no2

10/10 - Film, kterému jsem se patnáct let vyhýbal. Ani pořádně nevím proč. Ale vím! Vždycky jsem si myslel, že se jedná o nějaké "volné pokračování" Brutální Nikity o epizodní, ale nepřehlédnutelné postavě Viktora Čističe, a to mě jaksi nějak nelákalo... A nepřesvědčilo mě ani současné devětadvacáté umístění na CSFD. Pak jsem ale... uviděl na youtube Stingův videoklip (ani vlastně nevím, jestli se jedná o oficiální video, nebo pouze nějakým fanouškem vyrobený ´sestřih´, spíš ale asi to druhé) k písni Shape of My Heart s pasážemi z filmu, což mě přece jen přesvědčilo, že bych se měl nebát dát tomuto filmu šanci (ačkoliv jsem se mylně domníval, že po zhlédnutí onoho klipu vlastně už vím, o čem ten film je). Takže jsem k filmu sedl coby ´přísný kritik´ s tím, že jakoukoliv kýčovitost, klišé či nelogičnost "odměním" bodíky dolů... A výsledek vidíte na začátku mého komentáře - opravdu jsem nenašel na filmu nic, co by se mi nelíbilo, naopak - skvělé herecké výkony všech zúčastněných, silný příběh a různá dějová překvapení (zejména v závěru filmu, kdy jsem hlavního hrdinu odepsal daleko předtím, než - SPOILER - nakonec umřel). Výborný film a spolu s Karamazovými a Wrestlerem můj nejsilnější filmový zážitek za poslední měsíc.

4/10 - Jak vidím, tady se můj názor asi moc lišit od ostatních nebude. Po zhlédnutí Cabin Fever už chápu, proč nadšenec do béčkových filmů Tarantino se rozhodl produkovat Hostel. Je to totiž - věřte nebo nevěřte - béčko jako hrom. Klady filmu: dodíval jsem se do konce; dva závěrečné vtípky - malinovka pro poldy a puška na negry. Sláva nazdar výletu!

9/10 - Aronofsky + Rourke = The Wrestler = další silný zážitek z dílny režiséra, který si pomalu, ale jistě klestí cestu do mé režisérské TOP 10. A Mickey, na něhož nedám dopustit od Angel Heart a který i v nedávném Sin City strčil do kapsy i Willise a Del Tora, zase jednou dokázal, že je nutno s ním ještě počítat. Myslím, že to, co předvedl v tomto filmu, by si nějaké ocenění opravdu zasloužilo (a jestli už se tak stalo, tak se za svoji nevědomost omlouvám) - nenapadá mě opravdu nikdo, kdo by jeho postavu "omšelého wrestlera" zahrál věrohodněji... Nemám snad žádné výhrady - snad kromě jediné ("výhrady"), že Requiem for a Dream zůstalo v režijní filmografii Aranofského nepřekonáno (stejně jako Fincher třeba už těžko překoná Se7en, ačkoliv natáčí pořád skvělé filmy)... A jako hudební fanda si nemůžu odpustit závěrečnou poznámku - hudba v tomto filmu nemá chybu (zazní tu např. staří dobří Scorpions, Cinderella a další hardrockové skupiny 80. let) a jsem rád, že se v tom společně se Randym "The Ramem" shodneme...

5/10 - Inspirováno vším možným, na hony však vzdáleno původnímu filmu z roku 1960. Lee Van Cleef už asi není ten původní Chris, kterého hrál Yul Brynner - co si budeme říkat, charisma Chrise ze Sedmi statečných, příp. Návratu sedmi statečných, už tam není... Že by si Brynner nechal dát facku od někoho ze svých ´podřízených´? A že by se nakonec oženil, nechal se hloupě postřelit, zabít si ženu a v závěru zase vplul do další ženské náruče? Nějak se mi to nezdá... Výsledek ale není o moc horší než předchozí dva díly, proto tak dobré hodnocení.

6/10 - Jelikož mám Pražskou pětku rád a povídka Směr Karlštejn je po Na brigádě! má nejoblíbenější, na Skřítka jsem se docela těšil. Po jeho zhlédnutí z něj mám ale smíšené pocity a je to asi tím, že groteska coby celovečerák je daleko nevděčnější - co bylo vtipné a osvěžující u krátké Směr Karlštejn, může se změnit u devadesátiminutového snímku v nevyrovnanost a občasnou nudu... Vzhledem k tomu, že Vorlův novější film Gympl jsem viděl dříve, bavilo mě pozorovat, jak určité prvky Vorel použil i v Gymplu (zejména vše, co se točilo kolem Vorla mladšího). Takže dávám tři a je mi to líto, ale tentokrát nemohu jinak.

9/10 - Rok 2008 se jeví pro českou kinematografii jako poměrně zdařilý. Nejen Zelenkovi Karamazovi, ale i Slámův třetí celovečerák Venkovský učitel zajisté potěšil srdíčko každého, kdo má pocit, že v posledních letech český film nepřináší příliš mnoho nového. Opět jsem tedy měl to "Štěstí" strávit dvě hodinky u filmu, který nejsem schopný "prosedět" v klidu - je to prostě takový ten nenápadný "nervák", ale velmi dobře, citlivě udělaný; bez toho, aniž byste se při něm cítili trapně. Je to jeden z těch filmů, kdy jste od začátku trochu nervózní a vnitřně napjatí z toho, kam se události budou ubírat, jak se jeho hrdinové zachovají v nepříjemných situacích a jen si domýšlíte předem, co se může stát - a jakmile se to nakonec stane, řeknete si: To se dalo čekat... - a jste rádi, že už je to za vámi. Tento film je mj. i o odpuštění - a na příkladu matky a syna je vidět, že odpustit jsme schopný každý, jen někomu to trvá déle a někdo k tomu potřebuje pomoc druhého (blízkého člověka, Boha...), aby ho přesvědčil, jak důležité odpustit je.

8/10 - Nemám rád formule a všechno, co se kolem tohoto byznysu točí. Nemám ani moc rád rodinné filmy... Ale mám rád Matrix, tedy hlavně jeho první a druhý díl, a byl jsem zvědav, s čím pět let po Matrix Reloaded a Matrix Revolutions Wachowští přijdou. A bráchové mě ani tentokrát nezklamali - oceňuji především to, že se nebáli do zcela určitě tak náročného projektu jít - uvědomuji si, jak lehce by se něco u takového filmu dalo ´nedotáhnout´ - a pak by to mohlo jako v případě posledního dílu Matrixu zase dopadnout menším průšvihem... Ale nakonec mě tohle spojení akčních závodů, kung-fu, legrace a špetky zamyšlení na téma zaprodání se ďáblu něco přes dvě hodiny nádherně bavilo. Dokonce i ta barevnost, nad níž by srdce Joela Schumachera zcela jistě zaplesalo, mně vůbec nevadila. Pokud by Wachowští chystali pokračování, nebudu se zlobit. Přesto však platí i nadále, že nemám rád formule a všechno, co se kolem toho točí...

8/10 - Velmi dobrý snímek, hlavně zezačátku skvělý mix ponuré nálady a vtipných dialogů, takové evropské, melancholičtější Pulp Fiction... První hodina bezchybná; jakmile se do toho vložil Fiennes, začalo to být trochu ´přeplácanější´ a určité scény mi přišly i nudnější (ne že by za to tedy mohl on)... Čekal jsem od toho něco jiného, komornějšího, první polovina mě nadchla, zbytek už byl jen ´dobrý´. A jelikož jsem nedávno dal dánskému Frygtelig lykkelig čtyři ´plné´, u tohoto britsko-belgického filmu nepůjdu výš (ačkoliv možná tohle se mi líbilo i o vlas víc...).

6/10 - Vylidněný, trávou, stromy a kukuřicí pomalu zarůstající New York, s divokou zvěří prohánějící se ulicemi je tím nejzajímavějším na celém filmu - denní scény, jako vystřižené z hrůzného snu, jsem si opravdu vychutnával a cítil jsem mrazení snad větší, než když se po setmění začaly vynořovat zmutované příšery... Will Smith též není špatný, i když daleko více mě zaujal v I, Robot - o jeho herectví nepochybuji, nicméně nevím, jestli má na to po vzoru např. Toma Hankse v Cast Away utáhnout sám (téměř) celý film. Nejslabší tedy byl příběh - post-katastrofické ´akčňáky´ už vznikly o hodně lepší, ačkoliv dříve technika nebyla tak daleko. Jak vidno, atmosféra v tomto filmovém žánru je důležitá, ale není všechno. Takže tentokrát, Wille, jenom průměr...

7/10 - Jakmile spolu "soutěží" pánové Rodriguez a Tarantino, připadá mi, že vítězem je první jmenovaný. Takže stejně jako v případě jejich povídek ve Čtyř pokojích, tak i o Grindhouse lze napsat to stejné - při vší úctě k ´Big Quentinovi´ více pobaví Rodriguezův příspěvek. Navíc zatímco u Tarantina jsem měl pocit, že si prostě jen splnil svůj další sen, Rodriguez však udělal vše pro to, aby jeho film byl nejen poctou, ale zároveň aby jako pořádné béčko i vypadal... Díky tomu mně Planeta Teror připomněla, že i mně bylo jednou dvanáct a koukal jsem na filmy s Dolphem Lundgrenem (a o to víc mě potěšila herecká účast ochránce Sarah Connorové z Terminátora - Michaela Biehna...).