vojta1

Ještě teď mám zerektované buňky v těle po průletu galaxií Alfa Kusturica. Film skončil, vynořily se titulky a já si na z pekla ukradené rytmy balkánské dechovky zatrsal nejdřív vsedě a pak i ve stoje. Obavy z toho, že Kusturicovi podrazí nohy dlouhá metráž, kde jeho bláznivosti vyhasnou a zbude komediální kejda jsou liché více než číslo 3. Bláznění sice opravdu vyhasne, ale je vystřídano chvílemi až dojemnými scénami, při kterých někdy mrazí (ohořelý Marko na elektrickém vozíčku jezdí kolem Božích muk s ježíšem hlavou dolů). A přitom nakonec znovu povstane z popela bláznivostí minifénix a s postavami se loučíme v jejich nejvlastnějším způsobu života - chlastají, tančí, zpívají a křepčí. A ještě navíc to pěkně funguje, není to poslepovaný kočkopes.___ Opět se ukazuje, jaký potenciál mají ve filmu zvířata, se kterými je možno dělat tolik věcí. V Černé kočce se špína po pádu do kadibudky z těla utírá bělostnou husou, tady se Černou kočkou leští boty, slon krade boty, husa ožďibuje tygrovi čumák!!! a šimpanz střílí z tanku... ___Kusturicovi filmy asi nejlépe charakterizuje SVÉRÁZNOST. Nejsem si jistý, jestli nám takhle Kusturica nadzvedává pokličku Balkánské duše, spíše nám dává ochutnat maso, ten nejsyrovější stejk, který je asi genius hominórum tam, odkud pochází. A vem čert tyhle spekulace, jestli se nejedná o nic jiného než bohapusté a prachsprosté Emirovinky, tak sem s nimi zas a znovu!!!