Bajda

NEVADÍ mi, že od začátku vím, jak to celé dopadne. Nevadí mi, že děj je vlastně hromadění jednoho klišé na druhé až do nekonečna. Na tomhle filmu mi nevadí prostě nic. Říkeje tomu třeba subjektivní hodnocení fanouška Jacka Blacka. Ne teď vážně - když jsem viděl School of Rock poprvé, Blacka jsem ještě moc neznal. Mnozí tady mluví o tom, že táhne celý film a ano - vážně je to tak. Není to ale ten případ, kde všechno ostatní kromě hlavního herce, nestojí za nic. Film je zábavný jako celek a zpracovává téma, které jsme viděli stokrát, způsobem, jaký jsme neviděli ještě nikdy a vy se nebudete nudit ani minutu. Tenhle film mě prostě bavil od začátku do konce a o tom filmy taky jsou :-) 4,5*

V téhle 15ti minutové parodii nechybí snad jediné filmové klišé béčkových i nebéčkových hororů. Dramatickou hudbou plnou smyčců počínaje a muži v maskách s motorovými pilami konče. Zažijeme honičky, souboje, jízdu o život (ne v autě ale na kolečkových křeslech), mutanty, šílené experimenty....mám pokračovat? Ano - skutečně se toho do 15ti minut vleze tolik :-) Navíc ve vtipné a odlehčené podobě. Jak se to Peterovi Cornwellovi povedlo ale máte čas rozmýšlet až po konci, protože v průběhu se ani na chvíli nudit nebudete.

Dánský dokument se neobtěžuje s nějakou expozicí nebo vysvětlováním souvislostí. Divák je hozen přímo do děje, aby sledoval dánského (dnes už ex)premiéra Rasmussena, jak se snaží během dánského předsednictví EU vyjednat kompromis, díky kterému se bude dát realizovat nejmasivnější rozšíření v historii Unie. Dokument se nesnaží vysvětlovat nebo popisovat, ale spíš zachycuje zákulisní atmosféru a vztahy v politice na evropské úrovni. Úšklebek sekretářky v pozadí totiž může vypovědět mnohem více než dvacetiminutové prohlášení na tiskové konferenci. Cesta do Evropy si nebere servítky a přestože některé její části musely být pod dohledem vystříhány, aby nepoškodily dobré vztahy Dánska s ostatními zeměmi, jedná se o poměrně tvrdý pohled na tvdou realitu. Pokud se ale v evropské politice alespoň trochu neorientujete, nebudete vůbec tušit, kdo mluví s kým a o čem.

Při sledování Dnu cvoka jsem se smál a zároveň mi bylo smutno. Smál jsem se, protože mě Koterskiho film upřímně pobavil satirou života v postsocialistickém bývalém východním bloku a bylo mi smutno, že se podobně originální filmy netočí i u nás. Hlavního hrdinu Adama prožívajícího krizi středního věku štve vlastně úplně všechno. Jeho život je jedním velikým rozčílením nad tím, jak se chovají ostatní a v jaké životní situaci se ocitnul. Kosterski se vtipně a nápaditě strefuje do politiků, do tvůrců televizních pořadů a reklam a vlastně i do všech Poláků, které zobrazuje jako nepříjemné podivíny s různými otravnými zvyky. Problémy, které iritují Adama, známe z našeho běžného života všichni, a i když je sledujeme v extrémně zhuštěné a absurdní formě, několikrát jsem si během filmu řekl: „Tak tohle mě přesně štve taky.“ Jediný problém, který jsem s filmem měl, bylo několik málo scén, v nichž Koterski podle mě překročí – v tomto filmu společnou – hranici absurdity a vkusu.

1* za závěrečný song. Animák výhradně pro děti, který zhruba každou 3. minutu opakuje, že Bůh je super a měli bychom v něho věřit a věřit, že nás má rád on a.....takhle je to fakt celej film. Co se týče animace, tak nejhezčí scény byly ty 2D kreslené rukou (trvaly asi minutu), popřípadě jedno hezké pozadí taky nakreslené rukou. Jinak mi animace připomínala videa mezi misemi nějaké postarší počítačové hry a to je na celovečerní film opravdu málo. Dokonce i na hlavních postavách je najít nějakou detailnější texturu než jednobarevnou plochu potíž. Originální a zapamatovatelná hláška žádná a scénář je nejklišovitější z nejklišovitějších (zeleninkám se rozbije auto, tak musí čekat v hospodě na odtahovku a mezitím jim piráti vypráví příběh o Jonášovi). Druhý zkouknutí bych fakt nerozchodil...

Vážně by mě zajímalo, proč se tenhle film tolika lidem nelíbí. Předpokládám, že důvody jsou především dva: někteří jej srovnávají s původním Solarisem Andreje Tarkovského a další prostě nudí. Já musím za sebe říct, že jsem se nenudil ani vteřinu. Soderbergh výtečně vystihnul atmosféru knihy a samotnou podstatu Solarisu. A co je nejdůležitější - této atmosféry dosáhl odlišným způsobem než Tarkovskij (střihem, zvukem, melancholickými herectvím,...) a přitom je jeho film stejně působivý a naléhavý. Od prvních minut jsem se do filmu ponořil a ještě dlouho po skončení jsem zůstal ponořen. Nádhera, která nekopíruje...a to se cení.

Slušné herecké výkony (především Bernal) a kamera bohužel nezachrání celý film, který trpí hlavně roztříštěným scénařem. Jednotlivým postavám (včetně těch hlavních) je dán neuvěřitelně malý prostor. Prakticky nic se o nich nedozvídáme, a nejen proto se s nimi nedokážeme ztotožnit. Místo nějaké rozumně udělané expozice sledujeme v průbehu filmu krátké zlomky mnoha situací, ve kterých jednotlivé charaktery působí pouze jako loutky scénaristy. Bohužel slabší 3* - očekával jsem lepší zážitek.

Film s krásnou hudbou, poetickými záběry, barvami a atmosférou. Zkrátka a dobře vším, co se mi tak líbí na asijských filmech. Nejdřív jsem viděl hodně průměrný remake Dům u jezera a (i když už jsem viděl i horší remaky) srovnat se to nedá. Všechno, co je na tomhle filmu krásné v americké verzi mizí a místo toho sází Amíci na hvězdné obsazení v podobě Keanu Reevese a Sandry Bullock, čímž ničí krásnou atmosféru originálu... joo tak už to dneska chodí...

//Komentřář obsahuje spoilery!!// Černobílý snímek Velké zvíře režíroval Jerzy Stuhr, představitel hlavní role Kieslowskeho Amatéra. A právě Kieslowski ke Stuhrovu snímku napsal scénář. Hlavní postavou filmu je Zygmunt Sawicki, který najde velblouda a bez nějaké zvláštní motivace si ho přivlastní. Odmítá na něm vydělávat, aby se neznelíbil v očích spoluobyvatel malého městečka, a postupně si s manželkou zvíře oblíbí. I přesto ale na něm (i na velbloudovi) jeho sousedé začnou hledat chyby a začnou oběma manželům komplikovat život. Problémy vyvrcholí ukradením zvířete, po kterém se najednou vše vrací do normálu. Lidé se Sawickim zase mluví, nabízí mu lepší práci i vrácení místa v městské muzice. Velké zvíře je malý komorní film o závistivosti a o tom, jak je těžké hlavně na malém městě či na vesnici vybočovat z řady. Formálně snímek ničím nepřekvapí, ale v jeho jednoduchosti je krása.

The Old Man and the Sea je animovaný neobvyklým poetickým způsobem, který mi po celou dobu připomínal Muže, který sázel stromy (ten je mimochodem také podle psané předlohy). Ve srovnání s ním, ale nemá zdaleka takovou atmosféru a právě onu poetičnost a zdaleka na mě neudělal takový dojem.