Bajda

Stalo se je pro mě dalším letošním zklamáním. Mluvilo se o návratu Shyamalana a vznikl film, který je nudný, nenapínavý a plný špatných hereckých výkonů (dokonce i Mark Wahlberg, kterého jsem začínal mít rád a v posledních filmech exceluje, je neuvěřitelně neuvěřitelný a místy působí až směšně). Chápu, že to režisér a scénarista v jedné osobě myslel dobře: největší strach nemáme ze zabijáků v maskách nebo nechutných příšer, ale z věcí, které jsou "normální" a běžné a najednou se začnou chovat jinak. Alfred Hitchcock toho mistrně využil v hororu Ptáci a podobně to asi zamýšleli Shyamalan...nechci spoilerovat, takže jenom řeknu, že to, co zvolil jako "původce strachu" je směšné a ani chvíli jsem se nebál. Závěr, kterému chybí pointa je jenom smutnou tečkou za tímhle filmem. Podobně jako Tetsuo vlastně ani nevím proč dávám 2*...snad jenom proto, že je plno ještě mnohem horších hororů.

Jako milovník Hvězdných válek jsem se na tenhle seriál strašně těšil a...bohužel jsem byl lehce zklamán. Místo pořádné dějové linky se přemísťujeme neuvěřitelnou rychlostí z jedné lokace do další až někdy není jasné, kde právě jsme. Jedna bitka střídá druhou a o akci není nouze...na můj vkus je jí dokonce až moc. Vážně bych ocenil zvolnění a větší zaměření na postavy, dialogy či příběh (nejspíš proto se mi líbila druhá půlka o hodně víc než první) namísto neustálých bitev - i když musím uznat, že některé byly MOC povedené a sledovat třeba Mace Windua jak rozkládá pomocí Síly roboty na šroubky stálo za to :-) "CartoonNetworkovskou" animaci jsem neodsoudil hned na začátku a čekal jsem, jestli to na mě zapůsobí záměrně stylově nebo odfláknutě...postupně jsem si na ni zvykl a nevadila, i když si myslím, že Hvězdným Válkám by slušelo něco trochu odlišného. Některé charaktery jsou hodně povedené (nejvíc asi Palpatin, který je prakticky dokonalou karikaturou filmové postavy) a některé méně (Yoda). Shrnuto a podtrženo - Clone Wars je hodně o vkusu diváka a těžko říct jestli se právě Vám bude líbit, Pro fanouška SW je to samozřejmě "must see" :) 3* + 1* za to, že je to star wars (ano - jsem extrémně neobjektivní :) )

The Old Man and the Sea je animovaný neobvyklým poetickým způsobem, který mi po celou dobu připomínal Muže, který sázel stromy (ten je mimochodem také podle psané předlohy). Ve srovnání s ním, ale nemá zdaleka takovou atmosféru a právě onu poetičnost a zdaleka na mě neudělal takový dojem.

Zdá se, že každá důležitější národní kinematografie musí mít nějaký film o filmech. Ačkoliv ve Stavu věcí fungují natáčecí plac a technika pouze jako kulisy a samotný proces natáčení vidíme pouze na začátku filmu, jedná se o jeden z nejsebereflexivnějších snímků, jaké jsem viděl. Většina příběhu se odehrává v Portugalsku, kde natáčecímu štábu dojde film i peníze a tak sledujeme jeho jednotlivé členy a jejich osobní prožívání čekání a nudy. Sebereflexe pak probíhá hned na několika rovinách. Kromě úvodní scény, která se ukáže jako „fikce ve fikci“ až po několika minutách, například některé postavy nosí ruční kamery nebo fotoaparáty a my se někdy díváme jakoby skrz hledáčky těchto přístrojů. Wenders šel ještě dál a nechává svoje postavy promlouvat o filmovém médiu a o tom, proč natočil film tak, jak ho natočil. „Život je barevnější, ale černobílá je více realistická,“ nebo „příběhy mohou existovat jenom v příbězích,“ zaznívá z úst protagonistů. (SPOILER) Když se pak v závěru filmu režisér shodne s producentem na tom, že dobrým nosným prvkem příběhu je smrt, pozorný divák pochopí, že minimálně jeden z nich další scénu nepřežije. Wenders tedy dokázal vytvořit napětí pomocí nevinného dialogu jenom díky tomu, že v průběhu filmu učil svého diváka určité mechanismy, které pak využil k tomu, aby překvapivě vygradoval svoji „zápletku“…brilantní.

Už jste se někdy hodinu a půl nudili, totálně jste nechápali proč se všechny postavy ve filmu chovají tak jak se chovají? Štvali vás už někdy všechny postavy filmu po celou jeho dobu? Ne? Jste na tolik ujetí, že chcete tuhle zkušenost mít? Tak se podívejte se na svatby podle Margot! WTF?!

Na Svěží vítr se musíme (podobně jako na mnoho dalších Jancsóových filmů) dívat v kontextu historických souvislostí. Za mladé studenty si můžeme prostřednictvím promluv, ruských písní i rudé košile jednoho z protagonistů snadno dosadit komunistickou stranu a za žáky školy zase maďarský národ. Jelikož se maďarský poválečný vývoj odehrával v režii Sovětského svazu jako osvoboditele i události filmu jsou určovány především komunisty. Sledujeme, jak se snaží na Maďary působit nejprve argumenty a debatou, jenže pak jsou slova nahrazena zbraněmi, policií a armádou. Idealistický vůdce je brzy nahrazen radikálnějším a najednou se na dvoře kláštera vykazuje ze společenství, pálí se knihy a dochází k nabádání k provokacím. Jancsó ukazuje, jak snadno jsou porušována pravidla na obou stranách a jak neurčité a nestabilní jsou vztahy v rámci obou skupin i mezi skupinami navzájem. Jedna dogmatická pravda nahrazuje druhou a vůdce, který byl chválen, je o pár minut později vykázán. Symbolika Svěžího větru pro mě byla mnohem čitelnější než například u Sezóny příšer a zřejmě i proto jsem si tento film divácky užil mnohem více.

Mám rád béčkový filmy a tak jsem se rozhodl, že kouknu na nějakej současnej, abych viděl co se s tvorbou tohohle typu právě děje. Můj přepoklad byl, že pravý béčka, který známe z dřívějších let se už netočí a Zombie Strippers bude prostě jenom špatnej film. V prvních minutách mi to tak vážně přišlo a Zombie Strippers působilo jako když si kluci ze střední vezmou kameru a "točí parodii". Pak se ale děj přesunul do stripbaru a já jsem se bavil minimálně stejně jako u Rodriguezovy parodie na béčka Planeta Teror. Ve filmu padá spoustu skvělých, stupidních (popř. skvěle stupidních) hlášek, nejedna situace byla hodně originální a cynická; hodnocení současných problémů a rádoby filozofické dialogy mě mockrát rozesmály. Béčkovost je zřejmě trochu záměrná (striptérku ve zlatých bikinách zabije zombie - střih - vzápětí stává z podlahy oživlá v plavkách stříbrných...vtipný bylo i střílení golfových míčků, které při dopadu na zem dělaly zvuk ping-pongových). Někdo tady zmínil porno, ale o tom bych nemluvil - striptérky nikdy neukážou víc než prsa a to že jsou sexy z toho ještě nedělá porno :-) 5* nedám jenom proto, že film kromě začátku a konce téměř postrádal dějové zvraty (možná dokonce i děj jako takový), což mi ale vůbec nebránilo v tom, abych se skvěle bavil. Kdo má rád béčka by si tohle neměl nechat ujít. Mimochodem...zajímalo by mě jestli stálo víc zaplatit plat těm holkám nebo....zaplatit všechno ostatní :-)

NEVADÍ mi, že od začátku vím, jak to celé dopadne. Nevadí mi, že děj je vlastně hromadění jednoho klišé na druhé až do nekonečna. Na tomhle filmu mi nevadí prostě nic. Říkeje tomu třeba subjektivní hodnocení fanouška Jacka Blacka. Ne teď vážně - když jsem viděl School of Rock poprvé, Blacka jsem ještě moc neznal. Mnozí tady mluví o tom, že táhne celý film a ano - vážně je to tak. Není to ale ten případ, kde všechno ostatní kromě hlavního herce, nestojí za nic. Film je zábavný jako celek a zpracovává téma, které jsme viděli stokrát, způsobem, jaký jsme neviděli ještě nikdy a vy se nebudete nudit ani minutu. Tenhle film mě prostě bavil od začátku do konce a o tom filmy taky jsou :-) 4,5*

Podle mě nejlepší, nejnápaditější a nejvtipnější film ze série tzv. Silly comedies, které začalo studio Walta Disneyho produkovat na přelomu 20. a 30. let (s nástupem zvuku) jako alternativu k filmům s myšákem Mickeym a ve kterých nešlo o hlavní postavu, ale o hudbu. Základní piliř pro veškeré v budoucnu natočené hudební scény s kostlivci. Jestli Burton po Mrtvé nevěstě tvrdí, že tohle neviděl....lže :-)

Dokážu si představit, co muselo na začátku osmdesátých let znamenat, natočit takovýto film. Frank Ripploh, který si v něm sám zahrál jednu z hlavních rolí, vycházel částečně z vlastních zkušeností a pocitů. Taxi k záchodku funguje podobně jako Svedení: Krutá žena v tom smyslu, že se snaží okrajovou tematiku zbavit určitých klišé a předsudků, ačkoliv v Taxi nejde o SM, ale o homosexuální vztahy. Ty jsou zobrazeny VELMI explicitně (včetně sexu), ale na druhou stranu bez příkras i bez nějaké obhajoby. Gayové v tomto filmu nejsou ani glorifikováni, ani uráženi, jsou zkrátka zobrazeni jako obyčejní lidé s úplně obyčejnými problémy, které řeší i heterosexuální páry. Tento neutrální postoj je o to cennější, že se objevil už na začátku osmdesátých let. V kombinaci s relativně konvenčním dějem i stylem se jedná o zajímavý divácký zážitek, který je „jiný“ než mainstreamová produkce zobrazující v drtivé většině heterosexuální vztahy a přitom (pokud vás neuráží sexuální scény) se dá užít, protože není experimentální jako třeba výše zmíněné Svedení.