Carrie_3

Aby vznikl kvalitní snímek - mnohdy stačí málo - Pozemšťanovi na to stačil kvalitní scénář. Film se naprosto obešel bez náročných filmových efektů, které obvykle sci-fi doprovázejí. "Za málo peněz hodně muziky," pravděpodobně takto jednoduše by se dal pěti slovy charakterizovat. Osobně neznám příliš filmů, u kterých bych více jak hodinu vydržela sledovat několik lidí, kteří vedou rozhovor uzavřeni na malém prostoru. Film přináší mnoho kontroverzních skutečností, které nepochybně vedou k hlubokému zamyšlení, zda na nich není něco pravdy. Rozhodně by si zasloužil diskuzi mezi uzavřenou skupinou lidí, kteří mají k tématu co dodat. Každý si pod pojmem sci-fi představujeme něco jiného - já osobně nepatřím k fanouškům tohoto žánru - ovšem "Pozemšťan" mě přesvědčil, že mám občas zabrousit i k jinému tématu, který mě může velmi bavit. Mé hodnocení - 90 %.

V poslední době silně postrádám kvalitní současné snímky, u kterých mě buď pohltí jejich příběh nebo zpracování. Bohužel nedostává se mi ani jednoho - buď je to mojí volbou filmů nebo faktem, že jich je jak jehel v kopce sena. Právě se nacházím ve stavu, kdy jsem méně kritická, dokáži film ocenit a nemám problém jej ohodnotit nejvyšším stupněm, pokud mě zaujal. Moje náhodná volba mě tentokrát zavedla k tomuto snímku a musím dodat, že při výběru jsem měla opravdu šťastnou ruku. Vidět Leonarda DiCapria na začátku jeho kariéry, kde mimochodem předvedl vynikající výkon, byl pro mě zážitek. Co žere Gilberta Grapea se, dle mého názoru, řadí k tomu nejlepšímu, co Lasse Hallström režíroval. Zaujal mě jak děj, tak celé režisérské pojetí. Opravdu velmi zajímavý film, se kterým se dá strávil příjemný večer u lahve vína.

Znáte ten pocit, kdy už od první minuty filmu tušíte, že toto byla trefa do černého, a že jste svou volbou tentokrát nepřestřelili? Přesně takovéto myšlenky mě napadaly hned v úvodu snímku a jsem velice ráda, že se po celý jeho děj nezměnily. Jak už bývá mým zvykem, k opravdovým lety prověřeným filmovým klenotům se dostávám až o mnoho let později (není výjimkou, že to bývá i více jak desetiletí - jako v tomto případě). Tyto filmy mě v době svého zvyku obvykle úplně minuly a já až poslední dobou začínám zjišťovat, o co jsem byla ochuzena. Danny Boyle dokázal skvělým (a pro mě někdy až geniálním) způsobem zachytit všechny stavy, které s sebou drogy přinášejí. Ukázal, že i když některé věci považujeme za hnusné, za věci, od kterých je nejlepší dát ruce hned pryč, i přesto mohou být snímané s citem a záběry v konečné fázi jsou opravdu krásné. Ewan McGregor je pan herec a v tomto snímku tomu nebylo jinak.

Jsem kulturní, potažmo filmový barbar, jinak si nedokážu vysvětlit skutečnost, že mi takovéto filmové klenoty zůstávaly do dnešní doby skryty. Teda, oni nebyly skryty, jen já nebyla ochotna (jinými slovy - byla jsem líná) je zhlédnout. Málokdy si čtu obsah filmu před tím, než si jej jdu pustit, stačí mi si prohlédnout pouze galerii a ani tento snímek nebyl výjimkou. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Už od první minuty mi bylo jasné, že se jedná o skvostné dílo. Hudba, kamera, střih - všechny články pracovaly jako dobře seřízený stroj. Atmosféra postupně gradovala, jednotlivé záběry na mě působily jako malířská plátna, která by se hezky vyjímala v nějaké galerii. Nepatřím zrovna mezi vyznavače hororů, ale kdyby každý horor dokázal vykouzlit podobnou atmosféru, byla bych jejich velkým fanouškem. Jak jsem četla v komentářích, mnoho lidí zde uvádí, že podle nich Jack Nicholson šíleně přehrával, mně je to upřímně jedno. Otázka je, jak moc dokáže vyšinutý člověk přehrávat - co je správně a co je zde vlastně navíc. Podle mě Nicholson předvedl vynikající herecké představení, před jeho výkonem smekám klobouk dolů. Osvícení je opravdu velmi vydařený snímek, který si ráda kdykoliv pustím znovu.

Čas probuzení mi zůstával až do dnešního dne v podstatě skryt, přiznávám, nikdy jsem o něm neslyšela, a kdybych na něj náhodou nenarazila, asi by pro mě zůstával neznámým i nadále. Říká se, že film prověří až doba. Doba, během které se lidem mění názory, kdy z prvního okouzlení a superlativů se v průběhu dalších let přechází k rozčarování či naprostému nepochopení původní chvály. Dle mého názoru tento snímek daným sítem prošel a troufám si říci, že uspěl, o čemž také svědčí jeho relativně vysoké hodnocení. I přesto, že se Robin Williams řadí spíše ke komediálním hercům, dokázal, že je schopen zahrát i vážnější roli, kterou jsme mu schopni uvěřit. Je těžké pracovat a trávit většinu času mezi lidmi, kteří s vámi nejsou schopni prohodit jediného slovo, reagovat na vás či vás vůbec vnímat (i když snímek ukazuje, že pacienti jsou schopni nás vnímat, pouze nám to zůstává skryté). Není se čemu divit, že se Williams ve své roli doktora Sayera těmto lidem snažil pomoci, snažil se je dostat z jejich vegetativního stavu a ukázat, že i oni jsou plnohodnotní lidé, kteří jsou pouze lapeni ve svých tělech. Pro některé, možná překvapivě, je dokázal probudit a přivést k životu, jenže nic není nekonečné a očekávaný zvrat očekávaně nastal. Robert De Niro v roli pacienta v průběhu filmu vystřídal mnoho hereckých poloh, na kterých dokázal (především v závěru, kdy se jeho tělo vracelo do své dřívější fáze), že on patří mezi herecké špičky a nominaci na Oscara si právem zasloužil. Pro mě osobně byl film opravdu velkým překvapením, zvláště, přihlédnu-li ke skutečnosti, že byl natočen na základě skutečných událostí. Můžu jej jedině doporučit, já rozhodně zklamána nebyla.

"Tak to je síla!" napadalo mě v průběhu celého dokumentu. Zabíjení delfínů je silné téma, a pokud k tomu přidáme i způsob, jakým je činěno, účinek se ještě znásobí. Ric O'Barry si zaslouží respekt - člověk, jež původně stál za rapidním nárůstem komerčního boomu využívání delfínů v zábavném průmyslu, si uvědomil, že existuje i jeho stinná stránka a dokázal uznat svoji chybu. Za jeho snahou skoncovat s týráním a nelidským zabíjením delfínů stojí i tvorba tohoto dokumentu. Pro mě osobně celá akce na získání záběrů ze střežené japonské zátoky Taiji představovala jakousi kovbojku, která mě velice bavila a nedokázala jsem z ní spustit oči. Lidé se neuvědomují, jak je v některých případech těžké získat potřebné důkazy a právě to, že je zde jejich získávání zmapováno, velice oceňuji. Dokument se nezaměřuje pouze na usmrcování delfínů, ale přináší s sebou celou řadu zajímavých informací - divák se dozví o praktikách zkorumpované organizace na ochranu živočichů, o vysokém obsahu rtuti v těle delfínů, jejichž maso je dodáváno na trh pod názvy jiných mořských ryb, protože delfíní maso nepatří nejen mezi Japonci k oblíbeným masům a o dalších.

Zkažená mládež je film, jež je mnohými přirovnávám ke švédskému snímku Zlo mezi námi. Srovnání je na snadě, oba podobně zpracovávájí téma šikany na škole, ovšem každý z nich se k němu staví jiným způsobem. Estonský příběh natočený na motivy skutečných událostí dává divákovi možnost jej sledovat téměř dokumentárním způsobem, režisérovi se skvělě dařilo postupně stupňovat napětí až do závěrečného finále, které se, vzhledem k odehraným skutečnostem, dalo očekávat. Souhlasím se zde uvedeným názorem, že by tento a jemu podobné snímky měly být povinně promítány ve školách, aby si žáci, ale mnohdy i učitelé plně uvědomili, kam až může šikana a násilí dospět. To, že lidé některé skutečnosti ve svém okolí přehlíží, může vést jedině k vystupňování tohoto chování, jež s sebou ovšem nese i své následky... - 90 %

Film, na který jsem narazila úplnou náhodou, pro mě představoval velké překvapení. Příběh jedné velké odvahy, zarputilosti a odhodlání zavede diváka do prostředí, které mu pravděpodobně není přílíš známé. Téma nelegální migrace se řadí k jednomu ze současných problémů zemí především jižní Evropy, lze se o něm z tisku mnohé dočíst, ale poznat ho hlouběji nebo alespoň částečně pochopit, je velice obtížné. Snímek se na imigranty dívá z jiného úhlu pohledu, ukazuje, že uprchlíky můžou vést k útěku z jejich rodné země i jiné (prozaičtější) důvody, než tomu bývá obvykle. Film zachycující smělý plán Kurda Bilala přeplavat kanál La Manche i přesto, že v počátku neuměl téměř plavat, je fascinující stejně tak jako postupné vytváření až kamarádského vztahu mezi ním a jeho instruktorem plavání. Pokud snímek zobrazuje francouzskou imigranční politiku podle skutečnosti, musím říci, že je v některých fázích velice přísná, až mě to osobně velmi překvapilo. Jediné, co mě na filmu občas vadilo, byly některé jeho vykalkulované scény a snaha dotáhnout alespoň některé dějové linky do dobrého konce (viz cesta instruktora plávání za Bilalovou dívkou do Anglie a další). - 90 %

Ještě před tím, než se mi podařilo zhlédnout tento film, jsem se dostala ke knižní předloze, která mě velice upoutala především svým příběhem, který vypráví život skutečného člověka až s neuvěřitelnou lehkostí ale leckdy i s velkým mrazením v zádech. Právě proto jsem byla velice zvědavá, jak se Romanu Polanskému podařilo právě tot dílo převést na plátno. Myslím si, že ani tentokrát nás režisér nezklamal a opravdu divákovi přináší skvělý zážitek spolu s vynikajícím obsazením především Adriena Brodyho, který se role zhostil opravdu bravurně, o čemž svědčí také jeho zisk Oscara. Abych tento film zas až tolik nepřechválila, tak musím říci, že jediné, co mi zde chvílemi vadilo, byly právě filmové kulisy - především budov a zničeného města, kdy mi v určitých okamžicích připadaly trochu umělé až ztrnulé...

Spalovač mrtvol je podle mě jedno z vrcholných děl, které kdy bylo v naší kinematografii natočeno. Nebýt tehdá ještě hodin češtiny na základní škole, asi by se mi tento film úspěšně dlouho dobu vyhýbal. Film dokáže vtáhnout diváka svou mrazivou atmosférou (která by se dala každým okamžikem krájet) dovnitř a nepustí ho ani poté, co už i závěrečné titulky jsou dávno pasé. Pan Rudolf Hrušínský předvedl něco, před čím já hluboce smekám, dokázal se do pana Kopfrkingla vžít natolik, že i člověk pochybuje, zda-li není právě on danou osobou. Přestože jsem knižní předlohu nikdy nečetla, myslim si, že tato adaptace je velmi srozumitelná, ale musí člověk nad ní přemýšlet...