Slarque

Životopisná romance z fotbalového prostředí o německém brankáři Manchester City, který to těsně po konci druhé světové války rozhodně neměl v Anglii lehké. V jeho životě sice zejí bílá místa, což znamená, že se spoustě věcí tvůrci rozhodli vyhnout, ale film je natolik profesionálně natočen, že to nevadí. Fotbal tehdy buď býval dramatičtější, nebo tak aspoň působil na plátně. Proti výkonům těch současných šašků to byla rozhodně paráda. Ale sportovní fandy upozorňuji, že tohle je více romantické drama než sportovní film.

Ach jo, skoro si říkám, jestli by nebylo lepší projekt Manželské etudy uzavřít, než ho stále ředit čím dál zbytečnějšími přídavky. Ten závěr už mi přišel neslaný nemastný, omílání známých faktů. Strnadovi takhle vyjmuti a osamoceni už ani nepředstavují nějaký komplexní pohled na vývoj doby a společnosti a jsou jen rodinou, které nakukujeme do soukromí.

Profesionálně udělaný dokument o vzniku eponymního alba skupiny The.Switch. Podobné materiály občas vycházejí jako bonusy k hudebním CD či DVD, jiné jsou k nalezení na YouTube. The.Switch sice nikdy nebyli vyloženě můj šálek kávy, ale kvalita se prosadí, takže jejich aktivity trochu sleduji. Z našeho českého pohledu je tedy tento dokumentík celkem unikátní, z globálního je to jen běžné PR poplácávání po ramenou. Takže jen tři hvězdičky.

Na jednu stranu obdivuji, že se bílý štáb dokázal dostat dost blízko ke svým protagonistům. Na druhou stranu se tu vlastně neobjevilo nic, co bych nečekal. Jsou tu střípky z životů obyvatelů slumu na jejich nelehké cestě životem odnikud nikam, ale fakt mi přišlo, že jsem si jen potvrdil, že podobné prostory fungují tak, jak jsem si myslel. A pořád zbývá dost témat, kterým se dokument radši vyhnul.

V zásadě nemám nic proti jednoduché grafice, ale vždy mě nemile překvapí, že tolik lidí pracuje na něčem, co ani nemá pořádný scénář. S tímhle triviálním příběhem to možná nezabaví ani malé děti (které navíc leccos nepochopí). Takže opravdu jen další animovaná ptákovina.

Jeden z mála opravdu kultovních filmů (aspoň v době, kdy výraz „kultovní“ ještě měl nějaký význam) je opravdu bizarní parodickou muzikálovou podívanou. Neokoukaná travesti show, báječně přehrávající herci v čele s neodolatelným Timem Currym (možná jen Barry Bostwick mi přišel jako slabší volba) a jednoduché písně se sexuálně laděnými texty, to je prostě nadčasová kombinace. Pět hvězdiček nedávám, protože do klubu zcela okouzlených diváků se asi nikdy nezařadím (90%).

Velká historická freska rozložená přes tři desetiletí volně inspirovaná osudy skutečných německých umělců se bez problémů zařadí mezi nejlepší psychologická dramata o malířích vůbec. Výborný je scénář, režie i herci, produkčně se na ničem nešetřilo a nebýt několika psychologicky nepochopitelných drobností (které se dají vysvětlit jedině tím, že postava hraná Sebastianem Kochem byla prostě magor), byl by to kandidát na film roku. A kupodivu musím poznamenat, že mi film vůbec nepřipadal dlouhý (90%).

Jak se dalo čekat, kvalitativní sestup stále pokračuje. Pro děti tu jsou tři štěňata, pro dospělé záběry zimních Alp. Pokud to někomu nestačí, ať hledá jinde. Režisér se obsadil do role hlavního padoucha – v tomto případě to mluví za vše (30%).

Nepříliš přehledné životopisné drama o dvou lidech, kteří tvořili internetovou informační revoluci. Benedict Cumberbatch vystřihl dalšího asociála, na které se skoro specializuje, a Daniel Brühl mu byl rovnocenným parťákem v roli postavy, podle jehož knihy je film natočen. Bill Condon už natočil několik velmi dobrých filmů, ale tenhle příběh se mu poněkud rozsypal pod rukama. Výsledek neurazí, ale ani nenadchne.

Vitalij Manskij nám celkem přehledně předkládá, co se dělo v Moskvě na konci Jelcinovy a začátku Putinovy éry. Jenže nějaký větší přesah si musí divák leda domyslet. Také mi přišlo pozoruhodné, že režisér roli všech postav kolem Putina okomentoval, jen o Sergeji a Nikitovi Michalkových neřekl ani popel. Za vidění to každopádně stálo, obzvlášť když si uvědomíme zjevné paralely se situací u nás (70%).