Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (501)

plakát

Dej mi své jméno (2017) 

Tento film mě příliš nezasáhl, příliš rozvláklý a bezzdějový.

plakát

Kukačky (2021) (TV seriál) 

Tento styl seriálu mi nesedl, objevuje se tam příliš mnoho postav, které jsou jak se říká na facku a původně zajímavé téma je zdlouhavě natahováno do 13 dílů. Myslím, že tak 3 epizody by tomu sedly, toto už má blíže spíše ordinaci než propracovanému dílu. Ale chápu, seriál, vysílající v páteční televizní večer pro celou rodinu a s notnou dávkou emotivně divadelních výkonů, si jistě našel své publikum.

plakát

Ucho (1970) 

Tento film mě poměrně překvapil. Ač je založen spíše na dialogu a odehrává se prakticky pouze ve 2 prostředích (dům a sešlost strany), tak dokáže zaujmout po celé své délce. Přitom první třetina se doslova odehrává v pár pokojích při svíčkách. Dialogy jsou velmi dobře napsané - manželka nezavře pusu, ale její hlášky jsou trefné (nejlepší jsou úmyslné výkřiky do štěnic/uší umístěných po domě), manžel pak sotva přikývne, tedy do té doby než mu rupnou nervy. Konverzace používá srozumitelná, avšak dnes již nepoužívaná slova, což dodává na laskavosti (film jde i bez vulgarit). Také krásně pracuje s napětím, divák cítí s postavami, bojí se tajných služeb, aby nakonec zjistil, že vše je ještě trochu jinak. "Soudruzi nespí, soudruzi poslouchají."

plakát

Delikatesy (1991) 

Tento film se s Amelií vůbec nedá srovnat. Používá sice podobné velmi silné stylistické prvky (široká ohniska, časté detaily, stylizované barvy a prostředí, práce s ruchy, piktorialistické svícení...), nicméně příběh a atmosféra je úplně o něčem jiném. Amélie byla tak průlomová právě díky svému laskavému stylu vyprávění. Ač se také odehrává v podivném světě, plném podivných lidí, tak působí mile a divák se s postavami brzy ztotožní. Delikatesy jsou v tomto úplný opak: drastické, nechutné, nepříjemně ujeté, spousta postav tam je jen do počtu a celkové hororové dění vůbec nedává smysl. Je to taková směska nápadů zabalená ve zvráceném podání. Už se nedivím, že do pokračování sledování jsem se musela nutit. Hvězdičku dávám přeci jen za tu stylizaci a scénu s čajovým dýchánkem u slepé Julie.

plakát

Televise bude! (2014) (TV film) 

Netradiční hrané zpracování dokumentu. Více obsah sledujeme, než abychom získavali konkrétní informace - to mě na jednu stranu mrzí, ale na druhou, tato forma byla hravější a konec byl dokonce emotivně zabarven. Kdybych měla vypíchnout pár bodů tak: první vysílání byly živé, neexistovaly záznamy (jen hotové filmy, které se přepromítaly), měnová reforma pomohla rozšíření TV do domácností + zájem přitáhly sportovní přenosy, od 57. roku začala cenzura a kádrové posudky, nakonec se z idealistické technologie stal prostředek hlásání propagandy a obsah začal diváky manipulovat viz natoční "nové dokonalejší minulosti" a vydávání ji za historický fakt...

plakát

Století Miroslava Zikmunda (2014) 

Velmi energický a vitální pán, plný elánu napříč svému vysokému věku. Svými cestovatelskými zásadami a chováním mi připomíná hodnoty Mirka Dušína. Bylo to milé podívání. Co se týče dokumentu, občas se objevují pěkné grafiky a úvod a závěr je hezky zpracován, nicméně kamera místy vykazuje příliš mnoho mikropohybů, což ruší od sledování, nemá to ten "feeling" řemeslně jistého dokumentu. Také jsem moc nepochopila, proč je v několika záběrech úmyslně zabrán i štáb (především zvukař), zbytečně to tvoří dojem neprofesionality.

plakát

Tenkrát na Západě (1968) 

Hodnotit budu hodně subjektivně: 80% obraz, 20% dialog, inspirace pro cvičení čekání na Godota - z tohoto hlediska zajímavý film, na svou dobu velmi průlomový (naplněná mizanscéna, práce s rytmikou, ikonická hudba, hraní si s žánrem). Na druhou stranu dnešní optikou je to velmi pomalý film, který zobrazuje již mnohokrát viděné a hudební motivy jsou svou četností spíše otravné. Nicméně klasika, kterou je fajn znát.

plakát

Zakladatel (2016) 

Průměrně natočený film o zajímavém tématu. Klasický americký kapitalista, který jde přes mrtvoly, i když z business hlediska je to génius, ale lidsky? Přitom důležité poselství je sděleno hned v první části filmu: Kroc má dům, auto, poměrně velmi slušný životní standard, ale jemu to nestačí, vždycky bude chtít víc... Když každý ve jméně business záměru chce výrazně víc, než doopravdy potřebuje, potom se nedivme, že příroda planety začíná kolabovat. Je smutné, že často jde spíš o kufr "papírků" než o společné vnitřní hodnoty. Chamtivost jednoho na úkor ostatních.

plakát

Můj otec Antonín Kratochvíl (2020) 

Myslím, že první syn to v závěru hezky vystihl: "Chvíli mám chuť ho obejmout, cítím, že ho mám fakt rád. A pak přijde chvíle, kdy bych ho nejraději uškrtil a zabil. Je to asi normální mezi dětmi a rodiči, ale u táty je to hodně intenzivní." Přesně tak na mě působí postava fotografa Kratochvíla - chvíli ho člověk nemůže vystát a zdá se hrozně vzdálený a ujetý, ale pak přijde chvíle, kdy vás nechá nakouknout dovnitř a najednou v něm vidíte moc zajímavého člověka, který prožil neuvěřitelné věci. Takže dojem zůstává někde na pomezí, zato ve velmi intenzivním duchu.

plakát

Sociální dilema (2020) 

Když jsem jej viděla poprvé, připadal mi hodně šokující (velmi manipulativní techniky, prodej pozornosti). Poté jsem si však vyhledala nějaký background a zdá se, že dokument opravdu jednostranně poukazuje pouze na jednu část problému. Určitě netvrdím, že soc. sítě jsou bez chyby - v mnoha ohledech mají tendence s námi "obchodovat", nicméně pravda leží někde uprostřed.

Ovládací panel
1 bod

Reklama

Reklama