kinderman

Mám rád westerny a Steva McQueena, který se díky tomuto seriálu a postavě lovce odměn Joshe Randalla "prostřílel" k televizní slávě, načež se mu podařilo snad jako prvnímu televiznímu herci plynule přejít na velké plátno a stát se jednou z největších filmových hvězd 60. a 70. let. Pětadvacetiminutová stopáž jednotlivých epizod je super, protože si je člověk může dávat jako večerníček.

Nejde o žádné pokračování, ale o nové uchopení látky zfilmované roku 1974, v němž si Angie Dickinsonová zahrála stejnou postavu. A jestli tenkrát byla za prvotřídní milfku, tady působí pořád velmi dobře, byť jí bylo skoro šedesát a na odhalenou scénu si vzala dublérku. Což přehlédne jen slepý. Včera oslavila A. Dickinsonová dvaadevadesáté narozeniny, tak snad je stále při smyslech, tenhle flick je povinnost především pro její fandy.

Jak pejsek a opička zvládli manipulaci s výbušninami...

Během úvodních titulků se Yuki (Reiko Ike) něžně pomazlí se svou spolužačkou z katolické školy, po návratu domů šmíruje svou matku při sexu a ráno ji matčin slizký přítel znásilní/odpaní ve sprše. A to vše v prvních deseti minutách, kdy hlavní příběh ještě ani nezačal. Cesta k pomstě vede tentokrát zásadně přes sex a závěr má hodně nahořklou příchuť.

Ve dne pracují v železniční dílně, v noci přepadávají a vykrádají "ostře sledované" vlaky japonských okupantů. Kdo? No přece skupina čínských komunistických odbojářů. Řemeslně je to na úrovni, závěrečná hrdinská krvavá lázeň je dostatečně výživná, ale highlight snímku představuje scéna, kdy jsou do strany přijímáni dva noví členové, a protože v odstaveném vagónu, kde skládání přísahy probíhá, chybí rudá výzdoba, borec nakreslí (za burácející dramatické hudby) prstem na zamžené okno srp a kladivo.

Na divadle by mě tenhle materiál asi nudil, ve filmu ho zachraňuje Steve McQueen, přestože mu ukecanost tak úplně nesedí a o pár let později by takovou roli určitě nevzal. To už totiž cizeloval svůj styl vyznačující se vyškrtáváním dialogů či přesouváním svých replik na herecké kolegy.

Pokud Američani zrovna neznásilňují japonské ženy a dívky, zaplavují Zemi vycházejícího slunce drogami z Vietnamu. Středoškolačka Reiko Ike si však za svou pomstou samozřejmě dojde, doprovází ji westernová hudba (byť tentokrát její postava nehraje na klavír Deguello jako ve filmu Terrifying Girls High School Womens Violent Classroom), vypečený trik s pachutí incestu a vůně střelného prachu.

Holky jsou tam hezké a ochotně se svlékají, ale nejlepší je stejně suplentka v podání božské Angie Dickinsonové. Hvězdička navrch za to, jak mi připomněla, kterak jsem  jednou lokálně umrtven, a tudíž zcela bezmocně ležel před zákrokem v nemocnici, pohledná sestřička se nade mě naklonila, aby cosi upravila, a otřela se mi ňadrem o obličej. Ale jinak je ten film strašná pitomost.

Zajímaly by mě dvě věci. Ta první, zda organizátorům Gendermana po zhlédnutí filmu došlo, že udělit cenu za rok 2018 panu Filovi byl stejný přešlap, jako když v roce 1994 získal Nobelovu cenu za mír Jásir Arafat. Ta druhá, zda panu Filovi po zhlédnutí filmu došlo, že není výjimečný nadčlověk, nýbrž Martin Scorsese- a sice v té scéně z Taxikáře, v níž si slavný režisér zahrál nezapomenutelný štěk zvaný "sick passenger".

Ještě den po zhlédnutí jsem z toho v rozpacích. Co ale ukázal podle mého film přesně, je nepřirozenost konstruktu o genderové nebinaritě, kdy se dotyčná bytost zoufale snažila nevypadnout z nebinární role, ale moc se jí to nedařilo. Co se týká Duhového jednorožce a Magické ženy, musel jsem si vyhledat na webu AVU ateliér Nových médií 2 a ujistit se, že jde skutečně o pedagožky a nikoli o bizarní nastrčené figurantky.