Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (2 188)

plakát

Toki o Kakeru Shojo (2010) 

Roztahaná, unylá scifi romantika, ale tak nějak bez citu. Dalo by se tak nějak říct, že je to skoro jako druhý díl např. od filmu z roku 1983, nebo tak trošilinku, s trochou fantazie a předstírání, toho animovaného z roku 2006 - prostě co mi dalo z filmu nejvíce, nedá nikomu, kdo neviděl, co jsem zmiňovala, nic, a to situace, kdy ti dva setkali v nemocnici a on jí tam položil lavendr. Jenomže to byly tři minuty z filmu, které mě opravdu bavily. Zbytek? Absolutně nic. Tak jsem se na to těšila a takové zklamání to bylo! Vážně, raději si pusťte anime z roku 2006 a na tohle zapomeňte.

plakát

Tajemství polévky rámen (2008) 

Vážně jsem chtěla komedii; tohle prostě nic takového není. Ona to vlastně není ani romantika. To je cosi z pracovního prostředí a čirou náhodou se to odehrává v Japonsku. Proto té blbce Abby nemůže jen tak odpustit. :-D Ne, moc mě to nezaujalo. Jen jsem akorát dostala chuť na rámen a kde ji tu mám utišit? A má to divný konec. Tedy pro mě. Trochu japosnký a hodně moc - asi kazivě - americký. Jinak všem, kteří o Japonsku nic nevědí, to klidně mohu doporučit. Zbytku bych raději doporučila Ztraceno v překladu (pokud mermomocí chtějí s Amíkama do Japonska ^^).

plakát

Darling wa Gaikokujin (2010) 

Roztomilá romantická komedie, bez otřasný zvratů a napětí. Prostě velmi příjemná podívaná s Inoue Mao, které to tu neskutečně slušelo. Pokud máte chuť na poklidnout romantiku, tak tohle je to pravé ořechové. Mohu jen doporučit.

plakát

Tokudžó kabači!! (2010) (seriál) 

Ačkoliv tam hraje Maki-čan a Šo-čan, moc jsem se nebavila, vlastně ani jednou jsem se nezasmála pořádně. Jediné, co mě bavilo, bylo to, jak jim mlely ty jejich pusy, když něco řešili. Ale jinak? Bohužel a prosím ne. Příjde mi, že tenhle seriál je dělán pro Japonce, aby se seznámili "zábavnou" formou s právem. Sem tam prosvištělo něco zajímavého, ale jinak iritace. Ty blesky a ksichty - ne, tady ne; bohužel si ke konci snad i zvyknete. Hudba? Hm... jediné, co si pamatuji, je odkaz na Rockyho, Krotitele duchů a Pýchu a předsudek - tyhle melodie jsem poznala. Pak tam je ještě občas kus z písně od Arashi, ale bylo by divné, kdyby tam od nich nic nezaznělo, když hlavní role má Šo. Je to nuda. Pokud si vysloveně nepotrpíte na Maki nebo Šoa, tak si to nepouštějte a raději věnujte čas jiným doramám.

plakát

Giragira (2008) (seriál) 

První díl mě ještě tak nějak obstojně bavil, ale pak to šlo obstojně do kytek. Na můj vkus byl Kohie až příliš dokonalý. Tak dokonalý, až to bolelo. Dokonalý manžel, dokonalý otec, dokonalý hostitel. kam přišel, tam všechny napravil, všichni ho respektovali, všem pomohl. A ty jeho problémy tam stejně byly nastrčené jen, aby se neřeklo. Navíc jeho dcera byla děsné dítě, tak nesympatický dítě už jsem dlouho neviděla (vlastně jsem ani netušila, že mi nějaká malá holčička může být až tak nesympatická :-D). Jediné, co se mi líbilo, byla ta linka s Taiseiem, ale jinak? Až moc perfekcionalistické, tak moc, že se na tom občas nedalo ani koukat. Přeloženo.

plakát

Katanagatari (2010) (seriál) 

Takže na takový konec jsem čekala 12 měsíců? Jsem zklamaná a zároveň spokojená. Ty jeho oči na konci byly skvělé, asi bych zvládla fall for you, Šičika, ale... Anime zaujme neobvyklou kresbou, která tomu dodává na atmosféře - pasuje k příběhu. Ten je zajímavý, s posunem a jasným cílem. Bohužel se vyskytly chvíle, díly, kdy jsem se nudila a opravdu mě to moc nebavilo. Ale ten konec byl opravdu... Prostě se koukněte. Doporučuji anime "ze středověku" s dobrou hudbou, kresbou, nápadem, zajímavýma postavama. Pro mě slabší 4*.

plakát

Goemon (2009) 

Tak jsem si na to poctivě zašla do kina, i když jsem to doma měla stažené a nelituju. Už jen třeba z toho principu, že je potřeba tady u nás japosnkou kinematografii podporovat. Bylo moc fajn poznávat všechny ty herce, které znám z dorama (poprvé jsem třeba Juna Kanameho viděla v roli záporáka). Hlavní hrdina byl sympaťák a dělal chyby; prostě to byl člověk. Jeho kamarád byl člověk ještě větší. Některé momenty jsou ryze japonské a některé mi přišly americké, ale netlouklo se to. Někdy ta grafika byla jak z nějakého RPG, ale zase to nebylo tak hrozné jako v Dororo, tady jsem se tomu nemusila nijak závratně ušklíbat. No, zmiňovat se, že faktografie je to 100% není, je určitě zbytečné, že? Ale trochu mě naštvalo, že ze Sasukeho udělali takového lůzra... A konec? Přes všechny své neduhy byl opravdu působivý. Polapil pozornost. Slabší 4*

plakát

Zloděj životů (2004) 

Nakonec to dopadlo přesně tak, jak jsem čekala (a jak mu ty brejle na konci slušely!). Ale to mi nevadí, filmy prostě občas dopadají tak, jak vy si myslíte, že dopadnou. To špatné na to jsou ty ubohoučké dialogy. Nejdokonalejší hrdinka (Jolie nepředvedla nic nového, všechno staré, okoukané a špatné; jen ukázala kozy, no...) tomu také nepřidá na kráse, ta mě na tom srala nejvíce. Vůbec jsem si říkala, že je občas odpadní film. Hvězdičku dávám jen za těch pár okamžiků, kdy jsem neprotáčela oči v sloup a neříkala si, že by hrdinka měla umřít (to totiž většinou nebyla na scéně...).

plakát

Detoroito Metaru Shiti (2008) 

Jsem trošku zklamaná - čekala jsem od toho větší komedii. Než že bych se občas nezasmála, ale tohle mělo docela nevyčerpanej komediální potenciál, drželo se to dost při zemi a dobro pekelské nakonec zvítězilo. Tak nějak se mi film zdál prázdný, poskládaný z nějakých částí a slepený Klebstoffem (a co si budeme povídat, zase tak úžasné lepidlo to není :D). Každopádně se jdu podívat na anime; každý říká, že je lepší :-)

plakát

Prďoši (2002) 

Když jsem to viděla, bylo mi 12 let, už v té dbě jsem to nepovažovala za výkvět kinematografie... ale tak prdět je zdravé, říkal doktor, ne?