Zíza

Tento film mi poskytnul dvě milá překvapení. Tím prvním bylo to, že jsem konečně zjistila, kde se ispirovalo "Rychle a zběsile", tím druhým bylo to zjištění, že ne všechny blonďaté hrdinky jsou trubky. Pohodový akční film se Stallonem, co chcete víc? :-)

Začátek byl slibný, zajímavý, říkala jsem si, že jsem se fakt trefila při výběru filmu. Ale pak mě - nevím proč - zklamaly ty tanečnice v tom "historickém baru", ale i s tímto pocitem jsem se dívala s nadšením dál, protože tam byl Tsumabuki, kvůli kterému jsem si to pustila, nasadila jsem spokojený výraz a pokračovala dál. Ale některé mangy by měly zůstat mangami (nebo popřípadě maximálně by mohly být předělány do anime), protože na stříbrném plátně vypadají hrozně - momentálně mluvím o těch příšerách, ach jo, mluvím i tom uspěchaném a přitom nedokončeném příběhu, který říká, že jestli chceš vědět, jak to dopadlo, a jestli si to chceš užít víc, otevři mangu, mluvím o těch pomalu plajících ostří, kterými nikoho nepořežete, leda vypíchnete oko. Ale zase tak hrozný film to nebyl, jen jsem prostě čekala něco víc, něco "hmm, hmm" (rozumíte, použití tohoto citoslovce..?). Pro mě se na hodnocení promítá zklamání.

Začínáme proslovem, že chlapec tráví každé Vánoce (Štědrý den), na které se mimochodem narodil, sám. Politujte ho, chudáka. To druhé je, že se předtím zničehonic objeví dívka a prohlásí, že s ním stráví celou noc a udělá ho šťastným. Každý normální člověk si jako první pomyslí, že mu dívka nabízí sex, ale samozřejmě v anime to tak nechodí, a když si dívka uvědomí, proč chlapec, tak zrudnul, tak ještě dostane kopanec. Paráda, Zízy optimismus, že půjde o příjemnou vánoční romantiku, taky dostal kopanec.

Když jsem během sledování přemýšlela, jak bych tuto sérii shrnula, napadlo mě toto slovo: "Nevýrazné". Příběh. Hudba. Charaktery. Ale nakonec jsem přece jen byla ráda, že se tam všichni objímali :-D Není ani moc o basketu, není to ani tak moc drama, je to takový obyčejný japonský příběh o tom, že občas je lepší přestat snít a začít makat. Yamappi se mi tady moc nelíbil (pro mě je to prostě Kurosagi a basta^^), ale nehrál špatně. Jen si myslím, že on je jeden z mála herců, kterému nesluší se smát. Ale to nevadí, vynahradila jsem si občasným zkoumáním Kaneko Nobuakiho (Jojogi). Lepší 3*. Není to náročné, je to obyčejné a pokud máte chuť na něco obyčejného, kde nejsou gagy, ale prostě tak nějak život, tak se mrkněte. Přeloženo.

Nejlepší dorama z Koreje za posledních pár let, abych to upřesnila – nejlepší příběh. A to se prostě těmi, i když nejsou čisté, pěti hvězdičkami ocenit musí. Připomíná to hodně Painter of the Wind s mojí oblíbenou Moon, ale co tam bylo do vážnosti, tady bylo do romantiky a komedie. Jenomže, světe div se, fungovalo to, nebylo to přehnané, uječené, fádní. Bylo to opravdu miloučké. Navíc hudební složka (OST už mám stažené) je opravdu povedená. Nejvtipnější je ten rock v historickém dorama, který tam snad i sedne. Překvapí, ale neodradí. Pěkné kostýmy zastíní ti pěkní chlapci a tentokrát tu byli tři a jeden, ten zlý prezident školní rady, naprostý sympaťák. Tohle je snad jediné dorama, kdy jsem se záporákem soucítila a fandila mu. Ten herec mi opravdu padl do oka. Je krásné vidět je všechny hrát. Staré známé tváře i tváře nové. Navíc ten konec, ten úplně úplný konec, byl k nezaplacení (navíc s těmi vousy Mickey vypadal jak mafián, přesto pořád šukézně… :-D). S tímto bych ráda zmínila další velký klad a to, že žádná postava nebyla přecudněná. Tak nějak mi všechny ty postavy přišly opravdové, s opravdovými charaktery. Chcete gender-bender? Chcete příběh? Chcete lidi a ne snůšky vlastností? Chcete hezkou herečku i herce? A chcete to všechno najednou? Tak sáhněte po tomhle dorama. Přeloženo.

Zvláštní. Tohle anime mi bylo doporučováno. Nespočetněkrát. Muži, ženy, dívky, chlapci - všichni tvrdili to samé: "Je to paráda, takhle už jsem dlouho nebrečel/a." Možná už to tvrdé, kámen zvané, obrostlo mé srdce. Nebo možná jsem prostě neskočila tvůrcům na lep (asi moje škoda). Ale nebrečela jsem. Nedojalo mě to. Naopak mě to dost dlouho nudilo. Celý devět dílů se vyskytlo jen málo okamžiků, které se mi opravdu zalíbily. Desátý a jedenáctý díl už byly takové lepší celkově, no a ten dvanáctý... chvíli fajn, chvíli jsem se musela smát. Na jedinou věc, na kterou jsem opravdu byla zvědavá, jsem dostala odpověď právě až v tom 12. díle, a to po titulkách a ještě mi přišla taková zavádějící... Vlastně jen tyhle dvě postavy jsem si z celého seriálu opravdu oblíbila. Pročítám si hodnocení, spousta diváků soucítí s Čihiro. Mně byla ukradená. A protože mi byl ukradený někdo jako Čihiro, tak je jasné, proč mě ef - a tale od memories. nemůže zasáhnout, nemůže se líbit víc jak za 3*. Druhá linie se mi líbila o něco více, je pravda, že mě obě zúčastněné trochu štvaly, ale Mijamura mi pak začala být více sympatická a fandila jsem jí, protože Kei mi přišla jako rozmazlené děcko, které sobecky jde za tím svým a nevadí mu, že ublíží (když jde o sport, nevadí to, ale v lidských vztazích...). Ale přiznávám - animace byla vážně povedená, přišlo mi, jako bych se dívala na jedno dlouhé AMV. Určitě mohu doporučit, protože vím, že existuje spousta lidí, kterým se to opravdu hodně líbilo. Mně se to také líbilo, ale ne hodně. Nemusím to vidět znovu. A kdybych měla paměť, která po třinácti hodinách zapomíná, tak bych ani nelitovala... Každopádně verdikt zní: doporučuji.

Znáte Great Teacher Onizuka, Gokusen? Do školy příjde revoluční učitel, který svým žákům věří, bojuje za ně proti nespravedlnosti a proti zbytku učitelů. Prostě pohádka, u které se dobře pobavíte. Ale teď si představte, že jste ve škole, kde každý učitel se snaží vám porozumět, neshazuje vás, chce pochopit, proč jste udělali to, co jste udělali. Joiči je přesně taková škola. Vlastně je to docela vážný seriál, kde se řeší problémy od rodiny počínaje, šikanou a kouřením marihuany konče. Jošimori je naprostý sympaťák, který se občas nechá unést, ale přesto je to rozumný učitel a ví, co říká. To, jak vyřešil šikanu, mě ještě teď udivuje. Tenhle seriál určitě doporučuji. Není to středoškolská komedie. Ono to vypadá docela i reálně. Za klišém se vlastně skrývá pravda, která snad musí být skrze klišé podána. Ale to nevadí, protože si z toho něco odnesete. A nejlepší je, že taková škola opravdu existuje.

Příběh, který jsem již tolikrát viděla v hrané podobě, jsem se rozhodla vidět i v té kreslené. Tady se mi, například na rozdíl od japonského hrané tvroby, občas Makino zprotivila, protože přesně neměla ten chrakater, který jsem po ní vyžadovala - zřejmě moje chyba. Lidé se prostě nemůžouchovat tak, jak očekáváte. Ale přesně měla i cool momenty (třeba když jednu natáhla Cukasově matce). Líbil se mi opening. Sem tam i ta vážná hudba opravdu padla. Ale proboha, proč to těm dvou tak strašně dlouho trvalo, než byli tak nějak spolu? Možná trochu únavné, jak se zdržovali vztahu. Ale pořád kvalitné příběh s několika klišé, které do něj zapadají. Co mi vadilo, byla nízká kvalita obrazu, ale bohužel jsem na netu nenašla nic lepšího, no, za to ale anime vinit nemohu, ne? Musím se přiznat - mám raději tu hrannou verzi, takže doporučuji spíš ji, než tohle (vždycky, když jsem slyšela Dómjódžiho "Urusai!" jsem si vzpomněla na MatsuJuna ^^). Ale Makino a Dómjódži tu mají skvělé dabéry. Hlas Makino se mi opravdu velmi líbil.

Začátek ještě tak nějak slibně zněl. Holka se chovala docela logicky. No, ale pak to šlo do kytiček. Nuda-pruda. Zvrat(k)y byly jak pěst na oko, navíc ten konec je takovej nijakej (což se v záplavě vší té blbosti schová). Takže vlastně za seriál bych dala tak hvězdičku, ale protože tam byl cukrouš X-D Chun Wu, tak přidávám ještě jednu. Klukům nedoporučuji vůbec (pokud se vám nelíbí ta zpěvačka z taiwanské skupiny S.H.E.), holkám jen těm, kterým se líbí Chun Wu. Zbytek ať zakřičí to, co Inoue: "Zapudím!" ^^

Přiznávám bez mučení, že se tam vyskytují scény, které pobaví. Ale občas. Navíc jsou totálně zastíněny charaktery, které naprosto nesnáším. Promiňte, ale tak kráva Kanon by zasloužila pár facek a šikanu v podobě Raifu. Vůbec ona i Elcea není zrovna ženský chrakter, který by mě bral. Co jenom ona, všechny ty chudinky slečinky se zlomeným srdce (nebo čímkoliv jiným) jsou jen nudné prázdné bubliny. Keimovy proslovy o tom, jak svět her a jeho hrdinek je božský, dokáží občas na tváři vyloudit úsměv, ale to prostě nestačí, aby se mi to líbilo. Tohle anime, ačkoliv má vcelku pěknou grafiku, mě neoslovilo a to právě díky všem těch pro mě odpudivým charkterům a epizodnímu příběhu. Ani ten nezajímavý opening tomu nepřidává. Ale ten poslední díl se mi líbil, tam si to Keima dost dával :-D (ten jedinej díl bych mohla doporučit, zbytek ztráta času).