Slarque

Krátká zábavná animace na známé téma v poněkud modernějším balení.

Dobrodružná loutková pohádka sice nemá nejsilnější scénář, ale jinak je to velmi povedená podívaná. Začnu loutkami Františka Antonína Skály, jejichž podoba se k poetice filmu hodí. Nenápadná, ale rozhodně povedená je také hudba Milana Caise. Populární čeští herci jsou obsazeni do rolí, které k nim sedí. Takže velmi dobrý zážitek i pro diváka Buchtami a loutkami nezasaženého (70%).

Kriminální thriller s tak nesmyslně absurdním dějem, až se z něj po rozjezdu v podstatě stane hodně černá komedie. Je natočený zcela profesionálně (ostatně Morten Tyldum si filmem řekl o angažmá v Hollywoodu), obsahuje scény, které divákovi nějakou dobu vydrží v hlavě a zábavný je prakticky až do konce.

Záznam koncertu z doby před mým narozením, a předtím než slavná anglická kapela napsala kterýkoliv ze svých nesmrtelných hitů. Má cenu na to koukat? Má! Mladická energie a nasazení mě strhly hned od začátku a pak show ještě graduje. Čtveřice skvělých muzikantů s frontmanem s famózní hlasovou formou v čele ukazuje, že měla dobře našlápnuto hned na začátku kariéry. Obrazově přes restaurování žádná sláva, tehdejší filmová technika se ještě neuměla moc dobře poprat se setmělým koncertním pódiem, zato remasterovaný zvuk je naprosto špičkový a omezovat vás bude maximálně kvalita vaší reprodukční soustavy.

Přiznávám, že jsem si myslel, že české piloty RAF zlikvidovali až komunisté u moci, ale tenhle příběh ukazuje, že to začalo podstatně dříve. Silný příběh z přelomu let 1945/46 bohužel nedostal zcela odpovídající podobu. Jsou tu dobří herci, pár slušně natočených leteckých scén, ale i zbytečné odbočky a slepé uličky. Převažuje tedy pocit, že tady bylo zaděláno na víc, a zbyl jen další film na téma „Rusové jsou zlí“. (P.S.: Vědí dnešní mladší diváci vůbec, co to byla NKVD?)

Mládeži přístupná verze životního příběhu Freddiho Mercuryho (nenechte se zmást tvrzením, že jde o příběh skupiny Queen) těžko mohla dopadnout lépe. Rami Malek se ukázal jako schopný imitátor, představitelé ostatních tří čtvrtin kapely jsou dokonce svým předobrazům i podobní. Režijní rukopis Bryana Singera bych tady sice nepoznal, ale minimálně scenáristické rozhodnutí zakončit film rekonstrukcí koncertního setu kapely v rámci koncertu Live Aid bylo výborné, protože divák má dojem, že jde domů z lepšího filmu, než na jaký ty dvě a čtvrt hodiny koukal (70%).

Typický příklad producentského filmu. Dianu milovali milióny lidí (fakt?), tak proč je trochu nepodojit. Pravděpodobnost, že by z toho mohl vzniknout dobrý film, byla sice směšně malá, ale na tom tvůrcům zjevně moc nezáleželo. V některých scénách sice bylo vidět, že za kamerou nestál žádný diletant, ale jako celek je to prostě jen zaměnitelná romantická limonáda pro velmi nenáročné diváky. A vlastně ani výkon Naomi Watts v hlavní roli mi nepřišel konzistentní.

Nastavovaná kaše se naštěstí nekoná a vše pokračuje přesně v intencích první série. Do popředí se tentokrát dostala Janne Heltberg v roli Anity Ryghové, což trochu vypadá jako snaha o lavírování v mezích genderově a rasově vyrovnaného obsazení. Což se rozmáhá tak moc, až si té pachuti začínám čím dál víc všímat.

Po první sezóně velmi dobře rozjetý seriál. Politická sci-fi s výborně napsaným scénářem, který ukazuje, že naplánovat se nedá skoro nic, pokud netušíte, jak na váš krok zareagují desítky vám třeba naprosto neznámých lidí. Mezi pár hlavními postavami se stříhá v dobrém rytmu, herecky se mezi nimi rozhodně neztrácí ani litevský import Ingeborga Dapkunajtě v roli ruské velvyslankyně. Každý z pětice režisérů natočil dva po sobě následující díly, ale rozdíly jsou téměř nepostřehnutelné. Fritt Norge!

Idealizování idealisty v podání naší přední režisérky je dobré pro osvěžení základů, na kterých byla postavena naše samostatnost. Ideály jsou pryč, samostatnost také, ale TGM se toho naštěstí nedožil...