Gallienus

To nebyl válečný film, ale pouze hodně špatný vtip. Překvapilo mě, že jsem u toho vydržel až do konce, jeden z nejhorších filmů na toto téma... Šablonovitost postav mě opravdu dojímala, nemám nacisty v lásce, tady jsem jim musel fandit. Vždycky jsem žil v přesvědčení, že když se má točit válečný film, měl by tam být nějaký poradce, historik, nevím zda si sem někoho vzali, protože tohle veledílo stvořil někdo s nulovou znalostí historie. Technická stránka filmu je katastrofa, ty černoši mají na těch letadlech snad energetický štíty či co, i to se ještě dalo, nicméně ten začátek, to byl humus. Běloši neplní rozkazy a nechají bombardéry zmasakrovat při honbě za slávou, ale černí piloti, ti ne, ti jsou morálně na výši, plní rozkazy a vyhrávají spojencům válku. Přes 95% pilotů v leteckých silách USA nad Evropou během války jsou ti, jejichž barva kůže je bílá... Jestli toto má být protirasistické, tak není, naopak, v tomto filmů jsou obětí běloši.

Kniha je velmi dobrá, ale je to politický manifest autora, film je politická satira nejen Heinleinova světa, ale všech dalších totalitních systému a trochu i amerického způsobu života, toho jejich snu... Verhoeven natočil něco výjimečného, bohužel strašně nedoceněného. Film bourá rozdíly mezi pohlavím, je protirasistický a proti-šovinistický, už jen to, že vrchním velitelem armády federace se stane žena( a ke všemu černá) vypovídá samo o sobě. Většinou dávám přednost knihám, ale film je srdeční záležitost, viděl jsem v 12letech, a vždy když to zhlédnu jsem zas ten malý kluk, co je u vytržení z atmosféry a jeho efektů... Myslím, že tento film, byl bohužel jednou z mála kvalitních rolí pro Caspera Van Diena, který se mi líbil snad jen zde.

Příběh dvou lidí, kteří se navzájem velice potřebovali, celou dobu při sledování víte, jak příběh dopadne, nedají se čekat žádná velká překvapení, je zde narýsovaná šablona, té se děj drží. Přesto to na konci vůbec nevadí, naopak, spíš je to úleva. Pohled na mentalitu lidí Japonska dnešní doby, i tak by se dal děj charakterizovat, respekt, vzájemná úcta a další vlastnosti jimiž se místní mohli pyšnit tak před 100lety pomalu mizí. Přesto, když vidím, jak hlavní hrdina prosí mladého doktora o záchranu života své sestry a ten má morální dilema, se kterým by u nás nikdo neměl problém, trochu to zamrazí. To co mi přišlo zvláštní, že Kengo s Risou svůj vztah dokázali udržet jen mentální úrovni, prostě velmi silné přátelství, on se jí prakticky ani nedotkne, políbí ji až v naprostém závěru, to nevadilo, jen mi to tam nesedělo. Většinou sleduji filmy s tématikou samurajů, tohle byla vyjimka a jsem za ní rád.

Viděl jsem spoustu filmů na tématiku samurajů, ale tento mám nejraději. Zde nejsou žádné velké bitevní scény, nerozhoduje se zde o osudu císařství, to co vidíme, je příběh muže, jehož jedinou ambicí je udržet na živu svou rodinu. Doba samurajů se blíží ke svému konci, poslední křeče Tokugawské dynastie a hodnoty na kterých stálo celé Japonsko vezmou brzy za své a hlavní hrdina, jehož postavení je zoufalé neváhá prodat své meče, symbol svého stavu, pro něco, co má v jeho očích větší důležitost, než je kasta ke které patří. Film je dost melancholický, přesto jsou zde i okamžiky, kdy se divák alespoň pousměje.

Seriál jež se kvalitou snaží co nejvíce přiblížit knize a těžko mohu něco vytknout. Osobně to považuji za jedno z vůbec nejlepších televizních zpracování nějaké knihy, je zde prakticky vše, vyjma několika bojových a milostných scén, ale to je detail. Zpracování, kostýmy i herecké výkony jsou na televizní projekt perfektní, na rok 1980 si dovolím říci excelentní. Z mého pohledu nestárnoucí klasika.

Kdysi jsem žil v domnění, že po rozpadu SSSR budou v Rusku na válečné filmy pohlížet s větším nadhledem, ale mýlil jsem se. Tento film, je vyloženě špatný, nejde tu o ten patos, ten mi tolik nevadil a dá se říci, že jsem ho i čekal. To co mi vadilo, byla nerealističnost filmu, strašlivá šablonovitost, o to víc to bije do očí, když si uvědomíme dobu, kdy a kde se příběh odehrává.