Bluntman

LFŠ 2009 Diplomový film Petera Jaitze, který byl zařazen na Letní filmové škole v Uherském Hradišti do sekce Diagonale Choice, je jednak jeho debutem, jednak jeho diplomovým počinem; přesto není potřeba k němu přistupovat jako ke studentskému a omlouvat určité "začátečnické" nedostatky. Překvapuje mě, že jsou RIMINI držitelem divácké ceny (přestože skončili na 2. místě), když se jedná o natolik nediváckou podívanou, která je v "neuspokojování středněproudého diváka" velice systematická. Přestože bychom na záladě žánrových konvencí očekávali, že jedna linie bude obsahovat milostnou romanci mezi režisérskou a jejím objektem a ta druhá bude pátrání s finálním řešením, není tomu tak; navíc jsou nám všechny důležité informace zatajovány (kdo je původcem oněch youtubáckých videí? jakou minulost má vyšetřovatel?), a tak jsme neustále udržováni v pozornosti. K matení diváka přispívá i netradiční výstavba, kdy se osudy dvu postav protnou až v samotném závěru a předtím je sledujeme nezávisle na sobě, nejsou stavěny do protikladu, a původně zachycení skutečnosti odehrávající se "tady a teď" se ukáže býti pouhým záznamem oné zachycené skutečnosti. Velice uspokojivá prvotina v tom, jak neuspokojit diváka. 7/10

LFŠ 2009 LESNÍK ZE STŘÍBRNÉHO LESA, který na "filmovce" běžel pod názvem OZVĚNA HOR (ECHO DER BERGE), je klasickým zástupcem tzv. heimatfilmu: uberkýče, který v pastelových barvách vypráví o tom, jak je to na venkově (zvlášť tom rakouském či německém) lepší než ve městě, kvůli přírodě, zvířatům a lidem, kteří na něm žijí. Pokud máte - spolu s jednou postavo filmu - za to, že "vidět opravdového orla je lepší, než vidět abstraktního umělce", nejspíš se u této kombinace přírodopisného dokumentu a klišovitého i schématického melodramatu budete úspěšně kochat krásami přírody a zvěře, bavit se a dojímat; bude to ale nejspíš "zábava" na úkor filmu a "dojímání/kochání se", protože s vámi tento heitmatfilm - jako každý "správný" kýč - uměle manipuluje. 5/10

LFŠ 2009 Dokumenty Kurta Palma narážejí na to, že ve své domovině není tak znám jako jiní dokumentaristé, kteří získávají ocenění na nejrůznějších festivalech, přestože v nich na rozdíl od něj nehrají a zabývají se společensky naléhavou tématikou (to budou asi ty důvody), a u nás na tradici Járy Cimrmana a oblíbenost Monty Pythonů, ke kterým je mylně připodobňován, a z diváckých očekávání pak vyvěrají pouze zklamání. Přitom MĚŘIČ LÝTEK ANEB DIVOKÝ ŽIVOT WOLFGANGA MOZARTA je mnohem přístupnější než jeho předchozí ŘEZ HRDLEM ANEB ZMRTVÝCHVSTÁNÍ ADALBERTA STIFLERA, protože netradiční biografie zabývajícími se nepodstatnými detaily z umělcova života představuje známou osobnost, a je i mnohem strukturovanější, protože se "dozvíme vše, co jsme nechtěli, ani nepotřebovali o Mozartovi vědět" - od A do Z (bez H34D). Stravitelná délka, nápaditý koncept a svérázný - často dadaistický - humor, který nesedne každému, mi na mírně nadprůměrné hodnocení stačí; ostatním evidentně ne (snobové). 7/10

LFŠ 2009 NÁŠ DENNÍ CHLÉB (na "filmovce" pod názvem CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ) je další z řady dokumentů-esejů, které odstartoval Michael Glawogger, bývalý spolupracovník Ulricha Seidla, svými obrazy přelidněnosti metropolí a chudoby MEGACITIES a které v pečlivě komponovaných záběrech-scénách beze slov poukazují na předem daný problém, většinou odlidštěnost institucí (nemocnic - NA SVĚT, NÁŠ DENNÍ CHLÉB - potravinářský průmysl). Problém s tímto "módním trendem", kdy dokumenty takto natočené jsou kritikou dobře hodnoceny a na festivalech oceňovány je v tom, že je ve výsledku jedno, jaká je výsledná délka filmu & že pozitivní odezva přichází od liberálně smýšlejících jedinců, které není nutné přesvědčovat ani je na danou problematiku upozorňovat. 6/10

LFŠ 2009 Dokument, z kterého by měli kognitivisté a psychoanalytikové radost, natočil Michael Glawogger ještě předtím, než se svými filmy proslavil a začal za ně sbírat různá ocenění po všech možných světových festivalech. Vyprávění několika lidí o nápadu na film, který mají v hlavě, vypovídá spíše o nich samotných, jejich skrytých tužbách a přáních; jednotlivá "kina v hlavě" pak mají proměnlivou kvalitu i míru zábavnosti a mnohem lépe by fungovala samostatně, i když oceňuji rozmanitost a Glawoggerovu schopnost natočit téměř cokoliv (zde je ale otázka, které záběry jsou původní a které "vypůjčené" od jiných filmařů). Přestože koncepčnější, nakonec slabší než MEGACITIES či DĚLNÍKOVA SMRT, na kterých je patrný největší síla i slabina Glawoggerovy (hrané i dokumentární) tvorby: dokáže být výborný, jen když vychází z jiných filmů či postupů filmařů, které akorát "rozšiřuje" a zkoumá, kam až může zajít.6/10

LFŠ 2009 Musím si ten film sehnat (nejlépe v režisérské verzi, která u nás vyšla na DVD) a znovu zhlédnout, protože dávat ty nejdelší, divácky nejnáročnější filmy v brzkou ranní (ROSELYNE A JEJÍ LVI) či pozdní večerní (BETTY BLUE) hodinu by mělo být na filmových "festivalech" zakázáno. Osobně dávám přednost těm "beineixovkám", ve kterých vítězí "styl nad vyprávěním" (DIVA, MĚSÍC V KANÁLE), přestože na jeho pozdějších filmech oceňuji vypravěčskou uvědomělost (ROSELYNE A JEJÍ LVI - peripetie dvou hlavních hrdinů zachycující učitel literatury-spisovatel, BETTY BLUE - hlavní hrdina snažící se prorazit jako spisovatel), pomalé tempo vyprávění, které postupně graduje až do samotného strhujícího závěru, a nevyzpytatelnost, kdy se film ubere jinam, než bychom dle prvních okamžiků očekávali. 8/10

LFŠ 2009 Druhá část z plánované tematické trilogie o sexu, drogách a rock´n´rollu, kdy po komedii o natáčení amatérského porna (sex) ve SLIMÁCÍCH přišla na řadu druhá jmenovaná "potěcha". Zatímco ve svých inscenovaných dokumentech-esejích vytvořil Glawogger model, na který poté navázali jiní rakouští dokumentaristé, ve svých celovečerních hraných filmech přejímá modely ze spřízněných žánrových kousků a snaží se posunout jejich vyjadřovací prostředky. V CONTACT HIGH to má za následek pouze to, že na místo jedné zhulenecké sekvence porušujicí jakákoliv pravidla (času, prostoru, logiky...) se z takových film sestává téměř celý a s přibývajícími minutami na výstřednosti a ujetosti ještě přidává. Problém je neznalost míry, protože neustálé ozvláštňování působí ubíjejícím dojmem, a "konzervativnost" scén na drogách, kdy podobné výjevy byly k vidění jinde a mnohdy mnohem lépe, zábavněji. Pro doplnění Glawoggerovy rozmanité filmografie vhodné, jako biják na pařbu s již jistou mírou zakázaných substancí v krvi ale doporučuji jakoukoliv americkou teenagerovskou high komedii, protože i sledovat nápisy na rekonstruovaném Klubu kultury je mnohdy zábavnější než CONTACT HIGH. :) 5/10

LFŠ 2009 LÉTO NA HORÁCH (správný název by byl LÉTO NA KOPCI, protože po horách není ani vidu, ani slechu) se neliší od mnohých československých filmů nové vlny, ale přestože stejně jako ony má přesvědčivé herecké výkony a výbornou kameru, nedosahuje jejich působivosti, i když si zaslouží body za odvahu. Snaha vyrovnat se s nedávnou minulostí a věznění politicky nepohodlných osob je vkusnější a vyvedenější než v KLÍČKU (a to obě díla dělí 32 let), jenže jako u jiných Bacsóových filmů je na vině scénář, který nemá věrohodné, živé a dýchající postavy, ale nositele jednotlivých tezí, a pomalost zprvu navozující tu správnou letně poklidnou atmosféru je při konci již jen únavná. Přesto je zdaleka tím nejlepším, co jsem z Bácsóovy retrospektivy (LÉTO NA HORÁCH, STALINOVA SNOUBENKA, SVĚDEK PODRUHÉ) v Uherském Hradišti viděl. 6/10

LFŠ 2009 Poslední část volné trilogie (MILENCE Z PONT-NEUF předcházela ZLÁ KREV a KDYŽ CHLAPEC POTKÁ DÍVKU), která nejenom dokumentuje zrání a vývoj Denise Lavanta, ale i proměnu ve stylu samotného Caraxe, nejzajímavějšího režiséra francouzského neobaroka, který se z reklamní estetiky, ale navazující na poetiku francouzské nové vlny, posunul až k estetice ošklivosti, jíž dovedl k dokonalosti ve svém příspěvku MERDE! z povídkového TOKIA!. Film je nejlepší ve chvílích, kdy se rozevřou časové rámce, jde o pohyb v záběru a pohyb záběru a vše je podpořeno výborně zvolenou hudbou či vše přehlušujícími zvukovými efekty. Jednoznačně jeden z nejlepších filmů "filmovky" a divácky asi nejpřijatelnější - i přes hlavní postavy a prostředí - Carax (psáno před zhlédnutím ZLÉ KRVE), kterému mírně ubírá na výsledném hodnocení pouze to, že se jedná o část poslední, a tak film nechce opustit hrdiny a konec působí nastavovaným dojmem. Přesto pro mě MILENCI Z PONT-NEUF představují ukázkový příklad "Modern Love". 9/10

LFŠ 2009 Beineixova druhotina, která se vyznačuje všemi znaky jeho kriticky i divácky dobře přijatého debutu, ale ty jsou zde dovedeny k dokonalosti (snad jen škoda toho, že na rozdíl od jeho ostatních počinů se nedočkáme delšího režisérského sestřihu, protože vystřižené pasáže byly zničeny). Pokud jste schopni se naladit na pomalý temporytmus vyprávění a přistoupit na to, že styl je nositelem významů, nebudete zklamáni. Nejedná se totiž o manýristický kýč, protože se uvědoměle pracuje s reklamní estetikou: hlavní hrdina touží - stejně jako ostatní titulní postavy filmů francouzského neobaroka - vymanit se z dělnického prostředí, a tak je celý film postav na středu dvou světů (viz billboard z hrdinova pokoje), které představují dvě ženy, mezi kterými si Depardieu není schopen vybrat. Plné hodnocení nedávám proto, že jsem několikrát vypadl a trvalo mi, než jsem se do snímku znovu dostal (především v žánrovějších pasážích). 9/10