Carrie_3

Strhující snímek, který má vše, co kvalitní film vyžaduje. Opět jsem se nechala příběhem překvapit a nepřečetla jsem se stručný obsah, což mi přineslo překvapivý zážitek. Film pomalu proklouzává jednotlivými žánry, takže milovníci romantiky, komedie i dramat si snad přijdou na své. Cena za něžnost by se dala rozebrat z mnoha pohledů. Osobně musím pochválit vynikající herecké výkony, na které se jen tak často nenarazí. Excelentní party předvedl trojlístek Shirley MacLaine, Debra Winger a Jack Nicholson. Oscarové nominace byly skutečně namístě. Dále mě velice zaujal celý příběh, pojila mne k němu jakási melancholie a nostalgie, když si představím, že film je už téměř 30 let starý a já na něj narazila až dnes. Scénáristovi se podařilo zvláštním (ale pro mě příjemným) způsobem chopit vztahu matka-dcera, který dojde naplnění až o mnoho let později. Jedinou výtku, kterou bych u filmu měla, je jeho trochu patetický závěr. Nemám ráda klišé a situace, kdy je hlavním cílem snímku hrát ve velké míře na city diváka. Obvykle, když se setkám u snímku s podobným koncem, snižuji hodnocení, ale v tomto případě tak neudělám, protože mě film jako celek velice zaujal, vše do sebe krásně zapadalo. Jen si říkám, že je škoda, že se podobné "kousky" netočí dnes nebo možná točí, ale je jich jako šafránu a těžko se je hledá....

Coco Chanel byla impozantní dáma, která se nebála jít proti konvencím tehdejší doby a právě proto zůstala pravděpodobně obdivována až do dneška. Bohužel tento snímek to takto podat nedokázal. Zaměřil se pouze na útlou část jejího života, který byl sice zajímavý, ale ani divačky telenovel by příliš neupoutal. Mě osobně nejvíce zarazila nevyváženost snímku. Najdete zde mnoho silných momentů, ale, bohužel, také mnoho slabých/ hluchých míst. Milostný život Coco byl jistě zajímavý, ale tento film jej naprosto ubil a i to zajímavé se z něj vytratilo. Audrey Tautou mám samu o sobě velice ráda, ale sama sobě si nejsem schopna odpovědět na otázku, zda se do této role hodila. Působila na mě zvláštně, osobně mám ale pocit, že ji do role "něco" chybělo. Životopisné snímky sleduji ráda, obvykle se z nich dozvím mnoho nového. V tomto případě se tak nestalo, vlastně jsem se nedozvěděla nic, co bych nevěděla nebo co bych si nedokázala domyslet. Škoda, Coco Chanel je výjimečná osobnost a rozhodně by si zasloužila lepší zpracování jejího života.

V poslední době silně postrádám kvalitní současné snímky, u kterých mě buď pohltí jejich příběh nebo zpracování. Bohužel nedostává se mi ani jednoho - buď je to mojí volbou filmů nebo faktem, že jich je jak jehel v kopce sena. Právě se nacházím ve stavu, kdy jsem méně kritická, dokáži film ocenit a nemám problém jej ohodnotit nejvyšším stupněm, pokud mě zaujal. Moje náhodná volba mě tentokrát zavedla k tomuto snímku a musím dodat, že při výběru jsem měla opravdu šťastnou ruku. Vidět Leonarda DiCapria na začátku jeho kariéry, kde mimochodem předvedl vynikající výkon, byl pro mě zážitek. Co žere Gilberta Grapea se, dle mého názoru, řadí k tomu nejlepšímu, co Lasse Hallström režíroval. Zaujal mě jak děj, tak celé režisérské pojetí. Opravdu velmi zajímavý film, se kterým se dá strávil příjemný večer u lahve vína.

Nemohu se zbavit pocitu, že tento snímek je pro mě stejně tak lehce zapomenutelný jako Bojovník s Jakem Gyllenhaalem z téhož roku. Osobně mám tento typ filmů velmi ráda, protože u nich mohu vypnout mozek a užívat si atmosférou zápasů a ne příliš komplikovaného děje. Mrzí mě, že film nedokázal vytěžit více ze svého potenciálu - nostalgii z návratu Rockyho na - tentokrát - trenérskou lavici uzemnil pro mě naprosto plytký děj. Co bych ovšem pochválila, byla filmová hudba a kamera, které mě velmi bavily.

V první polovině snímku jsem byla jaksi na rozpacích, zda jsem volila opravdu správně. Děj je z mého pohledu rozkouskovaný a samotný divák v něm plave, protože netuší, co tím režisér chtěl vlastně říci. Jak ale film pokračoval dále, samotný námět si zasloužil hlubší zamyšlení. Je možné, aby člověk po plastické operaci ztratil svoji původní identitu a nabyl zcela novou, která ho předurčuje být jiným člověkem? Nebo to takto nefunguje a ani plastická operace nedokáže člověka přeměnit? Fyzicky jej přeměnit nepochybně dokáže, ale co duševně? Kim Ki-duk se pustil do velice zajímavého příběhu, který má určitě své mouchy, ne úplně vše klape jako dobře namazaný stroj, ale něco v sobě určitě má.

Čas probuzení mi zůstával až do dnešního dne v podstatě skryt, přiznávám, nikdy jsem o něm neslyšela, a kdybych na něj náhodou nenarazila, asi by pro mě zůstával neznámým i nadále. Říká se, že film prověří až doba. Doba, během které se lidem mění názory, kdy z prvního okouzlení a superlativů se v průběhu dalších let přechází k rozčarování či naprostému nepochopení původní chvály. Dle mého názoru tento snímek daným sítem prošel a troufám si říci, že uspěl, o čemž také svědčí jeho relativně vysoké hodnocení. I přesto, že se Robin Williams řadí spíše ke komediálním hercům, dokázal, že je schopen zahrát i vážnější roli, kterou jsme mu schopni uvěřit. Je těžké pracovat a trávit většinu času mezi lidmi, kteří s vámi nejsou schopni prohodit jediného slovo, reagovat na vás či vás vůbec vnímat (i když snímek ukazuje, že pacienti jsou schopni nás vnímat, pouze nám to zůstává skryté). Není se čemu divit, že se Williams ve své roli doktora Sayera těmto lidem snažil pomoci, snažil se je dostat z jejich vegetativního stavu a ukázat, že i oni jsou plnohodnotní lidé, kteří jsou pouze lapeni ve svých tělech. Pro některé, možná překvapivě, je dokázal probudit a přivést k životu, jenže nic není nekonečné a očekávaný zvrat očekávaně nastal. Robert De Niro v roli pacienta v průběhu filmu vystřídal mnoho hereckých poloh, na kterých dokázal (především v závěru, kdy se jeho tělo vracelo do své dřívější fáze), že on patří mezi herecké špičky a nominaci na Oscara si právem zasloužil. Pro mě osobně byl film opravdu velkým překvapením, zvláště, přihlédnu-li ke skutečnosti, že byl natočen na základě skutečných událostí. Můžu jej jedině doporučit, já rozhodně zklamána nebyla.

¨Film, který diváka strhne především svou napínavou atmosférou, která vrchovatě graduje v konečném závěru, kdy se i vám zastavuje dech v očekávání, kdo z tohoto kolotoče vyvázne nakonec živ. Čekej do tmy je film, u kterého se nebojím říci, že se v lecčems podobal Hitschcockovým Ptákům - atmosféra by se dala krájet a vše skvěle doplňuje vynikající hudba. Na tomto snímku mně ani tak nezaujal celkový děj jako skvělý výkon hl. představitelky - Audrey Hepburn, která dokázala, že je schopna zahrát téměř kohokoliv - i slepou ženu a myslím si, že oscarová nominace byla skutečně zasloužilá.

Krása může být pojata mnoha způsoby a mnohdy k tomu netřeba ani romantický film plný velkých gest. Tento snímek je toho důkazem. Zpracovává nelehkou dobu černošských obyvatel v 60. letech minulého století. Film i přesto zůstává velmi "lehký", milý a plný nadšení a touhy. Osobně mi velmi často ve filmech vadí jejich kýčovitost, zde se rovněž ve velké míře objevila a já nemůžu než konstatovat, že jsem si ji zamilovala. K paničkám stepfordským jednoznačně patří, tato kultura se stala kultem své doby a Tatu Taylorovi se ji podařilo skvěle zachytit. Z mého ženského pohledu jsem nemohla jinak a musela jsem obdivovat tamější šaty zářící nejrůznějšími kombinacemi barev, upravené účesy, puntičkářství a jakousi všemožnou načančanost. Emma Stone, Viola Davis, Bryce D. Howard či Jessica Chastain jsou herečky, které jsou mi až na pár výjimek téměř neznámé. U jejich výkonů musím pomyslně smeknout klobouk a jejich jména si pro příště zapamatovat. V tomto případě byl casting proveden na jedničku. Příběh hodnotit nehodlám, mám dojem, že každý si při jeho sledování najde to své. Možná někoho může odradit jeho délka, ale věřte, že nebudete litovat, osobně jsem zde nenašla téměř žádná hluchá místa.

Krásná animace - hlavní postavička Číslo 9 je tak okouzlující, že by mě ji snad bavilo sledovat v jakémkoliv žánru a nemuselo by se nutně jednat o epos, kde se odehrává boj o nadvládu mezi "lidmi" a stroji. Naivně jsem si v úvodu myslela, že se bude jednat o oddychový příběh několika hadrových panáků, kteří mají být příjemným podíváním pro děti na dobrou noc. I přesto, že osobně nevyhledávám akční filmy (což je v tomto případě dosti nadnesené slovo, což si zcela jasně uvědomuji), děj mě velice bavil. Líbilo se mi celkové barevné, ale i vizuální prostředí, ve kterém se děj odehrával. I přes skutečnost, že snímek neohrozil můj nejoblíbenější animovaný snímek Mary a Max, rozhodně se řadí mezi ty lepší animované filmy, které v posledních několika letech vznikly a stojí rozhodně za doporučení.

Skvělé bilancování mezi skutečností a fikcí, kdy divák zpočátku ani neví, na které straně se právě nachází. Režisér Ron Howard si prostě s diváky dokáže hrát tak dlouho, než i oni začnou pochybovat, jestli je vše opravdu všechno v jejich životě skutečné či nikoli. Russel Crowe zde podle mě podává excelentní výkon, ač je k neuvěření, že si za roli Johna Nashe neodnesl Oscara ale jen nominaci. Podle mě jsou zde výborně vykresleny i ty nejniternější pocity postav, za pochvalu také stojí velmi dobré obsazení vedlejších rolí.