LangiJ

Jak Sam Worthington víru našel... Vědět, o čem to je, vyhnu se tomuhle filmu obloukem. Takovou náboženskou agitku dokážou natočit snad jen Američani a ještě se stopáží 132 minut! Chybou bylo, že jsem si přečetla jen obsah, kde o tom, jakým směrem se to zvrhne, není ani slovo. Měla jsem si přečíst i pár komentářů, abych byla v obraze. Jedna hvězda za slibný začátek, kdy to ještě vypadalo nadějně, pak už jen blá, blá, blá a titulky.

OMG! Indické filmy nejsou mým šálkem čaje, ale korejský Ajeossi patří k mým top filmům, takže jsem chtěla vidět, jak si s tím poradili Indové. Jestli si ale takhle představují drsný thriller o drogách a obchodu s lidskými orgány, tak potěš koště. Když jsem se musela chvílemi smát, je asi něco špatně. Některé scény byly směšný, až trapný, někteří herci přehrávali, u jiných mi zas přišlo, že ani hrát neumí. Opět tanečky a zpívánky... Asi by mi nevadily tolik, kdyby je pojali jinak, ale ty jejich rádoby sexy pohledy do kamery a rozevláté vlasy tu byly jako pěst na oko. Má to být thriller, ne natáčení videoklipu. Jinak jsem s výběrem hudby problém neměla. Když to srovnám s korejskou verzí, Indové pro mě nemají to správné charisma. John Abraham je chodící hromotluk, u kterýho jsem snad až na závěrečný úsměv a ve flashbacích nepostřehla změnu výrazu. U Won Bina byla vidět proměna (a nejen ostříhání vlasů), když se vydal So-mi zachránit, tady však nic. A i Kim Sae-ron u mě jasně vyhrává. Jedna hvězda za souboje, jinak Indové nepřináší nic nového, celkem bída.

Tenhle film mi v době, kdy vyšel, nějak unikl a narazila jsem na něj až teď v českém dabingu, o nic jsem ale nepřišla. Tématem mě to moc nechytlo, filmy z téhle doby o intrikách a bojích o moc mě moc nebaví. Herci celkem neznámí, nikdo mě vyloženě nezaujal a nejspíš si ani žádnýho nebudu díky jeho roli v tomhle filmu pamatovat. Jedno zkouknutí mi stačilo. Číňani rozhodně umí historická dramata líp.

Byla jsem navnaděna na silný zážitek, což jsem i od filmu tohoto typu očekávala, bohužel se nedostavil, takže ve výsledku celkem zklamání. Dost mě překvapilo, že Korejci z takového tématu nedokázali vytřískat víc. Jsou filmy, které na mě zapůsobí, že je i dlouho po zkouknutí nemůžu dostat z hlavy, tady ovšem ve scénách, kde by měly fungovat emoce, se nedostaví téměř nic. Hodně jen něco naznačují, i když člověk tuší, co tam je/co se děje, nebo jsou záběry jen z dálky, takže to ztrácí efekt zapůsobení na diváka, když vidí utrpení a bolest v jejich tvářích. Příběh z přítomnosti mi přišel moc obsáhlý a místy zbytečný. Pansori mě dost tahalo za uši, ale Arirang potěšil, tuhle písničku mám hodně ráda, plus pěkný konec, takže nakonec průměr.

Velká spokojenost! Již třetí pokračovaní vyprávějící o vztahu Jimmyho a Cherie a jejich peripetiích s láskou. Tentokrát řeší společné bydlení a budoucnost a zabrousí i do tématu manželství a dětí. Ústřední dvojka opět skvělá, přišlo mi, že si to oba užívají. Film se nese ve stejném duchu jako oba předchozí díly a drží si i stejně vysokou laťku. Na pár místem mi sice přišlo, že už moc tlačí na pilu a dané scény bych odtud vystřihla, ale ono už od prvního dílu je to místy trošku ulítlejší, dá se to však snést, takže jsem nad tím i tady přimhouřila oko. Plusem je opět povedený soundtrack. Že je Šóník zpěvák, vím, ale nevybavím si, že bych někdy slyšela zpívat i Miriam Yeung, ale tady písničku na karaoke vystřihla fakt skvěle. Přeloženo.

Na celém filmu byla nejlepší závěrečná písnička, jinak béčko jak vyšitý.

Od chvíle, když jsem viděla reportáž, byl tenhle film mým želízkem v ohni, co se týká JK komedií loňského roku. To se ale nějak moc nenaplnilo, ani mi to jako komedie moc nepřišlo. Do reportáže vystříleli snad všechny vtipný scénky. Přesto to byl pohodový filmík, který mě hodně bavil. Po Rough Play jsem byla zvědavá na Lee Joona, ale tady mě víc bavil Yoo Hae-jin, který si po ztrátě paměti myslí, že je mu 32 a z prachatého drsňáka se změnil na břídila, kterému v životě zatím nic nevycházelo. Po Confidential Assignment další film, kde mě tenhle herec zaujal. Přeloženo.

V takovýchhle rolích mám Andyho nejradši, žádný ulítlosti, ztřeštěnosti nebo trapárny. Role policajtů mu prostě sedí nejvíc. Tentokrát si střihnul šéfa pyrotechnické jednotky, který musí zabránit výbuchu tunelu, ve kterém únosci drží stovky rukojmích. Film si drží slušné tempo až do konce, Andy skvělý jako vždy, záporák Wu Jiang taky ušel, jen Song Jia mi přišla taková nijaká. Za mě spokojenost a určo se ráda podívám znova. Přeloženo.

Další čínský historický snímek s mraky postav, tentokrát o bojích Mingů proti pirátům, samurajům, róninům a japonským vojákům. Je to fakt pořádná směska, při prvním koukání jsem měla v některých bitvách problém určit, kdo je kdo. Velkých bitev je tam celkem dost, ale mně se nejvíc líbily scény, ve kterých Vincent Čao předvádí své bojové umění. Sammo tam měl spíš jen takový štěk a moc toho nepředvedl. Kvality se tomu upřít nedají, ale mám z toho i pár dní po zkouknutí pořád takový neurčitý pocity, takže nakonec průměr. Přeloženo.

Viděla jsem to znovu po několika letech a zjistila jsem, že mě to pořád baví. Navíc mě předtím úplně vypadlo z hlavy, jakou to má dobrou hudbu. Sice je tam pár scén, který se mi do toho zpracováním moc nehodily, nebo mi přišly zbytečný, ale postavy jsou sympatické, Kane Kosugi válel (dokonce víc než mladý Sammík) a nejvíc mě bavil flegmouš Wah Yuen ve scénách "mouchy snězte si mě". Není to sice žádná super bomba, ale jako akční pohodovka to u mě prostě funguje.