Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (208)

plakát

Život Davida Galea (2003) 

Film, který možná v některých momentech příliš tlačí na pilu, aby si diváci vybrali, zda jsou pro trest smrti či nikoliv. Jedno se snímku upřít nedá, zpracovává velice zajímavý příběh, který vás nutí neustále přemýšlet a snažit se přijít na to, jak to vlastně je. Musím přiznat, že mě závěrečné rozuzlení částečně napadlo (pravděpodobně se nedá dopředu uhodnout celé), ale brala jsem ho za tak nepravděpodobné, že mě i tak nakonec překvapilo. Co se týče hereckého obsazení, nemůžu mít žádné výtky. Byla obsazena taková herecká esa, u kterých se zklamání snad ani nedá očekávat. Filmu snižuji hodnocení z toho důvodu, že mi děj i přes jeho složitost přišel až příliš překombinovaný. Na druhou stranu jeho zhlédnutí rozhodně mělo smysl a já si tak užila příjemný večer.

plakát

Život je krásný (1997) 

Zpočátku sledování snímku jsem byla velmi zmatená, podle mé matné představy jsem měla v úmyslu si pustit film zpracovávající téma holocaustu, ale kde že... Od prvních minut se setkáváme s humorem, nadsázkou a vtipem korunované pomalým párováním dvou osob, kterému předcházela řada úsměvných událostí. Ano, ve druhé polovině děje se příběh skutečně přesune do koncentračních táborů, ale stále postupuje na své předchozí vlně - tedy optimismu. Film se snaží ukázat, že i když je člověku nejhůř, neví kudy kam a tuší, že se jeho život pomalu ale jistojistě žene do propasti, i tak dokáže sebrat veškerou odvahu, překonat se a dívat se na svět optimisticky. Otec, který je společně se svým synem odvlečen do vyhlazovacího tábora, se rozhodl, že svému potomkovi (který z pochopitelných důvodu nemá žádné tušení, o co jde) zpříjemní zdejší pobyt, jak jen to jde. Tímto způsobem se divák dostává do jakési tragické hry, u které doufá, že hráči dokáží dojít ve zdraví do cíle. Nemyslím si, že by nadsázka a vtip v tomto filmu nějakým způsobem shazovaly téma nacismu a vyvražďování Židů, jen na ně nahlíží jiným, neobvyklým způsobem...

plakát

Život v jednom dni (2011) 

Nápad dát dohromady dokument, na jehož jednotlivých obrazech se podílely tisíce lidí, je jistě výjimečný. Vznikly desítky hodin různých záběrů z nejrozmanitějších koutů světa, které zachycují životy mnoha osob. Každý, kdo by dával dohromady tento dokument by jej sestavil jinak, zvolil by jiné příběhy, jiné záběry, jiné pořadí. V tomto právě já osobně vidím největší problém, ztotožnit se s tím, co dal dohromady někdo čistě podle svého subjektivního názoru a pocitu. Během sledování snímku jsem měla možnost narazit na pro mě výjimečné záběry či příběhy, které by si nepochybně zasloužily delšího zpracování. Na druhou stranu zde byly záběry slabší, které do celkového konceptu příliš nezapadaly. Další skutečnost, se kterou příliš nesouhlasím je, že jsem po zhlédnutí dokumentu měla pocit, že se jeho tvůrci snažili divákovi servírovat příběhy s přílišným důrazem na rozdíly. Vadilo mi, že bylo příliš jak se říká "tlačeno na pilu", jako příklad bych uvedla rozdíly mezi blížící se smrtí a pocity největšího štěstí. Každý víme, že existuje tenká linie mezi tím, co právě je a co se může stát, jen si nemyslím, že je nutné, je takto prezentovat.

plakát

12 let v řetězech (2013) 

Režisér měl možnost zpracovat velice silné téma, které jsme sice už měli tu možnost vidět zpracované snad stokrát, ale pro mě má pořád zvláštní význam (kouzlo?). Film má z mého hlediska dva velké klady: za prvé je to způsob jeho snímání. V mnoha ohledech působí jako jedna velká pohádka (pokud odhlédneme od děje) a každá scéna je skvěle barevně vyvedena. Jako druhý klad mohu označit herecké výkony, které snímek nepochybně posouvají o stupínek v hodnocení výše. Důvod, proč ale hodnotím relativně nízko, je ten, že mi zde chyběly emoce (i když by se mohlo zdát, že film je jimi napěchovaný - není to tak). Nedokázala jsem se do děje ponořit a pouze jsem ho chladně sledovala zpovzdálí. Nevím, zda režisérovou snahou bylo tak říkajíc "zalíbit se všem", ale co se mě týče, tak na mě to příliš nezapůsobilo. Škoda, byl zde určitě velký potenciál.

plakát

12 opic (1995) 

Zjistila jsem, že v poslední době ráda píšu komentáře k filmům, které hodnotím velmi pozitivně a udělené "hvězdy" tomu napovídají. Všeobecně, když je snímek špatný, obvykle víte, co vám na něm vadilo a zkritizovat jej je v tom případě velice snadné. Ale co říci v případě, že jste z filmu nadšeni a nedostává se vám slov nebo naopak dostává, ale vše již bylo řečeno jinými uživateli? I přesto, že nepatřím k fanouškům sci-fi, ráda jsem v tomto případě zabrousila do jiného žánru, než sleduji obvykle a musím podotknout - nebyla jsem zklamána, možná právě naopak - byla jsem velmi nadšená a pravděpodobně "12 opic" zařadím na vrchol mého imaginárního žebříčku tohoto žánru. Terry Gilliam je režisér, který je dle mého názoru veliký vizionář, vše, co si usmyslí, dokáže zdárně dovést do svého konce, ať už se to týká i například jakýchkoli drobností. Nemyslím si, že je nutné nějakým způsobem hluboce hodnotit tento snímek, jeho relativně vysoké hodnocení mluví za vše. Jednoduše, pokud film stojí na detailně promyšleném scénáři, výborné kameře a hudbě a skvělých hercích - nebude s velkou pravděpodobností špatný, ba co víc - možná bude vynikající - stejně jako v tomto případě.

plakát

2012 - Mayská proroctví a kruhy v obilí (2008) (TV film) 

Velmi působivý snímek, jež divákovi servíruje data a poznatky potvrzující, že nový věk nastane v prosinci roku 2012. Jestli tomu tak bude či nikoli, nechme budoucnosti, kterou nikdo neovlivní. Při hodnocení tohoto dokumentu nepopírám, že jsem byla značně ovlivněna skutečností, že mě kruhy a různé obrazce v obilí fascinují z hlediska jejich dokonalosti a prostorového ztvránění bez ohledu na to, kdo je vytvořil. Netvrdím, že jsem všemu, co bylo ve snímku uvedeno, věřila, přesto ale bylo zajímavé sledovat, jak všechno do sebe zdánlivě "zapadá".

plakát

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (2007) 

Rumunsko je mi na míle vzdálené a o jeho kinematografii ani nemluvě. Z první dvacítky nejlepších rumunských filmů (generováno zde na čsfd) jsem podle názvu znala pouze tento a pravděpodobně bych jej před zhlédnutím ani nedokázala správně zařadit, v jaké že zemi to byl natočen. Jak tento snímek zhodnotit? Jedná se o syrové drama, které kolem zakázaných, nelegálních věcí nenašlapuje potichu po špičkách, ale bere je takové, jaké skutečně jsou. Život v rumunském totalismu byl drsný, my později narození si s největší pravděpodobností ani nedokážeme představit jak. A proto bylo nutné bojovat všemi prostředky, i když to mnohdy nebylo příjemné, lépe řečeno, bylo to chvílemi až nechutné. Přesto je nutné se přes to přenést a jít dál. Pro mě byl tento film rozhodně příjemným překvapením, sice nebyl tak příjemný příběhem, který zpracovával, ale způsobem, jakým jej zachycoval. Režisérovi se podařilo zachytit věrohodně tamní atmosféru a navodit pocit, že jste skutečně součástí onoho dění. Osobně bych vyzdvihla výkon hlavní představitelky - Anamarii Marincy, pro mě zcela neznámá herečka, přesto podala vynikající výkon. Nevybavuji si, že bych v posledních letech viděla mnoho kvalitních evropských filmů, a proto právě tento snímek řádím ve svém imaginárním žebříčku k těm nejlepším, co byly v Evropě v posledních pěti letech natočeny.

plakát

50/50 (2011) 

Snímek zachycuje téma, které není nikomu příjemné a pravděpodobně každý doufá, že se jemu či jeho blízkým vyhne. V tomto případě to tak bohužel nebylo a Adam se s ním musí poprat a pustit se na dlouhou cestu boje o svůj holý život. Na této cestě ovšem není sám a mimo jiné mu na ní pomáhá jeho velmi dobrý přítel v podání Setha Rogena. Všeobecně celé herecké osazenstvo je velmi dobře vybráno. Mým jediným problémem s tímto snímkem byl můj pocit, že se opět jedná o typický americký film, kde přesně to, co očekáváte, tak se stane. Nemluvě o romantické vsuvce. Celkově ale oceňuji, že se snímek nebojí zachytit nepříjemné téma a snaží se jej zlehčit (ulehčit), myšleno z té dobré stránky.