Kordus

Vždycky jsem měl slabost pro podobné komorní filmy, co se většinu času odehrávají na minimální ploše - ať už jde o různé home invasion horrory, napínavé thrillery, které nemá rád ani jejich režisér (Provaz je boží a je mi fuk, co Hitchcock říkal) nebo podobná konverzační dramata jako jsou Naprostí cizinci. To, že jsme na to koukali s přítelkyní a naše mobily, ležící na stole před námi, občas zasvítily, když přišla nějaká nová zpráva nebo email, dávalo celému dění na obrazovce bonusový přesah... Celé téma je natolik univerzální a pochopitelné, že snad neznám jiný film, co by zplodil tolik remaků. Dokonce jeden i u nás v ČR.

Série Halloween je zvláštní. Asi nenajdete jinou filmovou ságu, která má tolik pokračování (díly 2, 4, 5 a 6), what if... verzí (H20 s bohužel navazujícím Zmrtvýchvstání, nový Halloween z 2018), reimaginací (dva filmy Roba Zombieho) a wtf is this (ano, trojko, mluvím o tobě). Přesto zrovna H20 je pro mne asi nejlepším zářezem. Spousta slasherů se utápí v ohýbání reality, času a občas i vlastních pravidel, i skvělá Carpenterova jednička se tomu nevyhla, ale u H20 je podobných věcí fakt málo. Většina postav je dostatečně sympatická, aby jim člověk fandil, i když se dá celkem čekat, že jen málokdo se dostane až k finálním titulkům, dialogy jsou dobře napsané, humor tu je, ale nepůsobí úplně mimo... A finální část už je jen krvavou třešničkou.

K Enole jsem od začátku přistupoval dost opatrně, přece jen postavit film na existenci sestry Sherlocka Holmese, která v originálních povídkách neexistuje, bylo z mého pohledu trochu drzé, troufalé, ba přímo svatokrádežnické. A tak mě samotného překvapuje, že tenhle vtipný, solidně napsaný a ještě lépe zahraný kus je pravděpodobně zatím nejlepší film, co jsem tenhle rok viděl. Naštěstí neseru kostky z toho, že se i ženy v Londýně na konci devatenáctého století můžou umět prát ani mi nescvrkává penis fakt, že ne každá dáma musí být plochá tichá domácí puťka, a tak jsem si celé dvě hodiny užil. A soundtrack Daniela Pembertona je pecka.

Moje dvanáctiletá dcera prohlásila, že je to jeden z nejhezčích filmů, co kdy viděla. A má pravdu.

Craig svého Bonda začal pozvolna. Casino Royale bylo fajn, přineslo víc realismu, parkur a první nástin nového Jamese. Ale celý ten příběh byl takový rozplizlý. V Quantum of Solace se JB konečně rozjel, ale pro změnu akční sekvence byly nastříhány možná víc epilepticky, než by mi bylo příjemné. Ale tenhle komentář nepíšu k prvním dvěma dílům (prvním dvěma dílům s Craigem, než bude náhodný čtenář něco namítat), že ano! Skyfall je pro mne totiž jeden z nejlepších filmů z téhle série. Poprvé jsem ho viděl v kině a byl naprosto unešen, podruhé po osmi letech v televizi a moje nadšení přetrvává. Skvělý příběh, který uzavírá některé staré rány a motivy z předchozích dvaceti dvou dílů, vyzrálý Craig jako James, bizarní, ale schopný blonďák Bardem... A místo obligátní Bond-girl Judi "M" Dench, protože si konečně někdo vzpomněl, že jde o skvělou herečku, a tak jí věnovali třetinu filmu... Plus jako bonus na závěr dokonalá skotská krajina.

Důstojný následovník Wickermana. A šlo to i bez digitálních včel! (Toho medvěda si nevšímejte...) Takovéhle filmy mám fakt rád. Sice mi gore obecně moc nesedí, ale Slunovratu sem tam to střevo či mozek prominout musím, protože zbytek je fascinující výlet do Švédských luhů a hájů.

Něco jako Pán prstenů pro předškoláky. Nádherná krajina, obří bitvy, epická hudba, láska, přátelství... a většinu filmu tam někdo někam chodí.

Nezny vanocne ladeny filmecek, plny lasky a porozumeni.

Říkejte mi klidně levnej cucák, kterého nadchne každá dobře sestavená série gagů a postmoderních odkazů. Já to snesu! Za pět a klidně si to dám někdy znovu... Dokonce i s dabingem.

Od shlédnutí tohoto filmu je pro mne každá noční jízda metrem trochu dobrodružství. Protože co kdyby tam se mnou jelo pár pomatenců, co věří tomu, že právě dnešní noc nastane konec světa a aby mne zachránili, tak se mě pokusí svými v křížích schovanými dýkami vykuchat?