Bajda

Zajímavá experimentální visualizace příjemné jazzové hudby od Oscar Peterson Trio. Obraz výborně koresponduje se zvukem a je plný nápadů, nicméně stopáž je podle mě lehce přetažená. Film určitě nebylo snadné udělat (a to je to, co na něm obdivuji především), protože Norman McLaren a Evelyn Lambart kreslili přímo na filmový pás!

Nálepka „německého Borata ze sedmdesátých let“ filmu Bierkampf opravdu sedí. Sám režisér Achternbusch si v něm totiž zahrál muže, který se v převleku za policistu dostane na slavný německý Oktoberfest a provokuje jeho návštěvníky. Podobně jako v posledních filmech Sachi B. Cohena, i v Bierkampfu pramení většina komických situací z toho, že se Achternbusch chová jako hovado a při svých interakcích s náhodnými kolemjdoucími improvizuje. Styčných bodů s Boratem je zde ostatně víc. Ani u jednoho z filmů si nejsme jisti, do jaké míry je celá situace nahraná a do jaké se jedná o náhodu, a v obou případech bylo imho záměrem autorů někoho zesměšnit. Bierkampf má tu nevýhodu, že je poněkud undergroundovější, méně líbivý a méně hollywoodský. Filmu prakticky chybí děj a zřejmě i proto nebyl film ve své době příliš populární. Z hlediska inovativnosti, unikátnosti a také odvahy režiséra se ale jedná o jedinečné dílo.

I když tam bylo pár pěkných záběrů a trochu pěkné hudby, nemůžu dát víc než dvě hvězdičky. Ještě nikdy mě neštvala hlavní postava filmu jako Carola tady. Měšťačka si zajede do Keni, kde se zamiluje do svalnatého domorodce a rozhodne se s ním zůstat. Následuje to, o čem ve filmu asi šlo nejvíc a sice ukázání odlišnosti kultur. To se ale děje neuvěřitelně trapným způsobem - Carola se není schopná smířit s faktem, že je v Africe, kde kmen jejího vyvoleného jí syrové maso a žije v chýších z klacků. Při tom je protivná, nechápavá a neuvěřitelně zabedněná. Třeba to byl záměr a film měl taky ukázat, že to byla jenom naivní husička, které muselo dojít, že takhle to prostě nepůjde, ale ty 2 hodiny byly utrpení, které bych po druhé rozhodně nepodstoupil.

Obraz alkoholičky je film, který jsem si musel pustit doma znovu, protože jsem při projekci v kinosále usnul. Tím nechci říct, že je nudný, ale absence téměř jakéhokoliv děje a kauzality zmohla moji pozornost. S hlavní hrdinkou se navíc nemůžeme nijak ztotožnit – neznáme její jméno, neznáme její motivaci a navíc nemluví. A k tomu se nechová zrovna sympaticky. A právě v jejím konání je klíč k tomu, o čem se autorka imho snažila natočit film. O stereotypech a škatulkování podle pohlaví. V tomhle kontextu je film důmyslně podvratný a postupně bourá jeden stereotyp za druhým, čímž reflektuje „obraz“ mužů/žen nejenom v kinematografii ale v celé společnosti.

Sice je námět a polovina scénáře zkopírovaná z Dobrého ročníku, ale aspoň (návštěvností) uspěl český film, který je natočený a vyprávěný trochu jinak než Hřebejk. Sice jsem jako moravák musel přetrpět, jak se pražáci snaží mluvit moravsky a melou o víně věci, který ví snad každej, ale zase se mně pěkně dívalo na Terku Voříškovou :-) Sice to nebyl nadprůměr, ale ani podprůměr...takže fajn. Mimochodem Bařina očividně točit celkem umí, tak uvidíme, co se stane až dostane lepší scénář.

Herecky a formálně skvělý. Scénáristicky to ale bohužel dost pokulhává. Postavy od zaměstnanců po hosty jsou jednorozměrné figurky, nemají žádný zajímavý vývoj, dějové zvraty jsou buď na sílu nebo extrémně očekávatelné, no a závěr nepřinese ani překvapení, ani katarzi. Jen je prostě úplně logickým pokračováním toho, co se děje od první minuty a kdyby nastal v polovině filmu, nikoho to nepřekvapí. Škoda...námět, prostředí i nápad zpracovat to celé jako jednozáběrovku je skvělý. 7/10.

Musím nesouhlasit s petaspurem. Film není o bubeníkovi, který se před kamerou přetvařuje a dělá milovníka bolera; právě naopak!!! Sledujeme neurotického muže, který musí splnit svůj úkol a odehrát svůj part, i když se necítí zrovna nejlépe. Očividně ho bolí záda, při hlučných úderech si všimneme, že ho bolí nejspíš i hlava a když koncert skončí potleskem diváků, jednoznačně se mu uleví. O celém boleru si myslí svoje a ve skutečnosti je mu úplně ukradené :-) Lecontův nápad natočit tenhle film je velmi vtipný a originální; Villeret se své složité role zhostil dokonale a jediný téměř úplně statický záběr doslova nacpal emocemi a řečí těla, která ale jak vidno, není čitelná pro každého.

Letos jsou ty animáky hezky odstupňované. Wall-E 5*, Kung-fu Panda 4*, Bolt 3*...přesto jsem se bavil, několikrát zasmál a od Bolta bych rozhodně nikoho neodrazoval. Nepřekvapí, neurazí.

Boogie-Doodle vznikl bez použití kamery, kresbou přímo na 35mm film. Boogie, které k filmu hraje, není nějak synchronizované s obrazem, ale dotváří atmosféru. Mnohem dokonalejší a promyšlenější je podle mě jiný McLarenův krátkometrák Begone Dull Care.

V jednoduchosti je krása.