B. Haf

V rámci žánru a také za to, že jsem se pobavila navýsost báječně a zapomněla na starosti všedního dne.

Vesnice není horor, to by si měl uvědomit asi každý, kdo jde do kina s představou, že se bude třást strachy. Film je to ale bezpochyby vynikající. Ať už se jedná o barevnou stylizaci (vše je směsí odstínů hnědé a žluté barvy, ve které poté červená lépe vynikne) nebo o přesnou kompozici obrazu. To všechno ale ustupuje do pozadí před umírněnými ale hluboce procítěnými hereckými výkony a příběhem. Když vidíme slzy v očích Ivy, když ji sledujeme jak klopýtá zcela sama lesem a má strach z toho, co ji čeká, bojíme se jinak, než když na nás vybafne monstrum v červeném oblečku. Proto může působit směšně a někdo se i smál, ale připustíme-li, že už víme, že se jedná o převlek a tušíme, kdo se v něm skrývá, smát se nemůžeme. Vesnice je plná tajuplné symboliky, vypráví o snaze několika zlepšit svět, když už ne celý, tedy alespoň jeho část. Utíkají před zločinem a násilím, ale zločin a násilí si je stejně najdou. Vesnice nám dává šanci si vybrat, můžeme skupinu lidí ve vesnici nenávidět, ale také se s nimi můžeme zcela ztotožnit a pochopit je. Bez příčiny není ani to, že zlo přichází od neškodného blázna Noaha (Adrien Brody). Mohla bych se tady upsat k smrti a stejně bych nevyčerpala bezednou studnici nápadů, která se do scénáře vylila. Mnohý divák odejde z kina zklamán, protože čekal něco jiného a to je asi hlavním záporem filmu. (Dalším je to, že kdyby jej natočil kdokoli jiný, setkal by se s daleko bouřlivějším ohlasem, ale od M.Night Shyamalana jsme zkrátka zvyklí na jiné filmy J.) Pokud ale přistoupíme na to, že tentokrát hrůza ustoupila příjemnému napětí a místy i dojetí a psychologický horor ucouvl před lehce detektivní směsí trileru a romantického filmu, budeme si moci Vesnici vychutnat v celé její nádherné symbolice a barevnosti, aniž by nás cokoli rušilo.

Jen to zvracení by mohlo býti pominuto :o))

Nuda, nuda a zase jenom nuda. Za zmínku by snad stála závěrečná píseň, ale to je na dobrou zábavu trochu málo.

Místy průměrná oddechová komedie, ale většinou téměř geniální tragikomedie

Dá se s tím docela solidně zabít pondělní večer, ale uvažuji o tom, zda mi to za celotýdenní deprese stojí. Dialogy jsou stupidní a celkové poselství veškeré žádné. Pokud nám tohle má připomenout náš vlastní příběh, jak hrdě hlásá ukázka, tak doufám, že to není ten můj, protože to bych žila dost bídně. Světlým bodem na trýznivé cestě se mi stala epizoda "Banální diagnóza" s úžasným J.Langmajerem, kterou jsem viděla včera, tohle by se mi stát mohlo a ani bych se nezlobila. Tento, tedy čtvrtý, díl je za 5*.

Předvídatelný děj, který se snoubí s naprostou neschopností Murphyho ještě někdy zaujmout diváka, který překročil hranici dvanácti měsíců věku a tudíš se už může bránit.

Perfektní příběhy, které procvičí úsudek ledaskomu i pokud je poněkud otrkaný.

Soudný člověk by seriálu dal odpad, ale kdo je soudný, ten se na něj nevydrží dívat.

Nejpernějších 80 minut, jaké jsem v kině zažila.