Robbi

Pokud točíme filmy o historických osobách, notabene velmi dobře známých a pro náš národ zásadních, pak bychom neměli postupovat stylem "nějak to sesmolíme a budeme doufat, že efekty a celková vizáž nahradí totální přešlapy". Už jsem to psal několikrát - pokud si chceme vymýšlet nebo se rozletět po křídlech improvizace a fabulace, nepoužívejme konkrétní jména. No jo, ale koho by to potom zajímalo? Bohužel Smrtihlav kromě úvodní půlhodinky a dejme tomu onoho momentu se státní hymnou (ucvakli slovenskou část jen pro českou distribuci???) nabízí v kvalitním provedení amatérsky pojatý příběh. Je jisté, že Brazilci, obyvatelé Trinidadu a Tobaga, Tahiti či Nepálu, popřípadě dalších lokalit (Belize, Benin, Čad) s klidem přejdou otřesně volené lokality, ale těžko tohle skousne našinec nebo divák znalý problematiky. A vymlouvat se v téhle oblasti na filmovou licenci? To je skoro jako točit životopisný snímek o Havlovi a nechat ho hrát míšence.

S přihlédnutím k potenciálu, který tento dokument mohl mít, odvedl Ron Howard naprosto stejnou práci jako u filmu Rivalové. Vytvořil pocukrovaný dort, jehož základ sám o sobě postrádá mnohé. Nejde jen o to, že vynechává poměrně hodně zajímavých témat, ale soustředí se především na USA a právě Amerika nebyla pro Beatles jediným a zásadním středobodem. Takže pokud by byl soudný, přidal by do názvu dvě písmenka a vše by bylo v pořádku - The US Touring Years.

Než o vylíčení skutečných osudů Percy Fawcetta jde spíš o skicu a průřez dvaceti lety jeho života. Rozpory se skutečností jsou zřejmé, někdy i v zásadních bodech (dokument 521 neznámého vojáka, kterého Fawcett nazval Raposo, válečné události, počet výprav, doložená není ani postava Jamese Murphyho), ale snímek spíše chce v kostce prokázat osobnost britského cestovatele, jeho odhodlání i posedlost. Navzdory dlouhé stopáži těch dramatických záběrů z džungle není zase až tolik, kolik by divák očekával, je tu i spousta filozofických úvah a příměrů, nemalá část je věnována i rodinným vztahům, které měly na jeho život podstatný vliv. Nejde rozhodně o životopisný film Fawcetta, spíš o určité vnadidlo a pozvánku ke skutečnému poznání tohoto pozapomenutého cestovatele.

Bohužel oficiální text distributora je krajně zavádějící - film totiž není o odcizení otce a dcery, ani o nové snaze k sobě najít cestu. To ale pochopíte, až toto velice zvláštně pojaté dílo uvidíte. Odehrává se ve dvou rovinách a spíš se zabývá snahou slavného spisovatele uhájit právo na výchovu vlastního dítěte, v druhé poloze pak o pokus mladé dívky se vyrovnat s neschopností citového života, který by mohl změnit právě uvedený Cameron, ovšem otázkou je, zda na to oba budou mít dost sil. Dominantní postavou filmu je bezesporu vynikající Russel Crowe, ale za pozornost stojí díky jisté upozaděnosti výkon Diane Kruger a Bruce Greenwooda v rolích příbuzných hlavní dvojice.

Je to opět taková agitka jako v případě Ozzyho. Ano, vím, že se Cooper vyhrabal z totálních sr..ek a stal se údajně od roku 1983 lilií, která nevzala do úst kapku alkoholu a štipeček koksu, ale spíš by mě zajímalo, jak se vyvíjela jeho další kariéra. Jak uvedl Johnny D., stopáž filmu toho moc neumožňuje, ale po návnadě v první polovině čekáme zhodnocení kariéry a ono prsk!, dojemný příběh o polepšeném rockerovi. Takže v duchu přemýšlím, kdo další přijde z těch poučených na řadu. Keith Moon už to určitě nebude.

Názorná ukázka, že animovaný film lze udělat i bez nebetyčně provařeného enginu na bázi stále stejný očí. Nejen úžasná atmosféra, ale i soběstačný příběh, jemuž zdánlivě, opravdu pouze zdánlivě jednoduchá animace dodává na síle. Měl jsem to štěstí, že jsem viděl verzi bez dabingu a šlo o rozhodně nejsilnější zážitek v tomto oboru za minimálně posledních pět let.

Uživatelka tyna24 tu vyslovila názor, že Angeliku nelze srovnávat. Je to jako chtít nesrovnávat verze Tří mušketýrů, Supermana či Batmana. Nová verze Angeliky je chladně vypočítaná do posledního detailu a romantika pochopitelně byla pochopitelně první, kdo musel vyklidit pole. Myslím si, že právě velice chabě pojaté hlavní postavy zničily jakoukoli šanci na úspěch tohoto remake, který pokud měl být vytvořen jako pocta k 50. výročí uvedení původní Angeliky do kin, tak to je skutečně ostuda. Hodně naznačuje i fakt, že Francouzi tuto novinku nepřijali a návštěvnost je velice chabá. Existují prostě řeky, kam se i přes veškerou snahu a občasné ošálení přísloví podruhé vstoupit nedá - a je nanejvýš pochybné to zkoušet.

Legenda 17 je oslava Valerije Borisoviče Charlamova a tak je potřeba ho také brát. Stejně jako v Rivalech je tu spousta nepřesností a neexistujících věcí, ale podařilo se vystihnout to hlavní. Ano, nenáviděli jsme hráče s CCCP na prsou, protože nám kazili radost, ale byli to také jenom hráči, kteří chtěli dělat to, co umí. Někteří byli "namistrovaní borci", jak třeba označil Petrova obránce Jan Suchý, jiní byli příjemní a inteligentní společníci. Přes všechny nedostatky film hodnotím jako velice dobrý a jenom čekám, kdy se podobné oslavy dočkají legendy našeho hokeje - ne nějaký narychlo spíchnutý dokument, ale film jako je tento nebo Miracle On Ice. Existuje dost hráčů i událostí, které si o to přímo říkají.

Nazareth byli vždy tak trochu ve stínu větších a často komerčnějších skupin, ale to vůbec neznamená, že hráli špatně. A je nanejvýš záslužné, že se třeba poněkud pozdě, ale přece můžeme podívat na jejich kariéru. Možná ne podle obvyklých klišé, ale určitě zajímavě a mnoho z nás může nostalgicky zavzpomínat. Leč mé hodnocení neberte zcela objektivně - měl jsem možnost se s Nazareth setkat a byl to skutečně nevšední zážitek.

Na film Rivalové je nutno nahlížet ze dvou stran - jste-li nekritickými obdivovateli F1 a historii tohoto motoristického odvětví vnímáte stejně volně jako tvůrci, budete poprávu nadšeni. Dobová technika a hodně blízký naturel herců skutečným postavám, přítomnost Nikiho Laudy coby odborného poradce - to vše dělá film atraktivním. Pokud však jste skutečnými fanoušky F1, najdete tu překvapivě velké množství chyb, které nelze schovat ani za tradiční "filmařskou latinu". Na rozdíl od POMA si myslím, že to zcela odpustitelné není, jsou to úlety zbytečné a horší je to ještě o to víc, že jde o nepřesnosti takového druhu, které ve snímku prostě být nemusely. Do zdejších zajímavostí jsem jich poslal na desítku a jsem zvědav, zda se tu vůbec objeví. Proto na Rivaly musíte jít jako na přibližnou adaptaci toho, co se na trati skutečně dělo a nebo jako na film, který by vás mohl na bohatou historii F1 nalákat. Ale rozhodně mu nelze ve všem věřit.