shiepek

Paralela s Bonnie a Clydem je možná na místě, ale tohle je drsnější a podle mě v celku bohatší. Zajímavá animace se výrazně se podílí na výsledném dojmu z filmu. Je to smutnej a tak trochu (anti)vizionářskej film.

No, malému se to strašně líbí, mě to přijde hlavně blbý... Blbý je to alespoň "opravdu", na nic si to nehraje a je proto třeba přiznat cenu za upřímnost a tudíž i za jistou míru originality.

Mě velmi potěšil. Kocour tu hraje roli nezávislého ironického pozorovatele idealizovaného náboženského prostředí severní Afriky. Superpluralita je tu více něž příjemná, ačkoliv konstrukce příběhu je hlavně židovsko-pragmatická. Film nikoho snad neuráží, ale přesto trefně a nevtíravě glosuje zavedená klišé spojená s "tradiční" vírou a demokratickým pohledem na ni. Film tak o náboženství je, ale i není.

Vše začíná a padá s hlavním (anti)hrdinou. Nic není opravdové, jen zlo...

Hned na začátku to Vincent natře Vincentovi. Ten méně úspěšný se ujme mořem vyplaveného neposkrvněného Kaspara Hausera a vychová ho v technu. Postavy parodicky karikují klasické role a i když jejich póza nezapře jistou povrchnost, působí velmi svěže. Filmu dominuje specifická atmosféra určená hlavně černobílotou, minimalismem prostředí, výbornou hudbou, cíleným přehráváním a dvojjazyčností. V nebi si zatančí outsiderský ochránce, pohledné děvka a vyvrženýá) princ(ezna) techna. Tak o tom a nebo o něčem jiném by to asi mohlo být.

Co je to příběh. Jak udělat film? Proč se na něho dívat? Čemu se smát, co je to hrát? Jakou máš roli? Estetika nahodilosti a trapné (ne)pravděpodobnosti. Film jako Nic... mě nebaví. Ačkoliv při jeho sledování vzniká něco jako souznění s filmem, je jen příležitostné a přetžité. Film snad klade otázky po chápání dramatičnosti samotné, ale hlavně zkouší naši vizuální bdělost a citlivost, která je roky před různými vyhledávači, facebooky, youtuby... značně otupena.

Absurdní mohou být různé věci, třeba pravidla či platidla, situace, chování atd. Ku... je sondou do absurdity. Náhodné setkání dvou nejprve neznámých lidí vede ke konfrontaci s na hlavu postavenou realitou dystopického světa Kin-Dza-Dza. Nevytoužené vplutí do "idiotské" ne-skutečnosti vede oba hlavní aktéry k osobitému a nevšednímu boji proti ní a snaze o návrat zpět na zemi. Film je to nestandardní, občas zábavný a jak název napovída občas také monotóní. Animace je půvabná. Po celou dobu je ve filmu úžasně moc prostoru. Starší hraný film z roku 1980 by se nabízel pro srovnání.

"Mangiare!" řve jeden z mužů na nahou klečící dívku a přitom ji nutí spořádat koláč armovaný hřebíky. Potupa, kterou ve filmu uštědřují fašističtí trýznitelé svým otrokům je strašná. Vydržet se dívat je nelehké, přímo to vybízí k odhlížení a útěku. Zkušenost, kterou prostředkuje je ale cenná. Málokterý film nebo snad jakýkoliv vizuální zážitek dokáže vyvolat tak silný fyzický prožitek. I u jiných Pasoliniho filmů je patrný zájem prostředkovat a vyvolávat tělesné pocity. Dá se říct, že film je nechutný, ale není nechutnější než většina béčkových hororů. Narozdíl od nich nepracuje s odporem samoúčelně nebo za účelem vyvolání pomíjivého leknutí, ale umožňuje nám zkoumat naše hlubší obavy z trestu, ponížení, ztráty důstojnosti. Jakoby se Pasolini ptal, "Čeho všeho jsme jako lidé schopni, co všechno dokážeme snést?"

Dva slušní kluci, kteří si chtějí hrát a přitom se pořád (musí) rvát. Zdánlivá rivalita a nesmiřitelnost: jeden velký a silný, druhý chytrý a šikovný, který přepere kterého, vždycky při sobě. Fascinující klišé a naivní přímočarost, které stačí pro potěchu našeho vnitřního chlapeckého já. Kdo by nechtěl nesměle políbit usměvavou holku a svézt se s ní úplně sám na kolotoči. Ten film jsem viděl asi 20x a pokaždé mě bavil. Dokonale jásavá hudba bratří Angelisů podtrhuje dojem bestarostné jízdy. Dvakrát rozbitá dunovka připomíná, že dobrodružství nekončí.

Filmu dominují akce a poutavé obrazy na úkor příběhu. Vizuální stránka je přesvědčivá. Tma zahaluje sněhem zaváté svahy hor, ve kterých se tu a tam zjevují stylové postavy hrdinů majících nadliské schopnosti. Děj filmu se točí kolem nálezu biblické Noemovy archy, jejíž božské schopnosti nakonec odhalí záporák, dítě, které má důsledkem biokybernetických pokusů telekinetické dovednosti a chronickou bolest hlavy. Ryze japonské a pokud přijmeme jistou licenční akčnost, tak potěší a zaujme.