LoveHorror

Do poslední chvíle jsem o tomhle filmu skoro nic nevěděl. Jen, že je to found footage horor a zbylé, mně dostupné informace byly zcela scestné. A díky bohu za to, protože ta nevědomost a nejistota můj zážitek jen umocnily. Kolotoč událostí nabírá obrátky takovým tempem, že by se za to nemuseli stydět ani v Prátru a já jen ohromeně zíral, co se to na mé obrazovce právě děje. Od samého počátku je atmosféra tak hustá, že byste na ni musel jít přinejmenším s cirkulárkou a zuby nehty se drží po celou délku filmu. Až nezvykle uvěřitelné chování postav, stísněné prostory uzoučkých chodbiček barcelonské bytovky, skvěle ztvárněné zombie a velmi autenticky působící kamera, všechny tyto aspekty vás dokonale vtáhnou do děje a z tohoto snímku dělají něco naprosto výjimečného. Horory s nemrtvými mě nikdy nijak zvlášť nebraly, ale tenhle kousek se s naprostou lehkostí dostal do mého seznamu nejoblíbenějších filmů. Klobouk dolů před pány režiséry a jen tak dál.

Unikátní found footage horor, který je vlastně slátaninou několika naprosto odlišných hororových subžánrů, rozdělených do šesti nápaditých povídek, z nichž každá má divákovi co nabídnout. Některá míň a některá víc, ale všechny dohromady tvoří příjemný koktejl, který mně osobně velmi zachutnal. Popravdě, spíš jsem se ho nemohl nabažit a je to právě ta nepředvídatelnost, která mě na V/H/S zaujala nejvíc, protože nikdy předem nedokážete říct, co vás asi tak čeká v následující povídce. Nějaká nadpřirozená entita? Nebo hrůzu nahánějící emzáci? Či snad násilnický psychopat, který jen čeká na to, až si bude moct vyvěsit nad svůj krb hlavu své poslední ubohé oběti? Těžko hádat, nezbývá než sedět a čekat, co se z toho nakonec vyklube.

Slova jako kultovní, klasika, geniální, jedinečný nebo třeba mistrovský jsou ve spojitosti s tímto filmem tak ohraná, že používat je v dalších komentářích je přinejmenším obrovité klišé. Jenže ono to bez nich prostě nejde, protože všechny naprosto přesně definují kinematografický skvost, který se panu Tarantinovi povedl před lety vytvořit. Nebyl však sám, kdo nesl zásluhu. Nezanedbatelnou mírou mu v tom pomohlo hvězdné a brilantně zvolené obsazení, pro které sáhl snad až na samý pás Orionu, neotřele napsaný scénář, ve kterém hláška střídá hlášku jako na běžícím pásu a v neposlední řadě také hudba, která filmu padne jako ulitá. Díky tomu vzniklo něco, co si navěky zaslouží místo ve filmové síni slávy.

V roce 1982 se náhle nad městem Johannesburg objevuje gigantická mimozemská loď, která, k všeobecnému překvapení, nevykazuje známky jakékoliv aktivity. Po tříměsíčním vyčkávání se lidé odhodlají a vyšlou na palubu oné lodi průzkumný tým, jenž však nenalézá inteligentní mimozemskou rasu, nýbrž zubožené, krevetám podobné tvory, kteří by v útrobách svého impozantního plavidla zanedlouho jistě zahynuli. Vynikající nápad podaný v první polovině dokumentární formou, která dodává celému příběhu autentičnost a v té druhé strhujícím akčním sci-fi nářezem. Zprvu mi tento nenadálý žánrový přechod docela vadil, ale za pár minut jsem na něj zcela zapomněl a nechal jsem se unášet jedinečným a gradujícím příběhem muže, který kvůli malé nepozornosti přijde o váženou pozici v organizaci MNU, která má za úkol dohlížet na mimozemšťany v Okrsku 9, o rodinu a známé a nakonec i o svou milovanou ženu. Tento film mě zaujal hlavně svou jedinečností a tím, že naprosto bez bázně vystupuje z řad všech těch komerčností nasáklých sci-fi blábolů, kterých je v dnešní době až příliš. Ještě k tomu všemu přidejte úžasné efekty, které by, za tak omezený rozpočet, zvládl jen málokdo a máte parádní filmek, který všem vřele doporučuji.