Recenze (740)
Od koťátek pracky pryč! Hon na internetového zabijáka (2019) (seriál)
Jediný problém jsem měl se závěrečným dovětkem, jinak dokonalý. I po několika dnech to mám pořád v hlavě. Nejlepší příběhy píše sám život.
Coco (2017)
Pixarovka s nejvybroušenějším scénářem a těmi nejkrásnějšími rodinnými hodnotami. V závěru vzlykala půlka sálu včetně mě. Škoda, že se to pořádně rozjede až ve druhé polovině a je to lehce natahované. Ale ten svět, vizuál opět o kus dál (místama už to nevypadá ani jako animák!) a závěrečné emoce to u mě vytahují na jednu z nejlepších pixarovek ever.
La La Land (2016)
(2x kino). Moc nechápu výtky vůči choreografii, o kterou tu vlastně vůbec nejde, stejně jako to ani není moc muzikál (stačí si pustit oficiální klipy z filmu, které na nic takového nelákají). Druhá polovina je totiž pořádně temné drama. A miluju, jak se film soustředí jen na dvě hlavní postavy a nikdo jiný ho nezajímá.
Šílený Max: Zběsilá cesta (2015)
(3x kino)
Afrika (2013) (seriál)
Nikdy bych nevěřil, že v té dnešní záplavě dokumentů může vzniknout něco tak jedinečného. Jedinou nevýhodou Afriky je, že některé záběry jsou tak majestátní, že v porovnání s nimi jsou jiné části seriálu slabší. Objevil jsem tu nové tvory, kteří mě fascinovali a o kterých jsem doteď neměl zdání (nejošklivější zvíře planety rypoš lysý, mravenci střibřitý) a jiné, které mi svým výskytem udělali obrovskou radost (např. můj oblíbený člunozobec, kterého jsem naposledy obdivoval v pražské zoo). K tomuhle dokumentu se budu vždy rád vracet. A závěrečné vteřiny poslední kapitoly už nemohly být hezčí. David Attenborough krmící slepého nosorožce je tím skutečným touching momentem.
Rivalové (2013)
(2x kino) Snímek, kde i obyčejné gesto soupeři je velkým momentem. A truly masterpiece!
Uvnitř mé hlavy (2013)
Takhle to dopadá, když se milá a plachá dívka ocitne mezi nesympatickejma zmrdama. Znepokojivá noční můra a těžká psychologická deka. Tady je moje míra empatie vysoká a hodně bude záležet na charakteru každého diváka. Pro mě osobně procházka peklem, v jehož závěru jsem si celou dobu namlouval, že je to jenom film. Michael Cera a Juno Temple se ve svých rolích dokonale našli.
Jih proti Severu (1939)
Přátelé, tohle je Film. Film, kde se jeho hlavní hrdinka za celý film vůbec nezmění a až do úplného závěru zůstává tou stejnou sobeckou mrchou. Dnešní Hollywood, produkující jednu sračku vedle druhé, by už do nás pral moralitky a pokoušel se hlavní hrdinku napravit. A postava Scarlett O'Hara je jednou z nejkrásnějších ženských hrdinek filmového plátna. Osudová žena. "Svět kolem se rozpadá, ale já vás miluju. Jste jako já. Jsme zkažení a sobečtí, ale nazýváme věci pravými jmény."
Nespoutaný Django (2012)
Na novém Tarantinovi mi paradoxně nejvíce vadí to, že je až příliš tarantinovský. Tarantino se tu začíná opakovat a v závěru mi přišlo, že už neví, jak to celé zakončit. Přesto přese všechno nemůžu jinak. Tenhle film ční nad 95 procenty současné produkce, kterou každoročně sleduju a bavit se tím nejčistším filmovým řemeslem bez digitálních triků už je v dnešní době vzácnost. Dneska ještě za 5-, uvidíme, co bude dál. Druhá projekce je nevyhnutelná.
Koyaanisqatsi (1982)
There's a storm coming, Mr. Wayne. Přál jsem si, aby to nikdy neskončilo.