Slarque

Už bych ani neodhadl, kolikrát jsem tenhle film viděl. A přesto stačí chvilka, a opět se výborně bavím. Absurdní humor nezná mezí a z omezeného rozpočtu je přednost. Nakonec ani netuším, zda historka kterak Terry Gilliam chodil v noci do střižny opravovat, co přes den dal dohromady Terry Jones, je pravdivá, nebo jen součástí kánonu Monty Pythonů.

Téměř dokonalá sci-fi romance, kterou jsem viděl s desetiletým zpožděním v době, kdy už skoro přestává být sci-fi. :-/ Výborně napsaná a dokonale promyšlená. Joaquin Phoenix je tradičně výborný, Scarlett Johansson po zásluze sbírá ceny (a já si díky ní film přidávám na seznam titulů, které nikdy nechci slyšet s dabingem). Ale výborné (a skvěle obsazené) jsou i vedlejší postavy. Nicméně pořád mi k dokonalosti něco schází (90%).

Aspoň mladí se aktuálních témat nebojí. Naše zdravotnictví už desetiletí vyhnívá, a pak se klidně mohou dít i takovéto příběhy. Zpracování výborné a 20 minut stačí, aby diváci měli o čem přemýšlet (90%).

Martin Scorsese nám představuje pozapomenutou kapitolu z americké historie a smíchal přitom několik oblíbených žánrů: od westernu přes gangsterku až po soudní drama. A provedl to s takovou grácií, že mi ani nevadila ta na první pohled šílená délka filmu. Robert De Niro je jako zdatný manipulátor výborný, Leonardo DiCaprio zajímavě hraje jeho mladší verzi, ale opravdovým objevem je pro mne neznámá Lily Gladstone, která vypadá přirozeněji i bez jakýchkoli okázalých gest. Závěrečná rozhlasová dramatizace s cameem samotného režiséra mi přišla geniálním zakončením takto rozmáchlého příběhu (90%).

Sebevědomé dílo, které je promyšlené, hravé, mísí několik filmařských technik a dokáže diváka strhnout. Možná si vzpomenete na Švankmajera, Sedmikrásky a další reference, ale bude to fungovat i bez nich. Fascinující dílo. Málokdy uteče půlhodina takhle rychle. Nevím, co by se muselo stát, aby už nebylo jasno o domácím filmu roku.

Koncerty v kině mě obvykle moc neberou, ale tady bych chtěl poděkovat Pannonii, že po padesáti letech od nafilmování poslala tenhle záznam do kin v nezkrácené délce. D.A. Pennebaker sice neměl možnosti současných štábů (tipuji tak maximálně pět kamer), ale měl Davida Bowieho v nejlepší formě. Koncert stále parádně šlape a ty tři písničky za doprovodu Jeffa Becka jsou jen třešničkou na dortu (mimo jiné beatlesácká Love Me Do). K tomu záběry do šatny (vzhledem k Bowieho extravagantním oblečkům vítané) nebo detaily na extatické tváře fanynek v prvních řadách. A najednou: „Thank you. Good bye.“ Kouknul jsem se na hodinky, sakra, to ale uteklo tak rychle.

Rush není nikdy dost, ale tenhle dokument je mimořádně povedený. Už jen zobrazením vzájemných vztahů mezi kapelou a fanoušky, které jsem snad nikdy neviděl zdokumentované lépe. Pro fanoušky milá povinnost, ostatním rozhodně doporučuji.

Fascinující podívaná. Nečekejte tradiční životopisný portrét, ale svébytné dílo na motivy osudů skladatele Jana Kapra. Zapojuje Kaprovy filmové záznamy i záběry z inscenace opery o jeho životě (mluvící hlava je tu snad jen jedna). Označení dokumentární opera mi přijde trefné, takže hledejte sál s kvalitním zvukem.

Michal Prokop se současnou sestavou Framus Five v brněnském Sonu ukázali, že nežijí z podstaty, ale jejich nové písně se vedle klasik z 80. let neztrácejí. Mohlo by to bejt nebe... je ostatně skvělá deska, žádný rock pro důchodce. Sice jenom hodina, ale bez slabšího místečka.

Největší film posledních třinácti let opět dokazuje, že James Cameron už je kategorie sama pro sebe a v oblasti velkofilmů nemá konkurenci. Obzvlášť podvodní svět je dechberoucí podívaná. Otázka, zda ostatní nemají pro práci s 3D obrazem talent, peníze nebo obojí, zůstává nezodpovězena. Nevadilo mi eko poselství, HFR, jednoduchý děj ani modří domorodci. Snad jen závěrečná akční sekvence už mi přišla zbytečně protahovaná. Uvažoval jsem o IMAXu, ale jejich agresivní zvuková kulisa mi moc nevyhovuje, takže normální technicky dobře vybavené kino je asi lepší (90%).