Johny_fork

Mladý novinář zanechá školy a vydá se na cestu s rockovou kapelou. Své idoly tak poznává z pohledu z back stage. Skutečná cesta s kapelou je zároveň symbolikou dospívání jako takového. Na první pohled přímočarý příběh v sobě ukrývá přenádhernou hloubku, lidskost a lásku. Už hodně dlouho se mi nestalo, aby mi film takto dojmul, zároveň rozesmál a rozzářil (director's cut).

Viděl jsem v letadle a parádně mi to zlepšilo náladu, řezal jsem se prakticky od začátku do konce. Pokud máte smysl pro lehce dementní humor (myšleno v dobrém), tak vás Johny rozhodně nezklame.

Je moc dobře, že vznikají filmy jako Brigsby. Divné, nezávislé, prakticky nehodnotitelné. Na druhou stranu s krásnou poetickou atmosférou a roztomilým "mimoněm" v hlavní roli. Počáteční nadšení mi sice nevydrželo až do konce, ale vynahradila mi to hravost a jinakost diváckého zážitku.

Naprosto zbytečný druhý díl originálního a vulgárního kultu. Jasně, Billy Bob Thornton hláškuje, jak vzteklej a občas člověka ty prasečiny úchylně rozesmějou. Ale film ničím nepřekvapí, ani neposadí na prdel. Je to taková rekapitulace prvního dílu, akorát hůř.

Star Wars pod Disneym dále ztrácejí svoji poetiku. Snaha nacpat do děje, co nejvíce starých postav, uspokojit tím skalní fanoušky a zároveň novými postavami přilákat současnou generaci se bohužel ukazuje jako kontraproduktivní. Z děje je ve výsledku jen snůška scének, jež postrádají jakoukoliv novou myšlenku, vývoj postav či nedej bože napětí. Těžko hodnotit hezký vizuál, když je to obsahově tak mdlé.

Veledílo, které se hluboko zapsalo do análů filmové tvorby. Podobným způsobem, jako se hláškující Billy Bob Thornton zapisuje do análů nadměrných žen v dámské kabince. Abych to shrnul. Snímek má v sobě úplně všechno, co potřebuji ke kvalitní relaxaci.

Poetický příběh jednoho dětství za Protektorátu, který je velmi dobře nasnímám. Některé záběry až pohladí. Výběr herců je bezchybný a dobové reálie jsou ve schodě s tím, jaké zážitky mi vyprávěli prarodiče, kteří vyrůstali ve stejné době. Líbilo se mi i věrohodné zachycení vesnických sporů, opět si myslím, že to dost odpovídá dané době. Tohle dílo si zaslouží mnohem vyšší hodnocení, ale to neovlivním.

Dával jsem si na čas, protože kapelu Queen mám od malička hluboko ve svém srdci a vyrůstal jsem s plakátem Fredieho Mercuryho nad postelí. Naštěstí všechny mé obavy z toho, že by se to také nemuselo povést, byly liché. V kině jsem se tetelil blahem a tancoval v křesle na songy, které jsem v takové kvalitě ještě neslyšel. Remi Malek v životním výkonu nechal Fredieho ještě jednou ožít. Bylo zřejmé, že přípravu vzal velmi vážně. Nastudoval každý Fredieho pohyb, který byl schopný odkoukat ze záznamů koncertů, napodobil jeho gesta a vystihl ten jeho věčný vnitřní rozpor. Mrkněte na porovnání skutečného vystoupení na Live Aid vs. film https://www.youtube.com/watch?v=-XqPBEODZ4s . Jako fanda kapely jsem ocenil do detailu nastudované reálie. Všechny kostýmy, obrázky na bubnech, ale i třeba šála Queen v publiku odpovídají realitě.

Poetická road movie o tom, že jít si za svým snem, je ta nejlepší volba. Ač to může znít lacině, vůbec to tak nepůsobí. Pozitivní nádherný film. Málokdy něco dokoukám s takovým úsměvem.

Kouzelné v tom, že si to na nic nehraje. Jednoduché sdělení. Hlavní hrdinka udělá to, co chceme občas udělat všichni, nasere se a nenechá se odbít. A udělá to s humorem, který není prvoplánový. Každé gesto hraje. Elijah Wood je boží.