Galadriel

Zajímavá dobová výpověď o inteligentním člověku, který kvůli svojí snaze provokovat (nebo co on to vlastně chtěl) nemá ani trochu lehký a konvenční život. Fantastický David Thewlis (s "roztomilým" přízvukem) a vůbec všichni zúčastnění rozehrávají drsné a syrové drama prosycené černým humorem a situacemi, plné sarkastických dialogů, kterým se ale člověk nezasměje. Johny na své "cestě" dává rozmanitým, všemožnými způsoby zvláštním osobám ještě zvláštnější otázky... Podivným způsobem zajímavý film, který není "hezký" v tom pravém slova smyslu, je depresivní, bezútěšný, inteligentní a drsný.

Neskutečná nádhera! Nejde v něm v podstatě o nic, vyprávění o životě jedné obyčejné malé čarodějky, která neumí nic jiného, než létat na koštěti, tak si založí doručovací službu. Ale to "nic" je tak kouzelné, že vykouzlí v obličeji každého diváka blažený výraz, který ho neopustí po celou dobu. Tak milý a nekonfliktní film jsem snad ještě neviděla.

Takhle si myslím, že to ve Vietnamu vypadalo.

"A teď, Chicolini, chci podrobnou zprávu z vašeho vyšetřování." Chicolini: "V pondělí jsme sledovali Fireflyho dům, ale nikdo nevycházel. Nebyl totiž doma. V úterý jsme šli do míčovny. Ale ošálil nás. Nešel tam. Ve středu šel do míčovny.|Ale ošálili jsme ho! Nešli jsme tam. Čtvrtek, to byla shoda. Nikdo tam nešel. V pátek celý den pršelo. Míčovna byla zavřená. Poslouchali jsme rádio."________ Firefly: "Už víte, že armáda je před otřesnou porážkou? Co chcete dělat?" Chicolini: "Už jsem to udělal." Firefly:"Co jste udělal?" Chicolini: "Přešel jsem ke druhé straně." Firefly:"Takže teď jste na druhé straně? Co děláte tady?" Chicolini: "Tady je lepší jídlo." ________ Moje první setkání s bratry Marxy a musím říct, že mě příjemně překvapili. Krásně satirický film, jehož děj sice nemá hlavu ani patu, ale to mi ani trochu nevadí. Bavila jsem se dost dobře. Vtipné repliky, nepřeložitelné jazykové hříčky, slovní hádankya vzájemné matení se mezi Grouchem a Chicem a i ty grotesky Harpa měly něco do sebe. Obvykle grotesky moc nemusím, ale některé z jeho kousků byly hodně inovativní (zrcadlo bez zrcadla, doutník a letlampa nebo jeho svádění dam s koněm). Takže z mojí strany spokojenost a myslím, že Groucho má ambice být jedním z mých nejoblíbenějších komiků. Firefly zavřený v koupelně: "Pusťte mě! Pusťte mě odsud! Nebo mi sem aspoň dejte časopis."

Romantika, kterou místy už trochu ohlodal zub času, ale přesto je dost kouzelná.

Beowulf by byl za ty prachy, co na něj Zemeckis měl, jednoznačně lepší hraný, ale když se holt pan režisér rozhodl pro "animák", co se dá dělat, přistoupím na jeho hru a budu hodnotit animované fantasy, které rozhodně není pro děti. I tak se mu povedlo víc než dobře převést na plátno jednu z mých srdečních záležitostí (severské legendy jsem vždycky hltala), syrově a stylově. Když ho uvidíte v kině nebo na pořádné televizi, tak si navíc budete moct užít tu moc povedenou vizuální stránku a skvělý zvuk a hudbu. Co se týče digitálního zpracování postav - ne všechny jsou povedené a ostatečně lidské (nejvíc mě zklamala královna), ale jiné v některých momentech působí hodně opravdově, zejména postava krále s tváří Anthony Hopkinse. Koně sice vypadají jako by utekli z "Age of Empires", ale to dokážu odpustit. V každém případě by mě zajímalo, jestli i oni byli modelováni podle živých koní v oblečích se snímači :-).

Souhlasím, že scénář není nic moc a někteří herci také nebyli zrovna vhodně zvolení. Ale já bych radši vyzdvihla to, co bylo dobré. Jde o televizní film s ne zrovna velkým rozpočtem a s tímto problémem si tvůrci poradili bravurně. Nepustili se do žádných trikových scén (nad bleskem na konci přivírám oko) ani do stavby laciných kulis, ale použili krásnou českou přírodu (ta Šumava pohádkám prostě sluší) i hrady. Proto vypadá výprava skvěle. A to, co chybí ve scénáři je dohnáno jistou odvahou a inovací ve zpracování. Tři zakleté sexy slečny, nahá Anička v Čertově jezeře nebo třeba scéna, kdy se Anna probudí spokojená v košilce vedle svého Jakuba (co se stalo předtím si můžeme jen domýšlet...) - to je pěkně odvážné a vnáší to svěží vánek do českých pohádek. Nové "Tři oříšky pro Popelku" už nikdo nenatočí, tak proč se snažit za každou cenu natáčet nové pohádky klasicky? To už prostě nejde. Nová pohádka musí přinést něco nového a Tři životy podle mě vykročily správným směrem. 4* dávám jako takovou kompenzaci za ty odpady a 1*, na které to opravdu není.

Kýč, pozlátko a rádoby efektní záběry - jestli to mělo být pro děti, tak ty technické hračičky nemůžou ocenit. Dospělí, kteří by možná nad efekty zaplesali, ale těžko najdou na příběhu nebo přezlacených záběrech něco zajímavého. Zemeckisova snaha jít s technikou pořád dopředu se cení, ale je třeba jí aplikovat s nějakým vkusem.

Já chci taky takovýho krásnýho huňatýho lesního démona jako mazla a kámoše a kočičí plyšový autobus, co mu nápis s příští stanicí osvětlují dvě krysy :o) Roztomilost a optimismus srší na všechny strany, ale nesklouzne nikdy ke kýči nebo infantilnosti. Totoro je sympaťák až to bolí, vždycky když se objevil na obrazovce, uvědomila jsem si po chvíli, že se usmívám jako debil a jsem úplně nadšená. Scéna s deštníkem na zastávce tenhle pocit vzbudila asi nejvíc, Totorův obří úsměv a jeho vykulené oči mě naprosto odzbrojili. Přestože jde o pohádku vhodnou i pro hodně malé děti, je to prostě originální, neotřelé a zábavné i pro mě. Opět zjišťuji, že Miyazakiho fantazie nezná hranic a začínám si jeho díla víc než zamilovávat.

Taková velkorozpočtová pohádka se opravdu hodně povedeným castigem a kýčovitou výpravou... Nic víc, nic míň.