PoprockCZ

Je fajn připomenout si hodiny dějepisu od Chile přes Kolumbii až po USA. Společenství Medellínský kartel, Pablo Escobar, bohatství založené na kokainu a Pablova touha stát se prezidentem Kolumbie... bohužel mě tento styl vyprávění příliš nezaujal, a tak končím při 4. dílu první série. Příliš drastické a mafiánské, ostatně tak to u Escobara asi musí být. Seriál mi trochu připomíná jakoby zfilmovanou verzi PC hry mafie, kde do restaurace prostě vlítnou 3 chlápci se samopaly a během pár vteřin všechno živé postřílí, načež muži odejdou jako by nic. Na druhou stranu se mi líbí prostřihy na reálné záznamy a historická fakta. Dost mě překvapilo/vyděsilo, že drogy přímo sypali i do coca-coly a jiných produktů, aby si na ně běžní lidé vypěstovali závislost a pak skupovali kokain od dealerů. To je celkem creepy představa, že jim to tak dlouho procházelo. Nechtěla bych v té době být americkým občanem. Nakonec seriál se musí určitě hodit všem španělštinářům, jelikož značná část děje je originálně španělsky.

Bohužel zklamání. Doufala jsem, že povrchní první půlka má za cíl jen přitáhnout rodiče k obrazovkám skrze utvrzování jejich názorů, jenže ona tak nějak přetrvala až do konce. Žádná dramatická katarze, obrácení druhé strany. Schválně jsou vypíchnuty momenty, které jsou trapné a nicneříkající. Třeba i ten, kdo nezná Kovyho více, ho může skrze tento dokument zavrhnout a přitom právě on patří mezi nejrozumnější a informačně nejnabytější tvůrce. Celkově i přes to, kolik jsem toho od jednotlivých youtuberů slyšela, kolik času jim natáčení pro film zabralo, jak dlouho se s nimi vídali, dokument jako časosběrný nepůsobí. Naopak, každý se tvůrce se tam jen lehce mihne a třeba konec YT tvorby Gabči se úplně vytratí, Kovyho stěhování a nástup do školy zapadne v informacích. Doufala jsem v osvětu pro širší veřejnost, ale místo toho jsem viděla dokument, jehož tvůrci buďto ani pod slupku tohoto fenoménu nevidí nebo ji nedokáží dostatečně a efektivně odhalit jiným lidem.

Hezké přiblížení této významné události. Jak bylo v dokumentu zmíněno, nejde ani tolik o hokej (i když hokejsti byli fenomenální), ale o spojení celého národa, hledícího s vidinou naděje na lepší zítřky, tlustá čára za nepříjemnými skutky historie.

Nic nevypovídající

Dosti nevypovídavé. Zajímavý vhled, ale délka dokumentu je nepřiměřená tomu, že se vše odehrává prakticky jen na jedné lokaci (před soudem) a následně v kině.

Nevím, zda-li je příběh založen na skutečné události, každopádně zajímavá myšlenka (námět). Bohužel filmové zpracování mě příliš nenadchlo. Děj se odehrává na pár lokacích a záběry jsou soustředěny především na rodiče, děti jen ilustrovaly situaci, což je dle mého názoru škoda. Celkově film vyznívá tak nijak. Atmosféra komunismu je sice protivná, ale ne dostatečně, aby opravdu navodila tehdejší pocit bezmoci. Na můj vkus také příliš vulgarit v dialozích, které nebyly nutné.

Parodie na tento film je celkem povedaná, dokáže pobavit. Film samotný pak za moc nestojí.

Pro mě asi nejzajímavější série etud. Možná i proto, že díky takovému počtu dětí se v každé generaci dokumentu stále něco zajímavého děje. Díly jsou plné zvratů, náročných zkoušek a uvědomění. Nakonec se ale vše nějakým způsobem urovná. Na jednu stranu zjišťujeme, že i velká sedmičlenná rodina může fungovat a že když člověk opravdu chce, může dovést podnikání, v oboru který ho baví daleko. Na stranu druhou, úspěch je vždy jen povrchní záležitost. Nezúčastnění už nevidí náročnost soužití tolika lidí, stres ohledně splácení obrovského domu, problémy s nezvladatelným synem či obětování se podnikání, které nakonec nevyústí v přílišný zisk. Skoro mě zaráží, že promluvy o sebevraždě proběhly tak klidně a přímočaře. Stát se může všechno, proto bychom problémy kolem nás neměli podceňovat. I přes vše, co se událo, manželé zůstali spolu (v dobrém i ve zlém) a oba se shodují, že k sobě prostě patří. Krásný vývoj vztahu od mládí plného vizí, přes všední realitu, vychovávání a starosti s dětmi, až po uklidněné stáří. Hezky je také řečeno, že soužití dvou lidí není jen o lásce, ale především o porozumnění, kdy ten druhý ví, kdy toho prvního obejmout a podržet.

Byla jsem trochu zaskočena délkou, ale příběh naštěstí ubíhal rychle. Nevyhnu se ale bohužel lehkému srovnání s knihou. Chápu, že děj se většinou musí razantně osekat, ale tady se vytratila pointa. Film skončil tak, jako by opět následovalo pokračování, tohle ale mělo být závěrečné finále. Spoiler: "Tím, že zabijete lásku hlavního hrdiny, druhou "možnost" Brendu ani ke konci neukážete a seknete závěr tak, že z rozpadajícího se města se z ničeho nic přeživší objeví v úrodné a míromilovné krajině je slušná nelogičnost. Poslední záběr na Thomasovu krev / léčivé sérum... k čemu jim vlastně bylo? Newt už není mezi živými a potencionální "pacienty" stejně "zachránci" nechali ničit město. A to opomíjím mnohé další what the hack momenty stávající se během celého filmu." Shrnuto, lepší než dvojka, ale stále daleko za jedničkou.

Moc milý film, se sympatickými herci, kterému lze krásně rozumět díky britské angličtině. Časové posuny jsou jednoduše a jasně vyjádřeny, tak jak by tomu mělo být. Tedy žádné zamotané přestřihy, ale hezky odvyprávěný příběh. Líbí se mi i prostá, ale hodnotná myšlenka filmu: "Žít každý den pouze jednou, tedy užívat si jej tak, abych žádné cestování v čase nepotřeboval."