroustá? - Hrabě Monte Christo! - Vo čem to je? - O chlapíkovi, co utekl z vězení. - Aha, takže tuhle knížku řadíme do naučné literatury.

Cameron udělal jedinou možnou věc, kterou druhou část vetřelčí ságy neodstřelil - natočil ji naprosto jinak než Scott. Místo všudypřítomného a tušeného smrtelného nebezpečí přímočará akce, hamižný padouch, lidé s emocemi i bez nich a ve finále hrstka více či méně vyděšených profesionálů, kteří bojují už jen o jedno - jak přežít. Tvůrci filmu správně pochopili, že s náznaky a schováváním by moc neuspěli, slušně zvládli i vztahy v mariňácké komunitě (Vasquezová: Hudsone, ty mi taky polib prdel. Hudson: Kdykoli, kdekoli). Snad jediná výtka, která se ovšem dala tušit a musela ve filmu být, je průnik vetřelčí královny do mateřské lodi Solaco. Ale to bychom zase přišli o finále, že? Všem, kdo ještě neměli tu možnost jednoznačně doporučuji shlédnout rozšířenou verzi ze Speciální Edice, protože je tam i pár okolností, které pomohou vysvětlit několik situací, které se v sestříhané verzi jeví značně nelogicky.

Střípkové složení válečného filmu, nic víc. Opěvovaný Brando (s ohledem na okolnosti provázející jeho roli) je vlastně neviditelný, z přehlídky velkých jmen vlastně "boduje" jen Sheen. Apokalypsa možná s patřičně zvoleným jointem získá svou démonickou moc, umocněnou písní The End od Doors, ale jinak se v mém žebříčku válečných filmů určitě zařadí minimálně za Četu, Tábor tygrů, Stíhači na start či nově Smrt čeká všude. Hlavním problémem Apokalypsy je nejspíš fakt, že byla slavná ještě dřív, než se vůbec dostala na plátno.

Pro mnohé diváky v bývalém Československu první a jedno z nejlepších setkání s francouzskými Les Charlots. Ještě v pěti i s Louisem Regem, který pak v největších "peckách" už nebyl. V očích mnohých možná francouzské dozvuky květinového opojení, zvláště pokud se podíváme na garderobu potrhlých hudebníků. Domnívám se, že kdo se bude chtít u tohoto filmu bavit, udělá to. Je to oddechová komedie, které jsou prostě potřeba a nemá smysl z ní dělat něco, co není.