poz3n

Nový Hollywood, jak ho mám rád. Namísto očekávaného popcornového thrilleru jsem dostal syrové drama se skvělou vizuální stránkou (kamera, střih) a tím neopakovatelným feelingem namixovaného talentu, bohémství a doby, která se v té době táhla Hollywoodem a celou Amerikou. 8/10

Spoiler alert. Už úvodní audiovizuální kombo Polanski (jasná parafráze melodie k Rosemary má děťátko) + Fincher (skvělé úvodní titulky k Úkrytu) dává najevo, že Lék na život bude ambiciózní podívaná, která se nebude bát různých citací a parafrází ze všech možných inspiračních koutů. Upřímně by mě zajímalo, kolik z těch filmových odkazů, které jsem ve filmu našel, jsou úmyslnými, a které vidím jen proto, že chci. Ale Verbinski nám předkládá tak moc hravou zálěžitost, že si o to přímo říká. Primárně v podstatě 2 hodiny sledujeme Prokletý ostrov. Není to jen o ději. DeHaan svoji podobou i hereckou polohou DiCapria téměř vykrádá, Verbinski neváhá hlavní postavu i stejně obléknout a rámovat do podobných situací (sirka zapalovač, hodinky holínky). Nejinak je tomu i se záběrováním třeba při úvodním příjezdu do léčebny. Dále tu máme několikero pomrknutí na atmosferické opusy Stanleyho Kubricka. Příjezd do hor (Osvícení), uspokojený chtíč ženou, obličejem mladého vzezření, ale tělem staré a vrásčité babky (Osvícení) , nedobrovolné vyšetření u zubaře (Mechanický pomeranč), či závěrečná sekvence svíček, masek, bálu a smilstva (Eyes Wide Shut). Rybí oko při vstupu do kanceláře zas může dát vzpomenout na skleněnou kouli Občana Kanea. Celkový vizuál je po většinu snímku úchvatný a toulání po sterilně vykachlíkovaných sklepeních mě neomrzelo ani po těch 2 hodinách. Důvodem, proč nedám alespoň ty 4 hvězdy je bohužel závěr, který vše výše popsané háže do béčkového vyznění a Lucius Malfoy tak bohužel není jediný, kdo ztrácí tvář. Navzdory tomu jsem se vlastně moc bavil a celé si to docela slušně užil. 6,5/10

K Rolling Stones mám spíše neutrální vztah, dokument tedy můžu posoudit asi objektivněji, než jejich fandové. A musím říct, že Olé Olé Olé je naprosto profesionálně natočený a odvyprávěný snímek, který nenudí, ba co víc, baví. 7/10

Patlanice žánrů, stylů a snahy něco říct. Pokud jeden a ten samý film v jednu chvíli vypadá jako nová epizoda rakouského rodinného seriálu a o něco později nabízí přehnaně dlouhé a stylizované scény znásilňování, je to solidní haluz. A ten Gaspar Noé na konci? To nemá smysl popisovat, to se prostě musí vidět. 4/10

Dlouhý, dlouhý, sakra fakt to bylo dlouhý. Na Mlčení jsem se těšil, těšil jsem se na pomalé vyprávění a dramatické okamžiky, které svádějí nitra hlavních hrdinů. Ono se to tam sice opravdu děje, ale na můj vkus až po strašlivě dlouhé době. Okamžikům, kdy je Rodriguesova víra zkoušena na nějaké opravdu hardcore úrovni, předchází snad hodinu a půl dlouhá pasáž, popisující příchod a tichou přítomnost Rodriguese a Garupea na ostrově. A ta byla na svoji délku obsahově proklatě prázdná, až nudná a neměl jsem pocit, že by si mě jako diváka nějak pro druhou část předpřipravila a tím tak ospravedlnila zmíněnou stopáž a obsah. Vlastně jsem celou dobu Martymu fandil, ale je nutno přiznat, že Mlčení žádné nezapomenutelné veledílo není. Scorseseho myšlenkově podobné Poslední pokušení Krista toho předá asi více. 6/10

Nevím, co viděli ostatní, v mých očích je Václavův film něčím, co by se dalo přirovnat k přehnaně dlouhému studentskému filmu. Dementně vyhrocené situace, dementně vykalkulované náhody, celková stavba scénáře na úrovni někoho, kdo nikdy nic nenapsal a rozhodl se vytvořit scénář drsně propletených lidských osudů. Pakliže to je kritika a parodie, nechápu, proč se bere tak smrtelně vážně. Nemluvě o skvostných přechodech mezi černobílým a barevným, směšném přehrávání většiny herců a takřka nulové práci s nějakým prostorem. 2/10

Teorie tygra Vol. 2 v jakémsi pokusu o hlubokomyslnější pojetí. Výsledek je ale dost podobný. Vše v jedné osobě krásně reprezentuje postava Vilhelmové. Ta totiž zřejmě jen přešla z jednoho placu na druhý a zůstala v jedné a té samé roli. Jestli jí v podobném pojetí upjaté a věčně nasrané manželky uvidím ještě jednou, snad si raději už vydloubnu oči. Ostatně jediná postava, která ve filmu nějak normálně funguje je postava Hany (stejně tak herectví Kronerové je asi jediné, které snese nějaké měřítko). Všechny vedlejší postavy, myslím tím hlavně její rodinu, jsou jen charakterově plochá banda dementů. Synové jsou sobečtí kreténi, ale Haně (a zřejmě ani tvůrcům) po celou dobu filmu jaksi nedošlo, že jaký si to uděláš, takový to máš. Charaktery jejích synů jsou tak z velké části právě jejím dílem. A nijak líp z toho nevyplouvá ani postava Broni, který sice kecá do výchovy cizího dítěte, ale ve skutečnosti je ještě větším blbcem on sám. Sláma se tak po celou dobu filmu pohybuje v naprostých extrémech a tím pádem bere příběhu jakoukoliv kapku realismu. Proto, abyste žil svobodný život bez nadvlády lidí okolo sebe, nemusíte hned mít při obědě na stole živou slepici. Korunu tomu nasadila ještě technická stránka. Podle mě je Bába z ledu minimálně velice průměrně, ale snad bych řekl, že i podprůměrně nasnímaný film. Neumětelské a mnohdy nehezké kompozice, neustálé nepříjemné pohupování kamery v prostoru, někdy až amatérské záběrování scén. 4/10

Dokument, který asi potěší neslyšící, anebo ty, kteří se světem neslyšících zabývají. Z mého pohledu, člověka, který je obeznámen s pouhými základy, je Seeing Voices ne tak úplně dobře odstrukturovaný dokument. Nejsem si totiž ani moc jistý, zda dokument cílí na běžného diváka za účelem ho poučit, anebo dokumentuje situaci neslyšících v Rakousku pro to, aby se o ní dozvěděla zasvěcená komunita v jiných zemích. Například nevysvětlení výrazů a informací, které jsou v dokumentu používány napovídají, že druhá možnost je správně. Zajímal by mě dokument o běžném životě neslyšících v kontextu většinové společnosti, zajímal by mě i dokument cílící na právní problematiku, který by poukazoval na (ne)smyslné zákony, které v zemi fungují. Seeing Voices jakoby se snažil o obojí, ani jednomu se však nevěnuje se stoprocentní péčí a to mu podle mě trochu škodí. 6/10

Návrat Shyamalanovské legendární aury se nekoná, i tak je ale Split celkem zábavný film na večer, při kterém můžete vypnout. Zprvu mi vadila z mého pohledu odfláknutá práce s prostorem (myšleno především v těch uzavřených prostorech), kdy bych si dokázal představit, že se z podobných míst dá vytěžit mnohem více atmosféry. V průběhu času jsem to ale přestal vnímat a tak nějak přijal nastavenou (ne)stylizaci, která Split hází trochu do takového televizního módu. Zvraty v ději jsou celkem očekávané, ale je zábavné pozorovat McAvoye, jak velmi svižně přehazuje role. A konec vykouzlil na tváři úsměv. 6/10

Namistrovaná holka, která je zlá, agresivní a neustále napadá i ty, kteří jí chtějí nějak pomoct. Jak ta mě srala. Z podivného důvodu je příběh postavený právě na téhle holce a okolí, které jí slepě stále dokola nastavuje druhou tvář. Největším problémem je ale pro mě to, že ač to všechno hezky vypadá, tak je to hrozně nudné a prázdné. Flashback na poušti je úmorně dlouhý a díky tomu zcela nepochopitelně rozrušuje určitou celistvost příběhu a prostředí. Fight v bambusovém lese byl kouzelný, byl to ale zároveň jediný moment, který vybočoval z dosti nudného průměru. Zklamání. 5/10