LadyPupu

Krobota mám sice ráda, ale jeho variace na režiséra Krejčíka byla spíš než vtipná dost trapná. Zlatej Barťák v prvním dílu.

Herodes to byl král...

A komu tím prospějete?!? Co, pane režisére?

Krásné dny, krásné chvíle... Jen oni dva. Dva osamělí lidé, kteří se potkali, protože to tak mělo být. O kolik jinak člověk vnímá krásu, když je sdílená. Silná, až do bolesti. Že je pomíjivá? Ne. To, co v člověku zůstane, i když třeba jen v záblescích vzpomínek, se stává jeho součástí a zničí je až smrt. Slámovi se podařilo skrze ledovou vodu vytvořit film plný hřejivých momentů. Pro mě důkaz, že s novodobým českým filmem to ještě není tak úplně špatné.

Dokoukat tenhle film do konce je jako vrcholné zenové cvičení. Nezvládla jsem to napoprvé... Ani napodruhé...

Další seriál, jehož případnou reprízu si nechám v klidu ujít. Více v komentářích k jednotlivým dílům.

A přece si pořád si myslím, že to šlo udělat líp. Seriál s takovou výpravou, takovým obsazením a ve finále z toho vyleze v podstatě nemastné, neslané nic, které je ovšem výborně okostýmované. Zatímco v minulém díle se silné okamžiky střídaly s dějem bez větší dávky energie, tady už to bylo téměř celé unylé. A ten stále dokola opakující se hudební podkres mě už taky sere.

V některých momentech (porod A. Nové, Štěpánek na gestapu) velmi silný díl. Zatím to ale u mě víc jak na tři hvězdy není, už třeba za Sedláčkovu hru "v každém díle musí být někdo nahý v posteli", což po třetím dílu není ani sexy, ani zajímavé.

Tento díl se mohl klidně jmenovat Past na diváka. Protože ten (v očekávání jakž takž kvalitní zábavy) usedl k televizi a pak se nestačil divit. Neskutečný paskvil. Spatlanina historicky podložených faktů s fikcí vůbec nefunguje, dialogy jsou bláboloidní, hudba neuvěřitelně otravná.

Srovnání s Českým stoletím nelze opominout, ačkoliv Bohéma je zaměřena namísto politiky na kulturní dění. Rámec vyprávění odehrávající se za okupace v roce 1968 mě osobně neruší, naopak mi u sledování dodával jakýsi pocit stability, protože jinak jsem byla zatím dost zmatená a v množství postav jsem se ne úplně orientovala. Navíc postrádám logiku v prolnutí skutečných hereckých osobností s fiktivními (Lili Krallová). Mmch. z herců pro mne jednoznačně vyčnívá Michal Dlouhý. Očekávám, že to, jak tenká byla hranice mezi bohémským životem tehdejších hvězd ve filmových studiích a pobytem ve vězení, či dokonce smrtí v koncentračním táboře, nám tvůrci postupně v dalších dílech vylíčí, zároveň doufám, že se do té doby naučím kdo je kdo... Snad to nebude tak hrozné.