MrKrahujec

Naprostá špica (jak by řekli v Brně) a vrchol Disneyovy autorské tvorby (no jistě, že autorské, nehleďme na to, že není uveden ani jako kreslíř, ani jako režisér - ale byl to jen on, kdo dal nakonec dohromady celek), vlastně pardón - ještě Sněhurka, o té lze říci směle totéž. Oba filmy však vznikly tak trochu zoufalecky, kvůli prvnímu se Disney neslýchaně zadlužil a Popelka začala vznikat vlastně už s nemalým dluhem výchozím. Skoro to vypadá, jako by Disney ze sebe vydával to nejlepší jedině tehdy, když to s ním a s jeho studiem nevypadalo zrovna dobře... V tomto případě to však rozhodně stálo za to! Snad jedině postava prince je tu ošizena možná ještě trochu víc než ve Sněhurce (na počet slov toho sice trochu víc řekne, ale je zase o poznání prkennější), což se dá možná omluvit tím, že v Disneyho týmu přece jenom ženy nedominovaly a chlap-animátor si logicky víc vyhraje s postavou princezny, než s postavou zase chlapa... Je také zábavné sledovat, jak některé postavy (Popelka, macecha, princ, snad i víla-kmotřička) vznikaly technikou rotoskopie podle skutečných herců, zatímco například obě zlé sestry, ale i starý král a jeho první komoří jsou naprosto živelnými a plnokrevnými kreslenými karikaturami. Zvlášť bych tady vyzdvihl právě postavy krále a komořího, které jsou vlastně zcela autorským přínosem Disneyova studia, protože v pohádce tyto postavy vlastně vůbec žádný charakter nemají, jsou jen součástmi kulis pro děj a tady z nich máme nejen zcela živé lidi, ale dokonce i lidi, zobrazené s milým pochopením pro jejich slabůstky a nedokonalosti (králův živelný temperament, či komořího špatně skrývaná nervozita).

On je to vlastně docela rekord, když film, který jsem viděl poprvé ve svých sedmi letech a v těch třiačtyřiceti následujících potom tolikrát, že si už netroufnu ani odhadnout, kolikrát vlastně, a takový film dokáže ještě i dnes přinášet odhalená tajemství a legendy, které jsou s ním spjaty. Například to, že Walt Disney sám tento film ani nekreslil, ani nerežíroval (jako kreslíř uznal, že patří sice k povolaným, ale nikoliv k vyvoleným už téměř deset let předtím), je ještě jakž-takž známo, ale že si za kreslíře vybíral těžce vyhledávané skutečné talenty, se ví už méně. Velmi hojným zdrojem mu bylo neustávající přistěhovalectví, které po roce 1917 zesílilo obzvláště z Ruska, a tak se stalo, že jedním z těch, jehož ruce přímo vytvořily mnohé ze scén filmu, se stal vynikající ruský kreslíř a ilustrátor Remizov, publikující pod pseudonymem Re-Mi, který byl mimo jiné blízkým přítelem a prvním ilustrátorem Korněje Čukovského (podíváte-li se na jeho ilustrace k Čukovského básni O krokodýlovi, nemůžete si nevšimnout podobnosti), dále neméně slavný grafik F. Rožankovskij a ostatně se někdy píše, že W. Disney zcela vážně uvažoval i o spolupráci s naším Jiřím Trnkou (setkání s ním v padesátých letech skutečně prosadil, ale oba pánové si, bohužel, příliš do noty nekápli) a také se světoznámým surrealistou Salvadorem Dalim (film, který tenkrát spolu plánovali, byl nakonec, řadu let po smrti obou, pietně realizován a je ke shlédnutí na YouTube). Je skutečně škoda, že původní jména trpaslíků byla v šedesátých letech vytlačena novou verzí překladu od K.M. Walló (podařilo se zachránit alespoň Kejchala, kterého chtěl Walló předělat na "Hepčí", Stydlína a Šmudlu). Ta původní, už zcela zlidovělá jména (Prófa, Štísko, Rejpal a Dřímal) totiž nevymyslel nikdo menší, než Shakespearolog a brilantní překladatel Hamleta Erik Adolf Saudek! Uznáte jistě, že s ním se ani pan Walló měřit nemohl (ač v té době složil sladce pitomoučké veršíčky do Princezny se zlatou hvězdou na čele). Závěrem bych ještě rád zdůraznil rovněž někdy opomíjený přínos komika a písničkáře Jana Vodňanského, který předvedl naprosto nepřekonatelnou parodii na dobové komunistické kritiky tohoto filmu, ve které nakonec doporučil, aby: "-se film i nadále promítal, když už se koupil, ovšem s mým vysvětlujícím komentářem!"

Nejvíce mě ohromilo vročení tohoto pozoruhodného filmu, protože na tu dobu je až neuvěřitelně historicky přesný a vlastně tak trochu usvědčuje dnešní hledače senzací (alespoň některé) z objevování objeveného. Samozřejmě, že nepatrné nepřesnosti tu nemohou nebýt, ale jde skutečně o naprosté detaily - jako, že Rasputin byl před definitivní smrtí hozen do řeky, ze které ještě dokázal vylézt, nebo že "carevičův námořník" se ztratil už někde v Petěrburgu, takže rozhodně nebyl zastřelen spolu s carskou rodinou, kterýžto osud nakonec postihl komornou Annu Děmidovou, která ve filmu chybí, atd. I vizáž hlavních postav a jejich charaktery jsou tu mnohem přesnější a historičtější, než v tolika jiných zpracováních. Snad mě ještě soukromě zaujala drobnost, že carevič tu v českém dabingu občas recituje sebeironickou říkanku "Alexeji, Alexeji, co po tobě pořád chtějí...", která doslova stejně zní i v dabingu mnohem pozdějšího (a méně zdařilého) filmu Anastázie, kde postavu Nikolaje II. ztvárnil (zajisté senzačně, ale nikoli věrněji) slavný Omar Sharif. Z čistě etymologického hlediska mě ještě zaujal fakt, že tento historicky tak pečlivě připravený film má v názvu tak prastarou, ještě komunistickou chybu, a sice, že křestní jméno ruského cara překládá Mikuláš. Jistěže je ruské jméno Nikolaj převzatým jménem dávného římského biskupa Mikuláše, ale v ruské pravoslavné církvi už od čtvrtého století toto jméno reprezentuje původní ruský světec Nikolaj Divotvůrce a je tedy pochopitelné, že sám ruský car bude patrně křtěn jménem pravého ruského pravoslavného světce a ne převzatého katolického. Docela by mě zajímalo, který český ideolog prosadil tento nesprávný překlad (který tehdy vztáhl i na Lenina, přesněji na jeho krycí křestní jméno), patrně proto, aby postavu ruského cara ještě více dehonestoval. No a vida, jak se to vžilo!

Pozor! Jedna z mála epizod, na které je možno najít něco skutečně zajímavého. A sice to, jak si z toho všeho Radoslav Brzobohatý začíná už zcela nepokrytě a nemilosrdně dělat srandu. Teď plně chápu, proč byl z tohoto projektu právě v tomhle díle odstraněn, ačkoliv byl původně plánován jako Zemanův protihráč až do konce. Když mu stačilo pouze se ostříhat na ježka a odbarvit se, aby ho vůbec nikdo nepoznal... A to ještě to jediné skutečné odhalení svou bývalou milenkou Čadkovou zahrál v podstatě přesně ve stylu němých grotesek. Všimli jste si například, že když v závěru prchá, Zemanem zprvu jen postřelen, tak se ze všeho nejdřív chytne za zadek? Za to vše mi nezbývá, než mu dodatečně vyjádřit obdiv...

Tenhle díl považuji za nejpádnější důkaz toho, že Major Zeman je i z filmařského hlediska naprostá šmíra a šmejd a že i jinak snad dobrý herec Brabec (přiznám se, že právě kvůli majorovi Zemanovi jsme ho léta bral jako jakousi "Švorcovou v kalhotách"), tady odvádí skutečně to nejslabší... Už jenom ta jeho zoufale marná snaha užmoulat a užužlat jakýsi neexistující typ "správňáckého" esenbáka by byla vlastně k popukání, kdyby nebyla k pláči. No a co se týče syžetu, tak tady se mi ani po opakovaném shlédnutí opravdu nepovedlo rozeznat, oč tu vlastně šlo a kdo co provedl. Snad leda jako ilustrace neustálé platnosti verše Karla Havlíčka Borovského o policajtovi, který "koho chce, toho si chytne a dá do vězení".

Tak teda jo, zahraný je to opravdu bezvadně, ale v tomto případě mi diskuse na toto téma připadají trochu, jako bychom hodnotili sytost barev a kreslířské mistrovství na propagačních portrétech Adolfa Hitlera. Některé byly přece namalované dobře, ne? Docela rád bych slyšel, jak by tenhle díl komentovali Ivan Martin Jirous a Mejla Hlavsa, kdyby nebyli v pánu...

Tak tohle má být údajně nejlepší a dokonce zcela apolitická epizoda z celého seriálu? No, uznávám, že ten konec se dá opravdu přežít bez morálního zvracení (byť trochu vyvolává to skutečné), a za něj tedy ta jedna hvězdička. Ale že by tohle bylo apolitické? Vždyť právě tady zazní ta občas citovaná hláška odstaveného esenbáckého velitele: "Kdo ví, jak by to s námi dopadlo, KDYBY NEBYLI PŘIŠLI..." a rovněž to zajásání "muže z lidu", holiče Vrchoty, když se doví, že Jan Zeman je ve skutečnosti esenbák: "Však já hned poznal, že jste tak nějak náš...", to je snad vydatné dost, ne?

Tenhle díl, to jsou přímo orgie vylhanosti, podlézavosti a lokajské servility pohůnků, brousících katům meče. Za něco takového by se nemuseli stydět ani ti nejsprostší fašističtí kolaboranti typu Rysa-Rozsévače, či Jaroslava Veverky. A už nechci nic slyšet ani o jakýchsi "alespoň filmových kladech" této močůvky - jen faktických režijních a scenáristických chyb by se našlo až moc, za všechny: jak to, že si soudruh Zeman jezdí v roce 1968 docela klidně ve Škodě 100, která přišla do prodeje až v roce 1972 - například.

No dobře, dokonce i já jsem shlédl v rámci recese téměř všechny díly (ty klíčové aspoň všechny) a teď po létech mohu říci, že to dokonce ani pro to zasmání mnohdy moc výživné nebylo. Je opravdu s podivem, proč musel Jiří Sequens, který měl po téměř geniálním Atentátu a velice slušném krimi-seriálu Hříšní lidé města Pražského nakročeno minimálně vedle Karla Kachyni, ne-li vedle samotného Miloše Formana, spáchat tohle totální umělecké hara-kiri. Tohle je ve své podstatě opravdu naprosto nechutná agitka nejhrubšího zrna a Vladimír Brabec na ní jentatktak že nesklouzl do stejného hara-kiri hereckého (ostatně se mi zdá, že je na tuto svou roli pyšný i dnes)

Ne že bych měl něco proti tomu, když je film v původním znění, ale zrovna tohle je snad ten jediný výjimečný případ, kdy je poněkud nelogické, aby české postavy mluvily nějakou divnou angličtinou, zatímco němčina zní normálně. Takhle bych to asi s tím dabingem vážně radši zkusil... Ale jinak vcelku dobré. Je zajímavé, jak se tenhle film dokonale doplňuje se Sequensovým Atentátem - napravuje mnohé jeho nedostatky, aby pak sám zase na oplátku pohnojil to, co bylo v Atentátu zvládnuté. Samozřejmě, že skutečná Heydrichova zatáčka už dnes vypadá tak, že se k tomuto účelu v žádném případě použít nedá, ale přece jenom, zasadit místo atentátu rovnou na Baštu svatého Tomáše, s nádherně viditelnou Bílkovou vilou v pozadí... to snad by se i v dnešní Libni, nebo starých Vysočanech, či Žižkově něco vhodnějšího najít dalo.