PoprockCZ

Nejprve jsem se málem nechala strhnout: experiment s dvojčaty, wow cool! Vědecké zkoumání potravin z obchodů, dobré vědět. Jenže pak jsem narazila na reakce dalších vědců a zjistila jsem, že celá série je spíš propaganda vegan stylu vzatá do extrému. Což je škoda, protože věřím, že v rozumném množství může být skutečně prospěšná. Nicméně tady byl ten product placement "sýrů bez sýra" a "mas bez masa" až příliš do očí bijící a studie samotná zveřejňuje jen ty výsledky měření, které se jí hodí. Abych ale nebyla jen negativní, série poukazuje i na několik globálních problému zemědělství (velkovýlovy ryb či masový chov slepic a skotu) a tomu je vskutku dobré dát stopku.

Překvapivě inspirativní dokument. Ač mě místy trošičku iritoval americký "fantaskní" přístup, který ze samozřejmých věcí dělá senzaci, tak musím uznat, že tato minisérie mě opravdu přiměla k zamyšlení nad mým životním stylem. Vidět neuvěřitelně vitální babičky v Japonsku, Kostarice či na Sardinii je tak roztomilé a obdivuhodné! Hlavní zásady pro dlouhověkost jsou přitom snadné: neusnadňovat si život příliš (mít každý den dostatek přirozeného pohybu a lehké fyzické námahy), jíst základní potraviny svého regionu (ne zprocesované jídlo, ale brambory, fazole, kvalitní cukry...), socializovat se (s partnerem, kamarády, okolím) a mít silnou motivaci do práce každý den (víra, poslání, smysl v pomáhání druhým). Poslední epizoda mě pak vskutku překvapila, když jsem zjistila, že Dan Buettner skutečně vytvořil vlastní modrou zónu a aktivně se snaží o zlepšení zdravotní situace ve světě! Tohle opravdu není chvástací dokument, ale Danův celoživotní výzkum s konkrétními výsledky. Konečně si začínám uvědomovat, jak důležité je stavět města pro pěší, a ne pro auta. A také to, že kvalitní vztahy a užívání si volného času s přáteli plnými doušky dělají život životem.

Člověk si řekne "No jo, dyť je to jen historický příběh.", a pak mu dojde "tvl, tohle se řešilo už 1930!". Váhám mezi 4* a 5* a vlastně si to těch 5 hvězd zaslouží, protože ve mě film něco zanechal. Původně jsem se na něj ani nechtěla dívat. Čekala jsem od něj něco úplně jiného. A přitom je to geniální: historický film s vyfabulovaným příběhem, plný VFX, který vypráví příběh současné problematiky. Nejedná se tedy o žádnou drasťárnu, jak jsem se z traileru domnívala, ale o film plný pochopení, lidskosti a přijetí sama sebe. Přijde mi až ironické, že se tématika vícero pohlaví (než jen žena, muž) nedávno probírala na rodinné sešlosti, kde se většina starších zúčastněných ihned vyjádřovala negativně, ač moji rodiče tento film viděli a líbil se jim... Hlavní hrdinka pak představuje emancipovanou vzdělanou ženu, která se snaží pomáhat druhým, ač si své místo ve světě musí dobývat navzdory maskulinnímu útlaku. Líbilo se mi, že hlavní tematika intersexu (hermafroditismu) byla pojímána z vědeckého pohledu, protože ano, tyhle věci jsou přírodní. Rezonuje ve mě věta ke konci filmu: "Ona to společnost pochopí za 5, za 10 let..."

Zákulisí příprav velkého koncertu, ze kterého se nakonec staly 3 instantně vyprodané. Marketing a odvaha jít do takhle rizikového projektu je inspirativní. Dle záběrů plných akce pravděpodobně i samotné koncerty stály za to. Bohužel pěvecky ani osobnostně Ztracený není mým favoritem.

Hezky vybrané téma z minulosti, o kterém jsem dříve neměla ponětí. Příběh Hojera je místy opravdu drsný a drastický (co vše obětem prováděl a jak chladně k tomu přistupoval). Kamera a atmosferické vyprávění je na vysoké úrovni - je vidět hry s průhledy, nevšední kompozice a stylizované svícení. Herci jsou autentičtí a linka momentů Markovičovy rodiny celému příběhu dává větší lidskost a uvěřitelnost. Vytkla bych jen možná přílišnou roztahanost. 6 dílů, tedy 6h obsahu o stále stejném pachateli vyprávějícím o velmi podobných činech je místy už repetitivní, stejně jako Markovičova otázka: "A co se dělo dál?".

"Droga je zkratka. Když chceš vypnout účinek, vzpomeň si na to před čím se schováváš. Vzpomeň si, proč sis ji poprvé vzal." Velkolepý vizuál, energie mladistvého tématu a poměrně šikovní herci. Bohužel z příběhu se v druhé půlce seriálu stává také zkratka - přestává dávat smysl. Místy jsou Adikts velmi explicitní v sexuálních scénách, trochu připomínají až Euforii, ale cením, že se jim podařilo udržet na hraně "je mi z toho nepříjemně, ale ještě se na to dá koukat bez kompletního zhnusení".

Tohle bylo hodně špatný. Až mě štvalo, že to vůbec dokoukávám. Kdo je cílovkou tohoto "díla"? Děti? No tématem rozhodně ne. Fanoušci komedií? No maximálně těch hodně hloupých. Oproti jedničce se mi víc líbila práce se světlem (průsvity) hradních prostor, ale jinak to působí spíš jak televizní seriál, který má vyplnit nějakou vysílací skulinku.

Musím říct, že tento dokument obraz Gabriely Soukalové v mých očích vylepšil. Prošla si komplikovanými živnotními událostmi. Na druhou stranu je pravda, že dokument si místy protiřečí, např. když Gábi popisuje, jak jí bylo manipulováno, tak zároveň sledujeme strojené "zmanipulovaně" stylizované podkresové záběry. A já se ptám proč? Proč se netočilo čistě obzervačně, citlivě a s lehkým odstupem, což by ZROVNA příběh Soukalové skvěle podpořilo?

Takové nemastné neslané, místy jsem to i lehce přeskakovala, protože některé scény jsou velmi táhlé. Životní příběh Andrei je rozhodně nevšední, nicméně moc emocí z toho film nevytřískal. Zato "dospělé" scény jsou velmi explicitní.

Musím říct, že tento dokument a následný rozhovor s Karlosem o dokumentu mi na Vémolu změnil pohled k lepšímu. Jak sám říká, je blázen a maximalista, ale ctí své zásady a má překvapivě rozumný pohled na svět. Co se týče dokumentu samotného, kamera byla slabší, často se také opakovaly totožné záběry ze zápasů. Mohlo to být technicky pojmuto lépe.