Gallienus

Dle mého soudu asi nejrealističtější válečný film, co jsem kdy viděl. Hluboce před panem režisérem smekám, vyždímal z toho maximum co mohl. Jenže pak nabral směr Hollywood a začal točit jednu šidku za druhou, no trochu to přeháním, ale jeho tvorba šla strašně dolů. Myslím, že tento film v daném žánru asi těžko něco překoná. Snad se jednou donutím přečíst knihu, abych jí mohl porovnat s filmem, zatím se tomu úspěšně vyhýbám.

Nesmrtelná klasika a skvělá ukázka toho, jak má vypadat akční film. Bruce Willis v roli notorika věčně nasáklého chlastem, který přežívá jako soukromý detektiv. Damon Wayns vyhaslá fotbalová hvězda na drogách, co se snaží utéct před minulostí. Až se ti dva potkají začne dech beroucí akce prošpikována skvělými hláškami. Nejlepší film Tonyho Scotta.

Wolfgang pro mě býval skvělým režisérem, než natočil tento blábol, tuna patosu, přiblble stupidní příběh a nesympatický herci, vyjma Garyho Oldmana. Ten jako jediný podává svůj standart a dokazuje, že hrát šílence mu opravdu jde.

Nebudu asi jediný, kdo napíše, že tento film si liboval v emočním vydírání... Po shlédnutí mi nebylo zrovna nejlíp, ten konec jsem moc nepochopil, prakticky celý film je laděný v takovém úsměvném hávu a najednou přijde jobovka, kterou nečekáte ani ve zlém snu (i když náznaky ve filmu jsou). Pak se to nějak rozleží v hlavě a jste nuceni dát v hodnocení maximum a řeknete si, že čas od času vidět takový film není špatné.

Viděno v dětských letech a již tehdy se mi ti efekty moc nezdáli, nebudu soudit herecký výkon hlavních protagonistů, ale tento film je nostalgie. Vždy mě dostane závěrečná scéna, jak si rodiče přijdou pro svého potomka a ten chudáček nemůže odletět, ale nakonec se mu to podaří - jedno oko nezůstalo suché, bylo to tak prostoduché, přesto kouzelné...

Nestárnoucí politická satira, která bude aktuální v každé době a zřejmě i politickém systému. Naiva James Hacker v rukou loutkáře sira Humphreyho, jež zastává názor, že politici jsou ve vládě jen na přechodnou dobu, kdežto státní zaměstnanci jsou ti, kdo řídí zemi. Střet nováčka s protřelým matadorem, který již zažil mnoho ministrů- může začít...

Sice historicky nepřesné, ale co na tom záleží! Je to skvostné umělecké dílo a životní role pro Kevina McKidda, jehož jsem až do shlédnutí tohoto seriálu vůbec neznal. Řím je především příběhem dvou vojáků, kteří prožívají konec prvního triumvirátu a začátek konce republiky jako takové. Jejich očima vidíme Řím přesně takový, jaký byl, nechutný, zvrácený, přesto v mnoha ohledech výjimečný. Centurion Lucius Vorenus (v podání právě McKidda) je zásadový, čestný Říman, který je nejen skvělým vojákem, manželem i občanem, ale je to zkrátka přímo vzor ctnosti. Část příběhu je postavena na jeho vnitřním boji mezi oddaností vojáka a zásadového Římana, právě ta jeho morální rozpolcenost je v první sérii seriálu úžasná. Druhý hlavní hrdina Titus Pullo je pouze nekulturní vraždící hovado, jež má i své světlé stránky, postupný doslova rozkvět jeho osobnosti je později o to působivější. Nechci používat moc superlativy, ale tento drahokam mezi seriálovou tvorbou si to zcela zaslouží.

Tak to jsme si pobrečeli..., další úžasný patos, v Japonsku to dozajista splnilo účel. Já se ptám proč? Mají to opravdu zapotřebí? Japonských válečných filmů je jako šafránu a těch kvalitních je ještě méně. Problém tohoto snímku je v tom, že hlavnímu hrdinovi nelze prostě věřit, opravdu to nejde. Ti kluci v JNAF než prošli výcvikem a zařadili je do válečného stroje, byli přetvořeni na automaty plnicí pouze rozkazy. Prostě je zcela zlomili a i kdyby ne, tak pud sebezáchovy by neumožnil hlavnímu hrdinovi mluvit tak otevřeně! Stačí si přečíst dostupnou literaturu a rychle pochopíte. Navíc náš hrdina musel projít válkou v Číně, než ho poslali na Sorjú (myslím, že to byla ona, vzhledem k těm bombardérům Val na palubě, než byla napadena, ale mohu se mýlit) a tato válka ho musela semlít dostatečně. Nicméně je to pořád uvěřitelnější, než ten blábol Red Tails, tak dávám čtyři hvězdy...

Dvoudílná série, která rozhodně nenadchla. Mám smůlu, že jsem četl knihu a tím od tohoto dílka čekám prostě něco navíc. Nelíbilo se mi, jak zde vyobrazují Kodžira, on tu vypadá jako kladná postava, nechci moralizovat, ale toto se zrovna nepovedlo. Retrospektiva se zde také moc nedařila, nesedlo mi to. Tvůrci to natočili pro domácí publikum, lidé mimo Japonsko však nemají představu o Musašiho životě a ty logické díry se budou špatně chápat. Navíc těžko bude k uvěření porážka Jošiokovi školy, zabít přes 70 studentů..., tím, že zabil toho kluka, udělal vše, aby se následnému boji vyhnul, tady je to pojato tak, že z něj udělají krvežíznivého maniaka. Jinak se moc nepovedl výběr hereček, snad ta co zahrála Okó vypadala slušně, tak se alespoň dalo pochopit proč s ní Matahači utekl. Kniha je rozsáhlé dílo, které se sice ne úplně dobře čte, ale tento hokus pokus se s ní nedá srovnávat...

Vždy jsem u tohoto filmu přemýšlel o jeho alternativním konci a myslím, že by byl asi nejlepší tento... Hlavní hrdina (H. Bogart) napráská Lászlóa nacistům a shrábne odměnu, to spolu s penězi co poctivě vydělal ve svém baru, mu umožní, že uteče s Ilse (I. Bergman) do Mexika či Argentiny. Tam jí po čase až se jí nabaží, vymění za místní mladší a levnější model. Krátce co jí opustí a nechá s holým zadkem v nějaké díře, jí pošle dopis. Má milá, já na tom nádraží čekal jak idiot, teď si vychutnej tu slast, kterou jsem cítil já! Takový konec je jistě spravedlivější, než se dívat , jak odlétá letadlo s ženou, kterou miluje (nebo nenávidí) a přitom vědět, že vedle ní sedí blbec, co si o sobě myslí, že má patent na spásu celého světa a který jí bohužel pidluje místo něj... Ještě emotivnější, než v tom to filmu, je scéna z nádraží zahraná ve Žhavých výstřelech 2. Topper tam dostane od Ramady snad ještě větší jobovku a ta jej odvede do Thajska, ale to je již úplně jiný příběh...