Carrie_3

Ačkoliv německá kinematografie je pro mě poměrně neznámá, tento film byl podle mého velice úsměvným nakouknutím do doby tehdejšího východního socialistického Německa. Nápad dvou sourozenců zatajit své nemocné matce, že došlo ke sjednocení státu a změně politického systému, je tak neuvěřitelný, že jim člověk drží palce, aby se jim to opravdu podařilo. Film je určitě už jen svým námětem velmi zajímavý, že stojí za to ho vidět.

Po zhlédnutí filmu jsem z kina odcházela s rozpačitými pocity. Asi jsem, už podle názvu filmu, od něj očekávala spíše hlubší seznámení se se světoznámým malířem Francescem Goyou, než jeho poznání jako pozorovatele hlavního příběhu a to vztahu mezi jeho múzou Ines a mnichem Lorenzem. Přestože film podle mého nedosahuje takových kvalit Formanových předešlých děl jako Amadeus či Přelet nad kukaččím hnízdem, nejsou Goyovy přízraky až tak zavrženíhodným filmem, za vyzdvihnutí určitě stojí velmi dobré historické ztvárnění a hudba.

Toto, že je třetí nejlepší Woodyho film, který kdy natočil (podle čsfd)? Nedokáži si vysvětlit, proč se můj názor v tomto případě neshoduje s většinou. Možná jsem měla blbou náladu při sledování snímku nebo mám prostě jiný vkus. Musím přiznat, že jsem se po dlouhé době při sledování filmu od Woodyho Allena chvílemi opravdu nudila. Tentokrát mě nezasáhl ani samotný děj, ani jednotlivé dialogy. Možná mi také vadilo, že Allen neustále do svých filmů obsazuje tytéž herce, kteří se mi svým způsobem okoukali a já postrádala nějaký svěží vítr, který by rozčeřil klidnou hladinu. Byť jsem filmu dávala do poslední chvíle naděje, že přeci "něco" výjimečného v něm musí být, já nemůžu než jen konstatovat, že já to v tomto případě neobjevila. Zůstalo mi to skryté a pravděpodobně i na dlouho dobu zůstane.

Lidské povahy jsou rozmanité a Miloši Formanovi se podařilo ukázat celou jejich škálu. Jaksi podvědomě se takto starým filmům vyhýbám, což pochopitelně dělám chybu a tento snímek mě o tom přesvědčil. Opravdu jsem se pobavila a troufám si říci, že každý z nás v některé z postav poznal třeba svého příbuzného, známého či souseda. Kdo film ještě neviděl, určitě doporučuji ke zhlédnutí, pravděpodobně nebude zklamán.

Když jsem si pouštěla tento film, příliš jsem od něj neočekávala, vlastně jsem si ani nepřečetla ústřední zápletku. Možná právě o to více jsem byla v průběhu překvapená, co to vlastně sleduji. Romana Polanskiho mam zafixovaného jako režiséra, který až na výjimky tvoří velice zajímavé filmy, které mi mohou rozhodně něco přinést. A tento snímek můžu do této kategorie nepochybně také zařadit. Co mě velmi překvapilo, je míra erotiky, kterou tento film přináší, já s ní v žádném případě problém nemám a k ději se právem hodila, jen u Polanského na ni nejsem v takové míře zvyklá. Příběh sám o sobě je velice zajímavý, plný milostných zvratů a demonstrující kontrast mezi dvěma páry. Tento kontrast byl tak propastný, že mně ani nepřišlo zvláštní, že Hugha Granta (v roli Nigela Dobsona) tak fascinovalo naslouchat příběhu plného nekonečné přitažlivosti... Emmanuelle Seigner předvedla vynikající výkon, chvílemi mi připomínala lolitu, ale jedno se jí upříst nedá, její smyslnost a sex-appeal byly opravdu neskutečné. Na druhou stranu, co mě až tak neuchvátilo byl závěr, osobně si dokáži představit lepší zakončení příběhu. Z filmu plyne zajímavé ponaučení, a to: "Pokud chcete podvést manželku s potencionální milenkou, neztrácejte čas, protože jinak to manželka udělá za vás a vy pak budete hořce litovat."

Scorsese je možná dobrý umělec, který je schopen dát dohromady "dobrý" film, jen já mám pocit, že v tomto případě prostě něco neklape. Tento snímek je nepochybně propracovaný do nejmenších detailů, všechno je krásné, načančané, takové, jaké to má být, aby vás to zaujalo. Na mě ovšem ze snímku sála jakási chladnost, která mi nedovolila se do něj více položit a já ho jen sledovala zpovzdálí. Na jednu stranu musím uznat, že pravděpodobně nejsem cílovou skupinou snímku, který je především určen pro mladší diváky. Možná by filmu prospělo jeho zkrácení, zdál se mi nadmíru zdlouhavý vzhledem k příběhu, který zpracovával. Co mě osobně překvapilo, je nominace snímku na nejlepší film u příležitosti udílení Oscarů. Hugo získal z mého pohledu až příliš sošek, i když se nejednalo o hlavní kategorie. Já bych si na jeho místě dokázala představit úplně jiná díla.

Film hodnotím jako průměr z důvodu toho, že si myslím, že se tvůrcům nepodařilo zachytit atmosféru Kjóta tak, jak by ti zasloužilo. Kjóto jsem v letošním roce měla tu možnost navštívit a jsem toho názoru, že toto město má daleko kouzelnější atmosféru, než jaká byla ve snímku prezentována. Kjóto je jako stvořené pro natočení přeslazené romantické love-story, zde si ale nemyslím, že se to povedlo. Příběh je dle mého názoru plytký, nemá pevné základy a o lecčems z děje by se dalo dosti pochybovat, ovšem nebudu zde spoilerovat.

Když jsem přemýšlela, jak zhodnotit tento film, napadl mě výraz "lidskost" a myslím, že jej plně charakterizuje. Snímek vypráví příběh o jednom obyčejném kouzelníkovi, který prochází životem a střetává se se všemi těžkostmi, které mu život připravil. Kouzelník je sice možná obyčejný, ale zapomněla jsem podotknout, že ne pro všechny, existují lidé, kteří jeho kouzlům věří, i když je jich jenom hrstka. Režisér v tomto případě vsadil na klasickou animaci a musím říci, že se skutečně jedná o čerstvý vítr mezi velkým počtem disneyovek. Animace má skutečně něco do sebe, připomněla mi časy, kdy takto tvořené filmy byly nedílnou součástí mého dětství. Co by mohlo některé diváky od zhlédnutí snímku odradit, je nepochybně jeho pomalé plynutí, zdráhám se říci nuda, ale k tomuto melancholickému příběhu to prostě patří.

Pokud bych měla zhodnotit tento film, tak mě napadají výrazy jako lehkost či nenucenost. Když v mladé rodině zemře jeden z partnerů, je to velká rána pro všechny - nejenom pro jeho protějšek, ale i pro dítě. Co by se ale stalo, kdyby se stal zázrak a mrtvá (matka) by dostala možnost vrátit se znovu načas do života a prožít pár chvil se svými blízkými (svým manželem a synem)? Budou tyto další společné chvíle pro rodinu přínosné, či další pozdější definitivní odchod mezi mrtvé bude pro ni znovu otevřená bolestivá rána? Snímek je natočen velmi citlivě, nikomu nic nevnucuje, a i když se částečně jedná o scifi, vůbec zde nenarušuje příběh a působí velmi přirozeně. Film jsem ohodnotila 5* z důvodu toho, že se mi líbila jeho nevtíravost, hudba a hlavní mužský herecký výkon. Je možné, že své hodnocení po čase ještě snížím, ale momentálně mě téma "Ima, ai ni yukimasu" velmi zaujalo a jeho nasnímání rovněž tak.

Předně, než se pustím do hodnocení filmu, nemohu opominout jednu poznámku k posteru/ plakátu, který jej prezentuje. Dlouho jsem nenarazila - z mého pohledu - na tak nevhodný výběr jako je právě tento, myslím si, že poster může asociovat diváky k úplně jinému ději, než pravděpodobně očekávají. Osobně mě vůbec nenadchl a přiznávám, že jsem očekávala průměrnou komedii, která mě občas pobaví, ale tím to končí. Ovšem od prvních minut sledování snímku jsem musela svůj názor přehodnotit a byla jsem ráda, že má volba padla právě na tento film. Ve chvíli, kdy jsem zjistila, že za scénářem stojí Bob Gale, autor Návratu do budoucnosti, tušila jsem, že rozhodně nebudu zklamána. Můj názor se potvrdil, film je neuvěřitelně milý, příjemný a nepochybně vám zvedne náladu. Přijde mi líto, že "Interstate 60" tak zapadl a nikdy před tím jsem o něm neslyšela, protože si to opravdu nezasloužil. Tomu, kdo jej neviděl, mohu jednoznačně doporučit. Myslím si, že 85 % mluví za vše.