Krev, půda a strach (E03)

Ne, po třetím díle jsem přesvědčen, že je špatně celý koncept seriálu. Veliké množstí postav naprosto trhá continuitu vyprávění, empatie s kýmkoli takřa není možná, protože jednou jsem děním tam, po duhý zase onde. Přitom Robert Sedláček režisérsky rozhodně nepropadá u některých scén (gestapo, divadlo, porod) jsem měl hodně malou dušičku. Z herců už jsem chválil pana Javorskýho a to neodvolám, protože když jsem pozoroval mimiku jeho gest v útržku hry "Přednosta stanice" měl jsem za to, že vidím Vlastu Buriana, to je vynikající ukázka hereckého supertelanetu pana Javorského. Ovšem krom něj a Michala Dlouhýho, přidávám do placu další jméno, Saša Rašilov i on se mě v roli Oldy Novýho velmi líbí, velmi. Takže už jsem rezignoval a Bohému si budu užívat po scénách a po hereckých výkonech. (30.01.2017)

Je to špatný, atmosféra vůbec nefunguje, plus ta otřesně debilní vsuvka z osmašedesátýho to celý zabíjí. Nechápu, proč to Sedláček nenatáčel podle skutečnosti a Brdečková se nedržela dobových faktů. Takhle je z toho zbytečná a nepřehledná fikce, zasmrádlá červenou knihovnou. A hudba je naprosto zcestná. (31.03.2023)

Zřejmě nejsemknutější epizoda, ale pořád to není ani dost doku, ani dost drama. Prologem s Rusy půjčujícími si židle je nastolen motiv „jak vyjít s těžkou dobou“, různě variovaný i v protektorátních flashbacích. Mnozí si v rámci přizpůsobení nasadili masku (v případě Fučíka doslova), někdo podlehnul tlaku a zakomponoval do filmu podle klasické literární předlohy scénu židovského pogromu (jejíž natáčení patří k vrcholům dílu – „Tvařte se úlisně. Víc úlisně.“), někdo se v rámci možností snažil pomáhat svým židovským příbuzným, jiní se doslova kurvili s režimem. Paralelně je rozvíjen související motiv hrdinství tváří tvář mnohem mocnějšímu nepříteli. Štěpánek na jedné straně zdržuje dokončení scénáře Knížete Václava a na divadle sklízí ovace jako neohrožený Caesar, ale doma mu rupnou nervy, když manželku načapá s Fučíkem a jeho nervový kolaps je dovršen na gestapu. Žák se v podstatě náhodou zapojuje do činnosti odbojářů připravujících atentát na Hendricha, byť se po válce ke skutečnosti, že skutečným důvodem nebyla pomoc národu, nýbrž milenka, hlásit nebude. Jako mnoho jiných, třeba právě Štěpánek na divadelním pódiu, chce totiž být vnímán jako hrdina, který dokázal pokušení ke kolaboraci vzdorovat. Dojem epizodického vyprávění ale rozvíjení několika motivů (které se navíc netýkají všech epizod) přebít nedokáže. Na skutečnost, že „Štěpánek píše prd“ jsme dost těžkopádně upozorněni dialogem Žáka s Eliškou, rozšiřující již tak nepřehledně širokou řadu postav (pravdou však je, že některé z postav, které se v sérii dříve jen mihly a jejich přítomnost se zdála být zbytečná, byly konečně více či méně „zužitkovány“ – Fučík, Vančura, Mandlová). Vycpávkově působí vyprávění zpomalující scény jako z červené knihovny nebo špatného erotického filmu (-Sama? –Sama). Snaha zakomponovat do dialogů nepravděpodobný historický horizont, tedy úvahy postav nad tím, jak budou za své činy souzeny po válce, je násilná a zbytečně upozorňuje na to, že zde za postavy přemýšleli tvůrci (a na to, co poučený divák, znalý například Čápova osudu po válce, ví sám). Zakončení epizody ukazující běsnění během heydrichiády scénou natáčení eskapistické komedie s Oldřichem Novým (kterou vzhledem ke kontextu vnímáme v dost odlišném světle, než bychom podobný film vnímali během jeho nynějšího vysílání v televizi) ovšem považuji za natolik podvratné gesto, že se tentokrát – oproti předchozímu dílu – na pokračování celkem těším. (30.01.2017)

Myslím, že Bohéma přešlapuje mezi dvěma možnými dramaturgickými přístupy, ale nedrží se pořádně ani jednoho z nich. První by mohl být třeba "fassbinderovský" postmoderní pastiš, kde by se reálné slévalo se snovým a groteskním, a fikce by se mísila s útržky reality. To se sice ve scénáři občas jakoby utlumeně také děje (fiktivní snímky, uvolněné reálie), ale jako by nebyla vůle více zdůraznit hrany a obnažit švy: chtělo by to víc autorského gesta, víc vyhraněosti ve všem (stylizaci, stylistických prostředcích atd.) Druhý přístup je jako by dokudrama s pečlivou rekonostrukcí reálií. To se v Bohémě také děje, ale je to zas narušeno zbytky přístupu prvního a Bohéma tak bohužel díky této nevyhraněnosti slehává. Selhává rovněž po formální stánce: tempo je neexistující, herci ve větších scénách hlasově nekoordinovaní, zbývají jen více či méně podařené výjevy. Opět zdůrazňuji: mix hudby je strašně nepovedený, protože je příliš silná a překrývá všechno. Představitel mladého "Brdečky" stále příšerný. Rozhodně ten seriál není nijak podvratný či obrazoborecký, k tomu mu chybí výše uvedené. Škoda zrovna Seláček toho mohl být schopen. (30.01.2017)

40% — Tak i v tomto díle jsme se dočkali naaranžovaných nahých zadků, tentokrát asi zatím v nejvíc decentním provedení, už jsem se bál, že nebudou. Já už na to koukám, aniž bych u toho přemýšlel. Nebaví mě pořád u každé situace dohledávat, jestli se tak skutečně stala, nebo se jedná o fantazii tvůrců. Škoda, myslel jsem si, že se dozvím něco nového o životě známých osobností, takhle se dozvím akorát prd. (30.01.2017)