Carrie_3

Bena Afflecka jako herce příliš v lásce nemám a obvykle mě jeho obsazení v některém z filmů spíše odrazovalo od jejch zhlédnutí. Na druhou stranu Afflecka uznávám jako režiséra. Mám dojem, že se snímek od snímku zlepšuje a jeho režisérský styl je čím dál tím více rozpoznatelnější. Drama Argo oceňuji především ze scénáristické a režisérské stránky. Autorům se skvěle podařilo vykreslit rozbouřenou atmosféru v Teheránu v 80. letech. Osobně ráda navštěvuji arabské země a při sledování tohoto filmu jsem měla pocit, že mě děj vtáhl dovnitř a já měla možnost zpovzdálí sledovat téměř nemožný pokus opustit Irán v tak nelehké politické situaci. Argo je výborný thriller s téměř nulovými hluchými místy a z Bena Afflecka se pomalu stává "pan režisér".

Tento typ snímků reprezentující právě "Lawless" nepatří k mým oblíbeným, neboť jsem se mnohokrát při jejich výběru spálila. Pro tentokrát jsem ovšem narazila na světlou výjimku. Příběh je napěchován násilím, které je s dobou, ve které se film odehrává, neodmyslitelně spojeno. Samotný výběr herců je kapitola sama pro sebe. Ústřední trojice bratrů spolu skvěle kontrastovala. Velmi mile mě překvapil výkon Jessicy Chastain, její sex-appeal sálal na míle daleko. A podobně tomu bylo i v případě Toma Hardyho, který svým charismatem a jakou vnitřní temnotou dokáže okouzlit nejednu ženu. Jedinou výtku mám k samotnému konci filmu, ale abych nespoilerovala, nebudu se k němu blíže vyjadřovat. Jen bych osobně uvítala, kdyby film skončil o 5 minut dříve, než tomu tak bylo ve skutečnosti. Nemyslím si, že divák nutně potřebuje vědět, jak vše dopadlo. Možná by nějaké to tajemství mohlo zůstat skryto.

Yip Mana 2 hodnotím jako slabší pokračování předešlého snímku. I přesto ale musím uznat, že kvalita filmu je pořád vysoká. Příběh není nikterak plytký a opět staví na velmi zajímavém tématu. Osobně nejsem oblíbencem bojových filmů, ale této sérii nelze upřít jakási poetičnost, která je s ní spojena. Možná je to i tím, že se děj neodehrává v současnosti, ale je zasazen do doby po konci 2. sv. války, která pro nikoho nebyla jednoduchá. Snímek mohu jednoznačně doporučit.

Za mě jednoznačně 85 % a přemýšlím, zda ještě nezvýším hodnocení. Tento snímek je pro mě jakousi filmovou třešinkou na hudebním dortu. Cameron Crowe dokázal natočit snímek s velkou přirozeností, lehkostí, humorem, tragikomičností, skvělým scénářem, výborným hereckým obsazením a mohla bych s vychvalováním pokračovat dál. Snímek nemá žádná slabá místa, postupuje rychle dopředu, nenudí a skvěle vykresluje dobu 70. let. Hudba samotná je kapitolou sama o sobě. Diváka pohlcuje od prvních minut a je schopna jej přirozeně přenést do doby dávno minulé, kterou mnozí z nás ani nezažili. Dlouho se mi nestalo, že bych nějaký film takto vychvalovala, ale věřte mi, jsem naprosto přesvědčená, že tento za doporučení rozhodně stojí. Sama sebe se musím ptát, jak je možné, že mi takovýto skvost zůstával tak dlouho skryt...

Královská aféra je jedním z mála kvalitních historických snímků, které jsem za poslední roky měla tu možnost vidět. Obvykle jsou tyto filmy plné patosu a přikrášlování skutečností. V tomto případě tomu tak není (možná jen až na výjimečné případy). Zejména závěr snímku k tomu má při nejlepším tendence, což mírně kazí jeho dobře rozjetý začátek. Dánské dějiny mi nikdy nebyly nikterak známé, proto mě velmi překvapilo, jakými krkolomnými změnami země musela projít. Co se týče výběru herců, výběr snad nemohl být lepší. Ústřední trojice sehrála vynikající party. Snímek z mého pohledu stojí jednoznačně za doporučení. Film má spád, nenudí a doprovází ho příjemně zvolený hudební doprovod.

Nevím, zda bych tento snímek hodnotila tak vysoko nebýt excelentního výkonu Seana Penna, jemuž dobře sekundovali i Michelle Pfeiffer a Dakota Fanning. V zásadě se jedná o tradiční příběh "Forresta Gumpa", jež si přes svůj nesnadný osud snaží vydobýt svoje místo na výsluní. V tomto případě se jedná o získání své dcery do vlastní péče. Osobně mám s těmito snímky problém, protože mám velice často pocit, že se snaží hrát pouze na city a stejně nakonec skončí happyendem. V tomto případě mám pocit, že byl film snímán s velkým citem a těmto stereotypům se snažil vyhnout.

Snímek stojí a padá na bravurním výkonu Adriena Brodyho, jež se nechal chytit do spárů velmi komorního příběhu. Snímek rozhodně není pro každého, je nasycen depresivní a mnohdy i velmi smutnou atmosférou, která vás lapí a vyplivne až se závěrečnými titulky. Z mého pohledu stojí film rozhodně za doporučení, ovšem je k tomu nutná patřičná nálada.

"My name is Khan and I am not a terrorist." Tato věta mě vždy napadne, když si vzpomenu na tento film a na tváři se mi objeví úsměv. Snímek přináší zajímavý pohled na život muslimů po událostech 11. září. Ne každý muslim ve Spojených státech je terorista, což si mnoho lidí neuvědomuje, ale právě události, jež nastaly, jim zde velmi zkomplikovaly život. Khan má mnoho společného s Forrestem Gumpem. I přesto, že oba nepatří k "nejchytřejším" lidem, dokázali věci, o kterých si mnozí mohou nechat jenom zdát. Opravdu po dlouhé době mě velmi potěšil herecký výkon a to v podání hlavního představitele Shahrukha Khana, jež zahrál muže trpícího Aspergerovým syndromem bravurně. V úvodu snímku jsem čekala, že se bude jednat o bolywoodskou přeslazenou romanci, ale nestalo se tak. Naštěstí!

V úvodu jsem chtěla napsat, že se jedná o obyčejný dokument popisující život a především práci neobyčejného muže. Ovšem spletla jsem se, rozhodně se nejedná o obyčejný dokument, spíše o výjimečný počin, který ve své podstatě působí až dojemně skromně, i když může být rozhodně na co pyšný. I přesto, že nepatřím mezi velké milovníky sushi, naprosto mě uchvátil způsob jejich přípravy, pomalé pohyby, naprostá propracovanost a troufám si říci i téměř dokonalost, která je s jejich přípravou spojena. Lituji jen jedné věci a to, že jsem tento snímek neviděla tak o půl roku dříve. Jsem si naprosto jista, že by mi zvědavost nedovolila, abych si malou restauraci nacházející v tokijském metro a ověnčenou Michelinskými hvězdami alespoň zvenčí neprohlédla, když jsem v létě Tokio navštívila...

Brubaker na mě působil v některých případech možná až velmi naivně, nemluvě o konci, který nikoho nenechá na pochybách, že se jedná o americké "velko-drama". Na druhou stranu snímku nelze vytknout jeho poetika, možná i nostalgiiie, která je spojená s dobou, ve které byl natočen. Scény, i když někdy více brutální, vyznívají realisticky a tvoří plnohodnotnou součást děje. Osobně si myslím, že dosažené hodnocení filmu zde na čsfd (85 %) je lehce nadhodnocené, ovšem své kvality snímek jistojistě má.