kinderman

Závěrečný díl filmové série je brutálně osekanou adapatací posledních dvou set stránek románu Nezkrotná Angelika. Nic, co se týká Peyraca, čtenář v knize nenajde, ale do příběhu se tím vnáší potřebná dávka akce (úvodní námořní bitva, útěk z vězení, dohoda se sultánem), počet Angeličiných nemanželských souložníků film redukuje na nulu (v knize jí Osman Ferradži během cesty k sultánovi na chvíli podstrčí místního krasavce, při útěku z harému se několikrát zoufale oddá Colinu Paturelovi) a zatčení francouzskými úřady je nahrazeno šťastným koncem v náruči milovaného Joffreyho. Mimochodem, Mykénské království v českém dabingu je nesmysl, jedná se o Maroko se sultánovým sídelním městem Miqueneze. To však ve filmu bohužel nepůsobí velkolepě, ale spíš jako hromada vepřovicových cihel uprostřed ničeho.

Snímek Nezkrotná Angelika vyzobává motivy z cca 130 stran pětisetstránkového stejnojmenného románu. Vévodu de Vivonne v knize titulní hrdinka samozřejmě svede, zatímco ve filmu stačí trocha vydírání, aby se dostala na palubu královské galéry. Nato padne do rukou piráta d'Escrainville, který ji nejprve znásilní, pak předhodí vězňům v podpalubí a nakonec divokým kandijským kočkám. Že je Rascator Peyracova středomořská identita, kniha pouze naznačuje, ve filmu Joffrey vystupuje zcela otevřeně a vlastní nejen miniharém, ale také ponorku. Vše od dražby otroků v Kandii je čistá fantazie scenáristů, čím víc se vzdalují předloze, tím méně hvězdiček. Ne proto, že bych nechápal, že film je něco jiného než kniha, ale protože filmaři zabrousili hluboko do hájemství pro mě neakceptovatelných absurdit, a to včetně odkazu na ikonickou scénu z prvního dílu.

5.000 rublů za Stanislawa Brzóského! Po Kosovi a Pilsudském letos třetí zhlédnutý film, v němž to naši severní sousedé nandávají Rusům, což je téma, které se nikdy neomrzí. Zarámování příběhu polského povstání z roku 1863 do téměř o šedesát let pozdější obrany Varšavy proti bolševikům (1920) prostřednictvím postavy veterána Anteka (D. Olbrychski) vzbudí ty správné emoce, nejsympatičtější postava je navrátilec z Ameriky Wilczynski, který to umí s koltem i se šavlí, a pátá hvězdička za menší, ale důležitou (zápornou) roli mého oblíbence C. Pazury.

Ačkoli jsem si o Pilsudském dopředu nic nestudoval a film se skutečně vysvětlováním příliš nezdržuje, nepřišlo mi to ani zmatečné (původní znění s anglickými titulky), ani nudné. Řemeslně je to na úrovni, klidně bych snesl víc akcí Bojové organizace PPS (atentáty, vylupování vlaků, osvobození vězňů). Tři a půl hvězdičky, zaokrouhluji nahoru.

Free Lilith! Celou dobu jsem marně přemýšlel, zda to má být žánrová eko agitka, čemuž by nasvědčoval úvod filmu, nebo zda jde naopak o podvratný výsměch ekologickému fanatismu ("Věřím, že lidé a zvířata jsou si rovni."), olympismu (triatlon v řece plné nevybuchlé munice) či proimigrantskému aktivismu ("Žraloci nejsou pro člověka nebezpeční. Já u nás vítám všechny druhy."), pro což hovoří ten zbytek. Každopádně, chybí tomu opravdové napětí, takže jen za dvě hvězdičky.

Pobavila mě poznámka k filmu Špatnej polda, že by měl Cage natočit ještě něco s Herzogem, protože "je výbornou náhradou za zesnulého Klause Kinského."

"Ne, [Ježíš] neřekl, aby držel hubu. Vzal bič a prásknul ho přes tlamu!" Začátek, kdy se Kinski během představení o Ježíši dohaduje s publikem a uráží jednotlivé diváky, je natolik famózní, že předčí i náhodně natočenou hádku herce s producentem na place filmu Fitzcarraldo. Snad proto tuhle pasáž Herzog, který byl stejný magor jako Kinski (jen tolik neřval), zařadil v závěru k mé velké radosti znovu.

S tímhle filmem se to má asi jako s jistým pouličním hudebníkem, k němuž jsem jednou přistoupil a podal mu bankovku se slovy: "Vemte si to, ale jen pod podmínkou, že už vás tady dnes neuvidím a neuslyším." Hvězdičkami nehodnotitelné, zvláštní uznání ovšem zaslouží člověk, který vymyslel český distribuční název.

Občas prosáknou zprávy o výrobě filmu, který ve mně vyvolá jistá očekávání, jež posléze zůstanou nenaplněna. Což je bohužel případ tohoto snímku. Když točíte válečné dobrodružství, musíte v něm mít pár charismatických herců (viz Děla z Navarone, Kam orli nelétají nebo Tucet špinavců), ne partu zaměnitelných maníků. A taky dávku napětí, ne nudu, v jejímž rámci si H. Cavill většinou svižně vykračuje a zbraní s tlumičem nevzrušeně odstřeluje nepřátele jako na pouti. Když už sem mermomocí tahat srovnání s Hanebnými pancharty, tak jedině v tom, že i to je film, který moje očekávání v době premiéry nenaplnil. Ale byl aspoň zajímavý.

"Ještě jedno nebo dvě slova a dostal bych se k podstatě věci," říká komorník Stevens mladému kmotřenci svého zaměstnavatele v závěru absurdního rozhovoru o sexu a totéž platí o jeho vztahu/nevztahu se slečnou Kentonovou. Vynikající drama o potlačovaných citech na pozadí důležitých historických událostí.