She_Screams

Napadá mne: měli to zapotřebí? Ano. Tohle není na pět hvězdiček, ale snad na sedm. Tento slavný film vidím teprve dnes, ale.. Opravdu dokonalé, nadčasové, nestranné, psychologicky vyšperkované, dojemné, každá scéna má co říci. I dnes, na jaře v roce 2020, v období, kdy si obzvlášť potřebujeme rovnat žebříčky svých hodnot, stále aktuální a nedocenitelné dílo.

Protože mít stroj času, je to jedna z nejzajímavějších dob a míst. Protože Tarantino je filmovým fanouškem a užívá si jejich tehdejší vítr ve vlasech, jejich rychlou jízdu, každičký šluk z cigarety, každou scénu, každý šedesátkový kýč v baráku, každý koktejl. Protože většinu děje tak nějak neotřele propojuje tehdejší Hollywood s realitou, hippies zase ukazuje jako minci, co má dvě strany. Protože ten masakr a pomstu si ty zrůdy zaslouží. Ale proč moji přátelé u rozvleklého filmu několikrát usnuli? Režisér si dává bonbónek sám sobě a pár dalším, ale rozhodně zdaleka nezabaví na 162 minut obecnou diváckou populaci.

Tihle dva inteligentní arogantní fakani, co vyrůstali převážně sami s matkou a třetím bratrem, byli překvapivě upřímní! Při cestě na vrchol rock'n'rollu se ozve ego, můžete si koupit neomezené množství drog a ničit nebo posílat do prdele co a koho se vám zamane, včetně kapely. Zašli kam mohli, PROTOŽE mohli a tady to na sebe s klidem práskli. No, pokorné a výchovné to není! Nicméně jde o partu lidí, které se povedlo něco mimořádného a já znám Morning Glory nazpaměť dodnes. Empatie alba je jako vážně nějaká nepopsatelná chemie..

Je to jako obrazová galerie. Krásní lidé oslavují mileneckou lásku. Když jdete na film, někdy na výstavu nemáte náladu a očekáváte příběh, takže se můžete zklamat. Zbytek je obrazová galerie. Krásní lidé oslavují mileneckou..

Knoflíkáři, malý kult z 97 viděný v roce 19... ano, film co jistě lépe fungoval v crazy 90's, krapet zestárl. Nemám potřebu ho tady řešit... jen maličkost: Mladý lidi tenkrát jinak pařili (a dnes?) a taky se tenkrát scházeli doma u někoho na filmový večery (a dnes?). Přemalovaný holky s piercingem nosily ty světle červený ofiny, hned mě napadá, jak by asi ta ženská vypadala dnes.. Devadesátky měly něco v lidech, co nedokážu popsat, co dnes už není a zároveň něco, co zastaralo. Logicky. Jako tenhle film... Dýchlo teda na mě pěkně tohle moje ranné mládí a muzika.

No, ač mám z toho pocit, jako bychom my Češi v roce 1998 teprve slezli ze stromů, díky pěkné práci a znovu prožité euforii.

Wow, poslední minuty jsem rozhodně nečekala, docela šoky..

Já to říkala vždycky, že Freďák je jediný gay, kterého snesou i starý český strécové v otázkách orientace názorově nepružní. Kino bylo plné, nevídaně nikdo po celou dobu filmu neštrachal v mobilech, ti strejdové tam byli taky a nebylo jich málo. Viděla jsem lepší snímky, ale! Přestože, nebo právě proto, že velkou hloubku nemá, osloví, funguje to, chápeme najednou zpěváka snad všichni. Fandíme mu. Na hlad a žízeň jsem si během projekce vůbec nevzpomněla a na konci seděla jako přikovaná. Šli jsme za hranici všedních dnů a to byl cíl (a zdaleka nejen díky úžasné kameře).

Příběh nehodnotím, ale Praha je zde nádherná v každém detailu. To se povedlo. A to su z Brna!

Jedna hvězda za scénografii a výtvarnou stránku, zbytek je plýtvání energií, časem a penězi.